Mahindra Thar - 1949 – Indická Mahindra začala s výrobou vozu na bázi Willys CJ3 z dovezených CKD kitů už na konci 40.let, než se během následujících let naučila vyrobit každou součást doma. Stejně jako pomalu inovované série CJ, i Mahindra během následujících dekád pomalu vylepšovala svůj terénní model. Jeho poslední varianta se nazývá Trax, technicky ale vychází přímo z původního CJ z roku 1944. Letos dokonce Mahindra otevřela továrnu přímo v USA, kde Trax produkuje pod názvem Roxor. Kvůli nákladné homologaci však jen jako pracovní čtyřkolku.
Beijing BJ212 – 1965 – Také Čína má svůj nesmrtelný terénní vůz. BAW vůz vyvinulo za spolupráce se Sovětskou automobilkou UAZ, díky čemuž se BJ212 velmi podobá známému UAZ 469. Kromě armády je vůz k dispozici také veřejnosti, mezi kterou si také díky nespočtu dostupných verzí vydobyl status legendy. Od roku 2017 navíc díky novému dvoulitrovému motoru s nižšími emisemi může opět vjíždět do velkých Čínských měst, ve kterých byl v posledních letech zakázán.
Kia KM450 - 1967 – licenčně vyráběná verze Kaiser Jeep M715, vozu jenž motorizoval americkou armádu v 60. letech. Postavený na platformě Jeep SJ, v současné době využívá dieselový motor Hyundai o objemu 3.9 litru. KM450 se prodává pouze armádám, kterým je vojenská pobočka KIA schopna dodat vše od valníku po plně vybavenou ambulanci. V současné době vůz využívají armády jižní Koreji či Filipín. Nějakou dobu jej testovala i Ukrajina, pro kterou však byl vůz nakonec příliš drahý.
Zamyad 24 – 1970 – Iránská automobilka Zamyad, součást koncernu Saipa, začala s výrobou licenčního Nissanu Junior třetí generace ve stejný rok, kdy byl originál uveden na japonský trh. Ale zatímco Nissan jej zařízl už na počátku 80. let, pro Zamyad je dodnes nejdůležitějším produktem. Malé monstrum, jak samotná automobilka svůj produkt nazývá, dnes splňuje Euro 4, nabízí se i v CNG verzi a s nespočtem možností nástaveb, včetně hasičského nebo popelářského vozu. Kromě toho ke stále dobře se prodávajícímu originálu firma přidala ještě verzi se stejnou technikou, ale modernější karosérií z Číny, pojmenovanou Shooka. Ta však nebyla nikdy schopna překonat popularitu elegantního originálu.
Uaz Hunter – 1971 – legendární ruský off road se dá i dnes oficiálně koupit v Evropské Unii, čímž se liší od většiny tohoto seznamu. UAZ jej i po 47 letech ve výrobě pomalu vylepšuje - a to především tak, aby prošel novějšími požadavky na bezpečnost a emise. Stále však jde o spartánský off road na rámu, s utilitárním designem a strohým interiér, tak jak si jej oblíbili fanoušci všude, kde se prodával.
Bahman Mazda Cara – 1977 – v roce 2018 je v Íránu druhým nejlépe prodávaným pick-upem po Zamyadu 24 licenčně vyráběna verze Mazdy B-Series třetí generace, zatímco modernější stroje, jako je Saipa 151 na bázi Kia Pride, nebo IKCO Arisun, pick up verze Peugeotu 405m v prodejních statistikách těmto dvěma veteránům nesahají ani po kotníky. Bahman Cara si můžete objednat ve verzi s krátkou či dlouhou kabinou, k dispozici je jediný motor o objemu 2 litry, během posledních let však vozidlo dostalo například i ABS, EBD, airbagy a rádio s podporou MP3.
Lada Niva – 1977 – nejznámější terénní vozidlo ze seznamu a současně asi jediné, které nechybí na žádném seznamu nejstarších produkovaných aut. Ruská legenda, na kterou má svůj názor každý Čech, dodnes slouží a hlavně se skvěle prodává. Kromě třídveřové karosérie se už dočkala i pětidvéřové, pick-upu a spousty přestaveb. Na stejném základu se od roku 1998 vyrábí i modernizovaná verze s jinou karosérií pod názvem Chevrolet Niva, popularity originálu však nedosahuje.
Maruti Gypsy – 1981 – Druhá generace Suzuki Jimny, u nás známá jako Samurai, se začala vyrábět už na počátku 80. let a až v roce 1998 jej nahradilo kulatější Jimny třetí generace. V Indii, ve své druhé domovině, kde je Maruti Suzuki zdaleka nejprodávanější značkou, se však dodnes úspěšně drží na trhu. Maruti Gypsy si vydobylo kultovní status a ve velkém jej využívá armáda, policie i hasiči. A není se čemu divit, zvláště vzhledem ke stavu lokálních silnic. Maruti jej však úspěšně vyváželo i do Evropy nebo na Nový Zéland.
Saipa Pride – 1986 – donedávna nejlépe prodávané auto v Íránu je lehce faceliftovaná verze vozu licencovaného od korejské Kie. Ten přitom započal výrobu už v roce 1986, sice vyvinutý Mazdou, ale zpočátku prodávaný pouze jako Ford Festiva. Íránskou kariéru vůz započal v roce 1993 a nabízel se zde jako hatchback, notchback, sedan, kombi i pick up. S několika facelifty za sebou, které přinesly i nová jména, dnes tvoří varianty Pride až 40 % veškerých automobilů v zemi.
Peugeot 405 – 1987 – slavný Peugeot 405, jenž po revoluci zaplavil i české cesty, v současné době tvoří základ produkce významné lokální automobilky Iran Khodro. Ta pod původním názvem prodává mírně modernizovanou verzi a jako Peugeot Pars pak faceliftovaný model připomínající modernější 406. Kromě vozidel na základu 405 vyrábí ještě sedan Samand, který spolu se základní 405 patří mezi nejprodávanější auta v zemi a úspěšně se exportoval například i na Ukrajinu. Teprve loni byla ukončena výroba Peugeotu ROA, neboli karoserie 405 naroubované na podvozek IKCO Paykan, licenčního Hillmanu Hunter z roku 1966. Tato kombinace ale žije nadále v pick up verzi známé jako IKCO Arisun.