Stejně jako evropské automobilky dokáží dnes i Korejci využít jediné platformy pro vznik různých, navzájem nezávislých modelových řad a Sportage sdílející podvozek a mnoho dalších komponentů s Hyundai Tucson je toho důkazem. Jestliže Sportage první generace se prodalo po celém světě přes 600 tisíc kusů, slibuje si výrobce od nové generace překročení jednoho milionu prodaných kusů. Pomoci hlavně na evropském trhu by mu v tom měla i nová továrna automobilky na Slovensku, odkud by měly od roku 2006 sjíždět mimo jiné i modely Sportage.
I když technika a nabídka motorů jsou u vozů Sportage a Tucson až na malé detaily totožné, měl by se produkt dceřiné společnosti koncernu Hyundai soustředit podle plánů marketingového oddělení na jinou, konkrétně mladší klientelu. Pomoci by mu v tom měl zcela svébytný design samonosné čtyřdveřové karoserie, který je oproti dřívějším zvyklostem zaměřen i na vkus evropských zákazníků. Zůstaňme nyní u srovnání s modelem Tucson, který je vedle Toyoty RAV4 a Hondy CR-V největším přímým konkurentem této novinky. Na stejném rozvoru (2630 mm) vyrostla zcela odlišná karoserie, která se ani v jediném detailu neshoduje s Tucsonem, je o 2,5 centimetru delší a celkově působí vyváženějším dojmem. Díky třetímu bočnímu oknu působí Sportage odlehčenějším dojmem, na druhou stranu zase plastové střešní nosiče zasahující až k dole umístěným sdruženým zadním světlům vytvářejí dojem, že jde o větší automobil, než jakým nová kia doopravdy je. Podle stupně výbavy bude Sportage nabízena v základní verzi s černými, v lepších verzích pak s lakovanými nárazníky a s jednou nebo se dvěma hranatými koncovkami výfuků, pouze u šestiválce jsou dvě koncovky standardem. Podle prvních dojmů se zdá, že lacinější provedení působí lepším dojmem a mnohem lépe splňuje představy o terénní čtyřkolce, nehledě nyní na praktickou stránku věci, která hovoří ve prospěch černých plastů zcela jednoznačně. Stejně jako na exteriéru, tak i v interiéru je na první pohled zřejmé, že vývoj Tucsonu i Sportage probíhal nezávisle na sobě. Shodných dílů je zde opravdu jen několik a navíc nejsou určitě na škodu. Společný je totiž například šikovný systém sklápění zadního sedadla a možnost sklopení opěradla u sedadla spolujezdce vpředu, nijak se kromě potahových materiálů neliší ani sedadla a čtyřramenný volant nastavitelný pouze výškově má ve svém středu jen jiné logo. Naopak osobitě jsou tvarované přístrojová deska a kontrolní přístroje, které se u Sportage účinně skrývají před prudkým slunečním svitem v oddělených boxech, přičemž do centra pozornosti řidiče je umístěn i v tomto případě rychloměr. Jedinou hádankou (pouze při prvním letmém seznámení) jsou tlačítka na levé straně od volantu. Záhada je však rychle rozřešena. Jedním tlačítkem s nápisem „4WD lock“ se aktivuje pevné spojení pohonu předních a zadních kol v poměru 50:50, což umožňuje zdolávat v terénu i velmi nerovné úseky, druhým tlačítkem „ESP off“ se pak vypíná systém jízdní stability. Těžko se domnívat, že stejně umístěné tlačítko ve voze Tucson má jinou funkci, když na něm svítí nápis „TCS off“. Tak jako tak je však dobré tento systém v terénu opravdu deaktivovat, protože by měl při prokluzu některého z kol omezit výkon motoru, což může mít za jistých okolností jediný výsledek - uváznutí. Jinak je model Sportage vybaven pro terén způsobem odpovídajícím současnému stavu techniky v této kategorii. Elektronicky řízená lamelová spojka přiřazuje pohon zadních kol v případě prokluzu jednoho z předních kol, v nerovném terénu lze lamelovou spojku napevno zavřít, a nastavit tak konstantní rozdělení točivého momentu v poměru 50:50 na přední a zadní kola, což ovšem (správně) funguje pouze do rychlosti 30 km/h. Nabídka motorů nové Sportage rovněž kopíruje Hyundai Tucson, zahrnuje hned od začátku tři pohonné jednotky. My jsme se zatím svezli s nejvýkonnějším zážehovým šestiválcem 2,7 litru, který je k dispozici výhradně ve spojení se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou vybavenou možností ruční volby převodových stupňů. Kultivovaný motor o výkonu 129 kW jde lehce do otáček, aniž by obtěžoval nepříjemným zvukovým doprovodem, a lehké Sportage dává křídla, zároveň je však také poměrně nenasytný a v Evropě si zřejmě nezíská velké zástupy obdivovatelů. Na ty čeká naopak nejhospodárnější motor v nabídce, což je (hádáte správně) turbodiesel 2,0 litru o výkonu 82,5 kW. I když je u něj znát menší prodleva při natlakování turbodmychadla, má tento motor síly celkem dost a bude zřejmě také neúčinnějším patrnerem v terénu vzhledem k největšímu točivému momentu na kolo. Poslední motor v nabídce - zážehový čtyřválec 2,0 litru (104 kW) - nebyl při prvních seznamovacích jízdách na Mallorce k dispozici, ale vzhledem k jeho parametrům lze očekávat, že bude vhodnou alternativou pro všechny, kterým nevoní nafta a kteří nesnášejí klapavý zvuk vznětového agregátu. Jízdními výkony (viz tabulka) se pak Sportage, vybavená zážehovým dvoulitrem, který disponuje mimo jiné variabilním časováním zdvihu ventilů CVVT, ve spojení s ručně řazenou převodovkou až tak moc neliší od šestiválce, a přitom by měl být minimálně o 2 až 3 litry úspornější. Tento motor bude ostatně základem cenové nabídky celé modelové řady, která by měla začínat jen těsně nad hranicí 600 tisíc korun.
Kia Sportage je ideálním doplňkem současné nabídky značky Kia, která i nadále poskytuje automobily za zajímavé ceny, přičemž nad jejich technickými kvalitami již nelze jen tak mávnout rukou, jako tomu bylo v polovině 90. let, kdy se korejské automobilky snažily uchytit na evropském trhu. Na český trh by měla nová Sportage dorazit začátkem února a třást se už dnes může většina konkurenčních značek. Jediným důvodem k chmurám zástupců korejské automobilky u nás je fakt, že zatím je veškerá produkce Sportage vyprodaná, a tak minimálně v první fázi nebude pravděpodobně možno uspokojit zvýšenou poptávku, což se zřejmě změní, až začne Sportage chrlit nová slovenská filiálka značky v roce 2006.
Foto: Autor