TEST: Nissan Micra IG-T 90. Ohromí designem i zpracováním, ale co ten motor?

Po neúspěchu provázejícím poslední generaci Nissanu Micra se japonská automobilka snažila udělat vše co bylo v jejich silách, aby se něj odstřihla - a rozhodně se jí to podařilo. Vzhled nové Micry se opravdu povedl, působí svěže, sportovně, dynamicky a vzbuzuje dojem městského závodníka.

Ten dojem umocní i podvozek, který je takovým vstřícným kompromisem mezi komfortem a sportovnem. Ve výsledku je tedy dobře čitelný, vůz se příliš nenaklání a zatáčky projíždí suverénně. Na našich tradičně rozbitých silnicích se z vás ale nepokouší vyklepat duši a většinu nerovností se mu daří vytlumit.

Protože je to však "jen kompromisní řešení", pak musíte počítat s tím, že občas vás podvozek pěkně vyklepne třeba na retardéru a do zatáček se nebude vrhat s ochotou Fiesty ST. To ale nebude zásadní problém, neboť většina řidičů se s Microu na limit stejně ani nevydá.

Mnohem větší starosti mi však během testu dělal motor - použitý tříválec o objemu 0.9 litru je poněkud schizofrenní jednotkou. Na jednu stranu se snaží být dynamickým, na druhou stranu slibuje jízdu s průměrnou spotřebou 4,2 litru. Ve výsledku pak řidič nedostane ani jedno a nekoná se vlastně ani vstřícný kompromis. Jako většina takto brutálně zkomprimovaných motorů je i tento dole naprosto mrtvý, pak se roztočí turbo a vás nakopne krátký příval Newtonmetrů.

Ten ovšem relativně brzy opadá a Micra už jen pokračuje v akceleraci bez větších emocí. Oněch devadesát koní pod kapotou rozhýbe jen lehce přes tunu vážící vůz z klidu na stovku za 12,1 vteřiny a maximální rychlost by se měla zastavit na hodnotě 175 km/h. Na běžné cestování to jsou vyhovující hodnoty, ale před diskotékou s tím neoslníte. Čím však Micra příjemně překvapila, byla schopnost cestování po dálnicích. Díky neustálému držení otáček okolo 3,250 ot/s. byl motor připraven vcelku rychle reagovat a udržet cestovní rychlost mu nečinilo potíže.

Pokud byste čekali, že se na obou nápravách vyskytují kotoučové brzdy, pak vás musíme zklamat. V předu samozřejmě jsou, ovšem vzadu se usídlili šedě lakované bubny. Díky nízké váhy vozu to je vcelku pochopitelné, ovšem osobně bych uvítal ostřejší nástup. Jakmile si ale zvyknete, že na pedál je potřeba šlápnout silněji, neměli byste mít větší problém.

Pětistupňová manuální převodovka není špatná, ovšem její páka by mohla být o něco kratší, podobně jako její dráhy. S její přesností problém mít nebudete, ovšem minimálně v našem testovacím voze bylo z páky cítit cukání, nejčastěji během sundání nohy z plynu na čtvrtý rychlostní stupeň. Samozřejmě ruka by neměla na řadící páce během jízdy co dělat, ovšem tohohle bylo těžké si nevšimnout.

Pojďme se ale od techniky přesunout k praktičnosti vozu, zejména jeho interiéru. Na předních sedadlech vás potěší moderně a hlavně přesně zpracovaná palubní deska, která je vždy vyvedena v dvoubarevné kombinaci. Tmavý základ je přitom řešen z měkčených plastů, zatímco barevná část je vyrobena z umělé kůže. Zpracování a slícování dílů je příkladné a interiér působí prémiově.

Velký podíl na tom má řada drobností, mezi které patří třeba decentně bíle podsvícená přihrádka na drobnosti před řadící pákou. V přímém kontrastu s ní, a to je opravdu škoda, pak působí stropní osvětlení vozu. Žluté žárovky ukryté za nevzhledným bílým plastem dojem trochu sráží. Ovšem pokud nebudete svítit a nebudete se na ně dívat, není příliš co vytknout.

Co se týče komfortu předních sedadel, pak je opět málo co vytknout. Díky široké možnosti manuálního nastavení si svou polohu najde snad každý, a to od od krátkého, přes širokého až po vysokého. K ideálním pozici za volantem dopomůže i teleskopicky a výškově nastavitelný volant. Řidič i spolujezdec mají po ruce řadu odkládacích prostor na pití nebo slušnou přihrádku před spolujezdcem. Osobně bych však ocenil ještě loketní opěrku.

Na zadních sedadlech je však situace dramaticky odlišná. I přes poměrně širokou stavbu vozu a trojici bezpečnostních pásů by se vzadu mělo cestovat nanejvýš ve dvou, přičemž ti dva by neměli být ani příliš vysocí. Už při 185 cm výšky si totiž dva lidé za sebe sednou jen s velkými ústupky co se komfortu týče. Slavné to vzadu není ani s úložnými prostorem, lahev s pitím si do dveří bohužel neodložíte. Třešničkou na dortu se pak stala švihadla pro stahování oken i v nejvyšší výbavě. V čem však vůz překvapil byla trojice ISOFIX bodů pro uchycení dětské sedačky. Na zadní lavici se nachází klasicky dva, ovšem jedním je vybaveno i sedadlo spolujezdce, což se často nevidí.

Co se kufru týče, zde není moc co řešit. Od zavazadlového prostoru automobilu této třídy nelze čekat žádné zázraky, ovšem 300 litrů v Nissanu Micra potěší. Někomu možná budou chybět oka pro uchycení sítě či zajištění nákladu, nebo zásuvka na 12 voltů, ovšem to vám Micra alespoň částečně vykompenzuje přítomností dojezdového kola. Rozměry zavazadlového prostoru po sklopení sedadel výrobce bohužel neuvádí, ovšem je potřeba počítat se vznikem schodu. 

Rozhodně potěší přítomnost několika bezpečnostních systémů, zahrnujících automatické tlumení dálkových světlometů, adaptivní tempomat, hlídání jízdních pruhů nebo kamery zajišťující 360° rozhled kolem vozu. Parkování s Microu tak bude opravdová radost.

Bezpečnostní systémy také přispěly ke slušnému čtyřhvězdičkovému hodnocení v crash testech Euro NCAP. V jednotlivých kategoriích uspěla Micra následovně: bezpečnost dospělé posádky 91%, bezpečnost dětí 79%, bezpečnost chodců 68% a bezpečnostní systémy 49%.

Potěší i bohaté možnosti personalizace. Díky kombinaci laku, nálepek a různě barevných doplňků v podobě krytů zrcátek, ochranných lišt nebo barevných paprsků kol si můžete vůz přizpůsobit do jedné ze 125 možných kombinací, díky čemuž si ho v davu rozhodně nespletete.

Co říci závěrem? Micra je velice zdařilým městským vozem, který vás nadchne vzhledem exteriéru i interiéru, kvalitou zpracování i poměrně prostorným interiérem - minimálně co se předních míst a zavazadlového prostoru týče. Poněkud zamrzí nabídka motorů, která se stala obětí downsizingu, a pomalejší infotainment systém. Při cenách začínajících na hodnotě 259 000 za atmosferický motor 1.0 a 308 000 za přeplňovaný motor 0,9 IG-T jí ale člověk rád některé nedostatky odpustí. Námi testovaná varianta však byla v nejvyšším stupni výbavy, takže zájemce o ni by musel z peněženky vytáhnout 374 000 Kč.