Isuzu nepatří v Česku mezi velmi známé výrobce. Není moc divu, ačkoliv se zde v 90. letech objevily vozy jako Isuzu Gemini, Piazza nebo Trooper, nikdy nedosáhly zrovna vysokých prodejů. To byl ostatně problém Isuzu celosvětově a tak se poslední osobní vůz vůz od Isuzu přestal vyrábět už v roce 2002, od té doby se firma věnuje jen užitkovým vozům. Japonská značka však byla vždy celosvětově známá pro své pick-upy a SUV, z nichž několik se uchytilo i na evropských trzích. Zde se však vozy Isuzu nejvíce prodávaly pod značkou Opel, jako modely Frontera a Monterey. Podobný přístup je pro Isuzu typický, jeho vozy se tak prodávají po celém světě, mnohdy však nikdo ani netuší, že jde o vozidlo vyvinuté v Isuzu.
Nejčastěji přeznačkovaným vozem Isuzu a zřejmě i napříč automobilkami je model Isuzu Faster třetí generace, který se začal vyrábět v roce 1988 a v Japonsku se udržel na trhu do roku 1994. To však byl jen počátek kariéry modelu, který se nabízel jako pick-up i jako SUV. A dokonce už jako Isuzu se vůz prodával pod plejádou modelových označení, jejichž počtu může konkurovat asi málokteré auto. Faster se tak nabízelo i jako Isuzu Rodeo, Isuzu Faster-Z, Isuzu Dragon Eyes, Isuzu Dragon Power, Isuzu Fuego, Isuzu Invader, Isuzu Ippon, Isuzu KP, Isuzu Pickup, Isuzu TF, Isuzu TRF a Isuzu TT Fortigo.
Máte rádi auta? Hledáme nové lidi do redakce. Napište nám na redakce@autoroad.cz a staňte se naším redaktorem.
Opradový zmatek ale nastal, až když se model začal nabízet i pod značkami jiných automobilek. GM, které v Isuzu vlastnilo minoritní podíl už od 70. let, nabídlo hned několik variant. V Americe se z vozu stal Chevrolet LUV, v Austrálii Holden Rodeo a v Africe Chevrolet T-Series. Evropští klienti si mohli koupit Opel Campo, britští nejdříve Bedford Brava, později nahrazený Vauxhallem Brava. Na některých trzích se vůz prodával i pod další japonskou značkou, jako Honda Tourmaster. Zajímavá verze vznikla i v Iránu, kde se zřejmě pouze karosérie Isuzu montuje na podvozek starého Nissanu Junior a prodává jako Zamyad Shooka.
Ve všech případech šlo o téměř totožný automobil, lišící se detaily jako tvar masky nebo světel. Technika zůstala převážně stejná, stejně jako nabídka karosérií. Vůz se nabízel jako pick-up s krátkou a dlouhou kabinou a také jako SUV, snadno rozeznatelné díky tvaru druhého páru dveří.
Obě varianty, pick-up i SUV se staly základem pro celé automobilky a synonymem pro vozy svých kategorií v Číně. Isuzu otevřelo první joint-venture v zemi už v roce 1983, jako jeden z prvních zahraničních výrobců, později se přidaly další lokální podniky. Jednoduchý automobil stojící na rámu se začal montovat už z počátku 90. let v joint-venture Isuzu s lokálním výrobcem Qingling, zpočátku jako Isuzu, později však i pod čínskou značkou.
Brzy se však k technice i designu dostali další výrobci, kterým Isuzu prodalo licenci, nebo se k ní dostali nějakým jiným, čínským způsobem. Jedním z prvních byl jihočínský Foday, který klasické SUV a pick-up prodával jak pod svými značkami Fudi a Foday, tak dodával díly karosérií a podvozky dalším lokálním výrobcům. Tímto způsobem se díky Isuzu vyrobeným u Foday dostalo k prvním modelům nespočet značek. Mnohé z nich, jako Forta, Huabei, Huaxiang Fuqi, Jincheng, Nanqi, Lingyuan, Zhogneng nebo Yangzi byly spíše lokální a jejich vozy se většinou vyskytovaly jen v jediné provincii.
Jiné automobilky si však na základě Isuzu Faster dokázaly vybudovat jméno. V Číně se tak nejčastěji potkáte s variantou japonského stroje od automobilky Tianma, která dokonce docela úspěšně vyvážela i do zahraničí, třeba do Ruska nebo na Ukrajinu. Podobně úspěšné bylo i Dadi a později Xin Dadi. Tyto značky se ale z fáze Isuzu nikdy nedostaly a pod náporem modernějších výrobků zkrachovaly. Podobně dopadl i známý Shuanghuan, který však alespoň před krachem dokázal vytvořit i jiné modely.
Na základě Isuzu však vznikly i mnohem známější automobilky, jako třeba Foton nebo Great Wall. Ten vyráběl jak pick-upy s bizarními názvy SoCool a Sailor, tak SUV Sing. Pick-upy Great Wall Wingle a Steed využívají techniku Isuzu Faster dokonce ještě dnes. Známá je i automobilka Gonow, která pick-upy i SUV se stejným základem prodávala dokonce i v EU.
Další značky, které začaly s Isuzu a dnes úspěšně prodávají celou řadu modelů jsou třeba Yema, Huanghai, Kama, ZX Auto nebo YTO. Svojí variantu ale nabízelo i několik značek patřících pod FAW, nejstarší automobilku Číny. Zejména pick-upy s tímto základem ale vznikají dodnes. Stále si tak můžete koupit alespoň na pohled modernizované vozy od značek Qingling, Xinkai, JMC nebo CDW. Převážná část těchto vozů od čínských výrobců používala nějakou formu čtyřválce Sirius od Mitsubishi, které se v Číně vyrábí a jsou zdaleka nejčastějšími motory v zemi.
S použitím čínských dílů ale vznikly varianty i v jiných zemích. Asi nejexotičtější je severokorejská Pyeonghwa Peokkugi, které kity dodával Shuguang. Ve vietnamu takto vznikla asi první lokální značka, Vinaxuki, která montovalo verzi pick-up. Díky zaměření číňanů na Afriku se vozy začaly montovat v několika zemích i tam, nejznámější je asi nigerijská varianta Innoson. Zjistit, kolik značek se nakonec na staré Isuzu dostalo, je asi nemožné, rozhodně to ale bude přes 50 různých výrobců. Toto číslo přitom zahrnuje jen samotné značky, ne modelové názvy, čímž bysme se mohli dostat i do stovek.
Všechny starší varianty čínských výrobců mají společnou naprosto zoufalou kvalitu výroby, zejména interiéry působí jako by byly vyrobeny z těch nejlevnějších plastů a majitelé vám často řeknou, že se jejich vozy rozpadaly už od prvního dne. I přes to se však s nimi setkáte v Číně dodnes a to jak na venkově tak v centrech největších měst.