Levoproudařství – jízda z levém pruhu mimo město je určena pouze pro účely předjetí pomalejšího vozidla, po dokončení předjížděcího manévru je řidič povinen zařadit se zpět do pravého pruhu (pokud je volný). Zkrátka vždy když je to možné, musíme jet vpravo.
Ve městě na dvouproudých silnicích je slušnost a nepsané pravidlo řadit se doprava také (především vidím-li za sebou rychlejší vozidlo), ovšem nejde o přestupek, pokud tak neučiníte. Jestliže Vás ve městě někdo předjede zprava, jde o souběžnou jízdu, která je povolena.
Mimo město je situace jiná, je zakázáno předjíždět zprava ovšem pozor, pakliže je před Vámi kolona (2 a více) aut v levém pruhu a pravý je prázdný, můžete tyto vozy předjet pravým pruhem – nejde o tzv. podjíždění nýbrž o předjetí kolony.
Zipování – Pokud vznikne situace, kdy se ze dvou pruhů stává jeden (ve městě/mimo město) uplatňuje se pravidlo zipu – vozidla v pruhu, který brzy „zmizí“ se musí zařadit do druhého pruhu až na konci bezprostředně před překážkou.
Většina lidí tvrdí, že „zipovat“ umí, ale pokud se zařazují do druhého pruhu byť jen 20 metrů před překážkou, je to špatně a plynulost provozu může být rázem narušena.
Ignorace blinkrů – Jistě to znáte, čekáte před „kruháčem“ po kterém jede auto, které nebliká, ale náhle uhne, bez blinkru. Za daným vozidlem byla veliká mezera, do které byste se v pohodě stačili zařadit, pokud by zmíněný řidič blinkr použil. Jenže on ho nepoužil, vy jste tedy nebyli připraveni na rozjezd a do daného „okna“ jste se nemohli zařadit z důvodu dalšího projíždějícího vozidla.
Nejen, že to zdrželo Vás, ale i všechny ostatní auta za Vámi. Přitom by pouze stačilo, aby daný neohleduplný ignorant nebyl líný a tu levou páčku pod volantem použil. Když se takových řidičů sejde více, není se čemu divit, že trávíme část našich životů v kolonách.
Nevěnování se řízení – jde o nejčastější zdroj nehod, proto se vždy zamyslete, zda je opravdu nezbytně nutné tu zprávu na telefonu psát zrovna teď a zda to nepočká, to samé platí o dalších činnostech jako je kouření v autě, malování se a podobně. Bohužel automobilky svými novými vozy, které mají mnohokrát „celodotykové infotainmenty“ toto nebezpečí prohlubují.
Řízení patří ke každodennímu životu a je třeba k němu přistupovat s určitým respektem. Předvídat nepředvídatelné, být ohleduplný a hlavně přemýšlet, jak se chovat, abychom neomezovali ostatní řidiče a nedostávali je do nepříjemných situací, jež nakonec mohou ohrozit nás samotné i ostatní účastníky provozu. Někteří lidé navíc bohužel berou řízení jako nutné zlo a zcela nezajímavou činnost, ale přístup „já jedu a vše okolo je mi šumák“ je špatný, sobecký a ve finále jím nepomohou ani sobě…