Citroën C5 2.0

Její auta vždy byla extravagantní a hlavně jiná, a to nejen, co se designu týče. Citroën po celou dobu své existence přicházel také z nejrůznějšími pokrokovými technickými řešeními. Kdo by neznal třeba jeho hydropneumatické odpružení. Chtít hodně prodávat a být výstřední? Určitě to jde a Citroën byl jedním z těch, kterým se to dařilo. Koncem tisíciletí, jakoby se ale pánové z francouzské automobilky zalekly. Komu třeba připadá výstřední Xsara, nebo Saxo. Bezpochyby se jedná o kvalitní automobily, chybí jim ale onen pověstný francouzský šarm. S příchodem modelu C5 se ovšem zase všechno začalo pomalu ale jistě vracet do starých kolejí.

Nápaditá příď s klínovitým profilem, obrovské světlomety s čirou optikou, linie kapoty plynule přecházející do čelního skla. To jsou ty nejzajímavější designové prky Citroënu C5. Při pohledu na záď vozu může ovšem člověk zase nabýt dojmu, že tady se francouzští designéři trochu zalekli a uzdu své fantazie opět trochu utáhli. To kombík, u Citroënu označovaný Break, je svým pojetím zadní partie extravagance sama.

Ale zpátky k sedanu, protože to, o čem bude v následující chvíli řeč, je oběma karosářským provedením společné. Citroën C5 je totiž autem, které nabízí celé posádce nebývalou dávku komfortu. A to jak na předních, tak i na zadních sedadlech. Ta jsou příjemně měkká s optimálně dlouhým sedákem i opěradlem. Hlavně díky nim je cé-pětka autem, se kterým se dá ujet tisíc kilometrů, aniž by se člověk několikrát musel protahovat u čerpací stanice. Interiér Citroënu C5 bychom mohli s nadsázkou přirovnat také k dobře zabydlenému obýváku. Místa dostatek, už zmiňovaná měkká sedadla a nebo příjemné materiály použité k čalounění například výplně dveří. Dominantním prvkem v celém interiéru je ovšem palubní deska z velmi kvalitního měkčího plastu, kterého je ale přece jenom trochu moc. Je všude kam se člověk podívá. Výjimkou je pouze dřevem obložená středová konzole.

Jak už bylo řečeno, u Citroënu bylo vždy všechno jinak, a to třeba i co se týče nejrůznějších ovládacích prvků v interiéru. U cé-pětky ale naštěstí nic není třeba hledat dlouho. Všechno je tam, kde má být a ovládání je naprosto intuitivní. Snad jen ovládání rádia pod volantem si řidič snadno splete a často tak jeho prsty při přepínání stanic ohmatávají obrovský klíček v zapalování. Ten se totiž svým tvarem ovladači rádia hodně podobá a je těsně vedle.

Vnitřním prostorem patří Citroën C5 určitě k vrcholu své třídy. O velikosti zavazadlového prostoru se to ale určitě říct nedá. Tady je cé-pětka jenom průměrná. Zavazadlový prostor má objem 456 litrů.

Jízdní vlastnosti Citroënu C5 plně odpovídají naturelu vozu. Přes nerovnosti se auto jakoby vznáší a i při jízdě ve městě po kostkách se nenechá jen tak rozhodit. Pokud tedy hledáte pohodlí, jste u Citroënu na správné adrese. V zatáčkách už si ale auto, a hlavně řidič, tak jistý není. Pokud se jezdí podle předpisů, auto se samozřejmě ani zdaleka nepřiblíží hranicím, kde končí jeho schopnosti. Když se ovšem nechá řidič v nájezdu do zatáčky unést trochu víc a zapomene, že sedí ve „Francouzi“, bude mít plné ruce práce. Stačí ale zvolit nastavení podvozku SPORT a auto se při razantní jízdě řídí o poznání jistěji.

Testované auto pod svou kapotou ukrývalo zážehový šestnáctiventilový dvoulitr. Ten dává výkon slušných 100 kW. Citroën C5 s ním z nuly na 100 km/h zrychlí za slušných 11 vteřin. Hranice maximální rychlosti má pak hodnotu přesně 203 km/h. Hodnoty, které Citroën určitě nijak nezahanbí, ale na druhou stranu ani nikoho neohromí. U Citroënu o to ale přece vůbec nejde. Hlavně že je motor dobře odhlučněný a posádka „na palubě“ není ničím rušená. Nepříjemně vyrušovat pak nebude ani časté stavění na dotankování nádrže. Když jsem si Citroën C5 2.0 přebíral, uvítal jsem ho slovy: „Tak pojď ty žroute“. K mému překvapení jsem ale během týdenního ježdění dosáhl průměrné spotřeby 8,8 l. Výrobci udávané hodnotě jsem se tedy vzdálil o pouhé 0,3 l. To jsem ani v nejmenším nečekal.

Foto: Citroen Česká republika