1. Prvotní je vůbec kabely mít. Spoléhat se na to, že je má soused nebo náhodný kolem jedoucí motorista je velký risk. Při koupi kabelů sice můžeme sáhnout po levných, dokonce v ceně pod 200 Kč, ale to by experti ÚAMK nedoporučovali. Je vhodné se pohybovat v cenové kategorii 500 až 1000 Kč. Všímat si přitom tří věcí: jaké hodnoty A jsou udávány na výrobku (optimální 700 A). Druhé – délka kabelů. Upřímně, čím delší, tím lepší. Třetí všímat si, zda má výrobek evropský certifikát. Je to jistý identifikátor kvality.
2. Kabely nejsou právě často používány, takže máme-li je třeba pod podlážkou dna zavazadelníku, mohou být kontakty zkorodovány. To by značně snížilo efektivitu. Proto je třeba je před použitím očistit.
3. Následuje přesně stanovený postup připojování kabelů, který je třeba dodržet, abychom dokonce nepoškodily dobrou baterii vozu, který je naším „zachráncem“. Začínáme tím, že otevřeme kapotu a svorku plusového kabelu, obvykle je to ten červený, připojíme nejdříve na plusový kolík vybité autobaterie ve vozidle, které chceme rozpohybovat.
4. Druhý konec onoho plusového kabelu připojíme na plusový pól baterie vozu, který nám chce předat část své kapacity, abychom mohli nastartovat. Z toho vyplývá, že kabel musí mít dostatečně silný svazek drátů v kabelu. To je jedna z možností jak odhadnout, zda jsou kabely dobré – síla jejich svazků.
5. Na řadu přichází mínusový kabel, obvykle má černou izolaci. Také jeho síla, při pohledu čelně na svazek kabelů, napoví, zda nebude probíjet, dobře poslouží. Na funkční akumulátor, na vývod s označením mínus, tedy připojíme tento druhý kabel.
6. Teď následuje krok, v němž se dělá nejčastěji chyba. A to, že druhý konec záporného kabelu neupevňujeme svorkou k baterii, kterou se snažíme oživit. Správný postup je takový, že svorku připevníme nikoliv k baterii, ale na kovovou část motoru, který chceme nastartovat. Proč? Protože kdybychom svorku umístili na nabíjenou baterii, uvolní se z ní následně vodík, který by při startovací jiskře mohl explodovat. Takže znovu – na kovovou část!
7. Start! Před otočením klíčku mějme na paměti, že doba startování by neměla být delší než 10 sekund. A to jak pro „zdraví“ baterie, z níž čerpáme energii, tak vzhledem k tomu, že proud vysokých hodnot, který proběhne po kabelu a přes svorky, je tak vysoký, že by je mohl poškodit. Jestliže musíme start opakovat, je vhodné mezi nimi udělat půlminutovou pauzu.
8. Přes všechno snažení motor stejně nenaskočil. Co pak? Rozhodně hledat „viníka“ docela někde jinde než v baterii.
9. Jakmile agregát naskočil, je třeba odpojit nejdříve mínusový kabel, a to nejdříve z kovové části motoru vozidla, které jsme se snažili rozchodit. Teprve poté odpojíme svorku z baterie „dárcovského“ automobilu.
10. S kladným kabelem je to přesně naopak. Nejdříve sundáme svorku z baterie vozu, který nám přijel na pomoc. Až následně z druhého, tedy toho, které jsme se snažili uvést do provozu.
11. Motor běží a my ho také musíme nechat v chodu. Jestliže máme ve voze start/stop systém, rozhodně ho pro jistotu vypneme, aby nám automatický systém motor například na červené na křižovatce nevypnul dříve, než akumulátor opět jízdou nabijeme. K tomu potřebujeme minimálně asi 15 kilometrů dlouhou jízdu. Alternátor během ní začne opět nabíjet baterii, a tu tak dostaneme do provozu schopného stavu. A stále máme na paměti, že akumulátor, který jsme právě zachránili od „klinické smrti“, není v ideální kondici a mrazy v noci pod mínus 10 stupňů Celsia mu odeberou až 30 % jeho kapacity. Nechceme se přece opět narychlo shánět po startovacích kabelech.
Při aktualizaci byla opravena chyba v bodě č. 9 - odstranění mínusového kabelu - připevněného nikoliv k baterii, ale správně ke kostře (kovové části motoru)