Perodua – Zatímco první malajskou automobilku Proton si zvykli vídat i čeští řidiči, o druhé a v současné době úspěšnější malajské značce Perodua asi většina z Evropanů nikdy neslyšela. Přesto i tahle firma nabízela své vozy v EU, konkrétně v Británii a Irsku, kam se několik let dovážely menší modely značky. Během svého působení na těchto trzích, mezi lety 1997 a 2015, prodala Perodua více než 13 tisíc kusů svých modelů Nippa, Kelisa, Kenari a Myvi. Všechny tyto vozy byly licencované verze modelů od Daihatsu, které se samo stáhlo z celé Evropy jen dva roky před Perodua. Během prodeje šlo také většinou o nejlevnější nové vozy dostupné na těchto trzích.
Namco – Tato řecká automobilka nabízí malé užitkové vozy, zejména populární řadu Pony. Ta začala jako kit car využívající techniku Citroënu 2CV, po skončení výroby však přišla na řadu technologie hned několika dalších modelů. V současné době má Namco v nabídce více verzí Pony, základní modely Pony 713 a Pony 613 jsou však pouze přejmenované Íránské Saipy 151 s motorem Ecotec od Opelu. Samotná Saipa 151 je pak pick up verzí Kia Pride, vozu vyráběného od roku 1987. V Íránu patří varianty Saipy Pride dodnes mezi nejprodávanější nové vozy.
Yue Loong Feeling – Exoticky znějící automobilka pochází z Taiwanu a její první modely byly pouze přeznačkovanými Datsuny. Yue Loong Feeling také využíval techniku Nissanu, šlo však o vůz vyvinutý přímo v taiwanské automobilce, která si najala 300 konstruktérů do svého nového vývojářského střediska a během pětiletého vývoje investovala 2 miliardy taiwanských dolarů. Přesto se však vůz nedočkal valného úspěchu a během deseti let produkce vzniklo jen 27 tisíc kusů. V roce 1992 se Yue Loong pokusil prorazit v Nizozemsku, kde se v následujících dvou letech prodalo pouhých 130 kusů. Vzhledem k chybějící podpoře a nedostatku dílů byl však nakonec importér donucen všechny prodané kusy vykoupit a poslat zpět na Taiwan. Později však byl nalezen jeden kus Yue Loong Feeling v soukromé sbírce nizozemského sběratele a jde tak o jediný kus v Evropě. V současné době automobilka Yulon produkuje vozy pod značkou Luxgen, vstup na evropské trhy však neplánuje.
IKCO Samand - Íránské národní vozidlo Samand vychází z Peugeotu 405, který produkuje automobilka Iran Khodro od roku 1992 dodnes. Samand využívá podvozek a techniku 405 a motory od PSA z řady XU7, karosérie je však zcela nová, navržená v Íránu. Od začátku produkce v roce 2003 patří Samand mezi nejprodávanější vozy v Íránu a vyváží se i do zahraničí, včetně Ukrajiny či Ruska. V roce 2009 se však IKCO pokusilo o proniknutí na švýcarský trh. Ten sice není součástí EU, podmínky zde však panují velmi podobné. Samand byl homologován pro provoz a prošel i emisní normou Euro IV. První várka íránských aut zaslaná do Švýcarska čítala pouhých 8 vozů, které se však podařilo prodat a dodnes jsou k vidění s místními SPZ v ulicích Ženevy. Jestli se podařilo prodat i více než první várku však není známo.
MPM Erelis – Ve Francii montované vozidlo poněkud klame vzhledem. Ačkoliv vypadá jako čtyřdveřový sporťák, jsou jeho technické údaje poněkud zklamáním. Trubkový rám pokrytý plastovými panely karosérie totiž ukrývá tříválec od PSA o objemu 1.2 litru a výkonu 129 koní, což znamená maximální rychlost kolem 180 km/h a zrychlení z nuly na sto za 10 sekund. To však nemusí být nutně špatně, vůz se snaží zaujmout kromě designu i nízkou cenou 16 490 EUR, tedy cca 426 000 Kč. Koncepčně tak jde vůz cestou známé Mazdy 323F, která na konci 80. let nabídla sportovně vypadající sedan s konvenční technikou. Proč je ale ve Francii vyráběný vůz na seznamu exotických automobilů? MPM Erelis totiž začal život jako TagAZ Aquila, výrobek ruského výrobce TagAZ z města Taganrog na pobřeží černého moře. Kromě Aquily, která byla teprve druhým modelem vyvinutým přímo v automobilce, se TagAZ věnoval převážně montáži modelů čínských automobilek pod vlastní značkou. V roce 2014 však TagAZ zkrachoval a o dva roky později byla Aquila představena ve Francii jako lokální výrobek pod názvem MPM PS160.
Martin Motors – Italská automobilka z Milána ve své tuniské továrně montovala řadu výrobků z CKD kitů, dovezených z Číny. Na evropský trh tak postupně dostala několik nechvalně proslulých modelů, jako byl Shuanghuan CEO, SUV známé podobností s BMW X5. CEO bylo v roce 2008 německým soudem zakázáno v Německu, po stížnosti od BMW. Další kopii od Shuanghuan, model Noble, dostal Martin Motors na trh jako Bubble. Ten byl velmi nápadnou kopií první generace Smartu. Stejně jako u CEO, i Bubble se projednával u soudu. Tentokrát však bylo rozhodnuto ve prospěch italského dovozce a vůz se nadále směl prodávat. Kromě kopií však MM montoval i originálnější vozy, například malé MPV Changhe Ideal s designem od Bertoneho. Poté začali Italové i s prodejem vozů od jedné z nejlevnějších čínských značek Lifan, tamní obdoby Dacie, a do EU se tak dostaly její menší sedan 620 a hatchback 520.
Great Wall – Jedna z největších a nejznámějších čínských značek patří zároveň k těm nejúspěšnějším v EU. Na britském trhu prodává už několik let svůj pick-up Steed. Největšího úspěchu ale dosáhla v Itálii, kde se v polovině minulé dekády začalo prodávat její SUV Hover 5. Těch se prodalo kolem 100 tisíc kusů a Great Wall začal s dovozem dalších modelů. Postupem času se tak do Itálie dostal i pick-up Steed 6, hatchback Voleex a v současné době nejprodávanější čínské SUV, model H6. Oficiální dovozce má Great Wall i v Německu a nějakou dobu se jeho vozy montovaly v Bulharsku, spolupráce s místním výrobcem Litex však vloni zkrachovala.
DR Automobiles – další z italských automobilek, montujících čínské CKD kity pod vlastní značkou. DR se zaměřuje především na výrobky automobilky Chery, jednoho z kvalitnějších tamních výrobců. DR na rozdíl od Martin Motors dává větší důraz na odlišení od originálu a všechny DR tak dostávají nové nárazníky a masky. Do Evropy se pod názvem DR dostaly například Chery QQ druhé generace, jako DR Zero, SUV Chery Tiggo 3 jako DR EVO5 nebo JAC Refine S3 jako DR4. V Itálii vešla značka ve známost hlavně originálním způsobem prodeje, DR totiž nemá vlastní autosalony, místo toho se vozy prodávají v obchodních domech a supermarketech. Prodeje v posledních letech však nejsou nijak závratné a ročně se pohybují pod 500 prodaných kusů.
Mahindra – Druhá největší indická automobilka Mahindra & Mahindra je evropanům známá spíše jako vlastník Pininfariny a SsangYongu, prodávají se však zde i její vlastní automobily. Ze všech exotických výrobců má navíc Mahindra největší síť dovozců, přítomna je téměř ve všech zemích jižní Evropy, ale i na Slovensku či v Rakousku. V nabídce pro starý kontinent je její velké SUV XUV500, vlajková loď Mahindry. Častěji se ale v Evropě setkáte s pick-upem GOA, nejprodávanějším indickým vozidlem na kontinentu. Doplňuje je i menší pick-up Genio, stejně jako GOA dostupný jako single i double cab. Ve své době se v Británii prodávalo malé elektrické vozidlo G-Wiz, nechvalně proslulé pro bídné výsledky z crash testů a obecnou zastaralost. Druhá generace, už známá jako Mahindra e20, se také dostala na britský trh, dopadla však ještě hůře a firma byla dokonce donucena vykoupit od zákazníků všechny prodané vozy.
Qoros – automobilka založená v roce 2007, jako joint venture mezi čínským Chery a největší izraelskou firmou Israel Corporation, začala prodávat svůj první model v prosinci 2013. Qoros 3 byl tehdy dostupný v pouhých dvou zemích, v domovské Číně a na Slovensku. V Číně vyrobený vůz nakreslil německý designér Gert Hildebrand, který předtím pracoval pro VW a pro BMW. Na vývoji se podílel tým konstruktéru se zkušenostmi ze západních automobilek a motory připravila rakouská firma AVL. Své kvality vůz prokázal v září 2013, kdy mu Euro NCAP udělilo po nárazových zkouškách pět hvězdiček a nejvyšší bodové hodnocení ze všech do té doby testovaných vozů. Přesto však vůz na Slovensku neuspěl a po několika letech se potichu stáhl. V současné době Qoros o návratu do Evropy neuvažuje a snaží se o zvýšení prodejů na domovském trhu.