TEST: Hyundai i40 SW 1,7 CRDI: Chtěl by porazit Superb. Nejsou to jen vzdušné zámky?

Design

Po vzhledové stránce dokáže i40 zapůsobit snad jako žádný jiný model jihokorejského výrobce. Podlouhlá silueta praktického kombíku v sobě nese jak prvky elegance, tak i nádech sportovního ducha.

Stěžejním bodem celého designu vozu je agresivně řezaná maska chladiče, na níž plynule navazují výrazné bi-xenonové světlomety s denním LED svícením. Při pohledu na zadní část vozu upoutají rovněž výrazné světlomety, propojené blyštivou chromovanou linií.

Ze zmíněných zadních světlometů vybíhá ostrá linka, táhnoucí se po celé délce vozu skrze kliky dveří a končící až u okraje předních kol. Díky těmto mnoha stylistickým prvkům bych se nebál i40 označit za jeden z nejatraktivnějších kombíků na evropském trhu.

Interiér

Bohužel tolik chvály, kolik jsem pěl o exteriéru vozu, rozhodně nebudu adresovat interiéru. Ten sice nabízí přehršel prémiové výbavy, velké množství odkládacích prostor a celá kabina působí opravdu prostorným dojmem. Největším kámenem úrazu je ovšem ergonomie. Hyundai se snaží být originální.

To se mu, co se týče vzhledu, opravdu daří. Rozložení celé palubní desky působí skutečně zajímavě. Bohužel vzhled a praktičnost nejdou vždy ruku v ruce, což se zde projevuje na plné čáře. Začněme u kapličky přístrojů. Kombinace modro-bílého podsvícení budíků a zářivě červených ručiček navozuje velice příjemnou atmosféru.

Mezi budíkem otáčkoměru a rychloměru sídlí informační displej. Jeho systém je ovládán skrze tlačítka na volantu. A právě jejich rozložení je dle mého soudu naprosto nevyhovující. Identický systém využívá i sesterská Kia, která ovšem zvolila mnohem šťastnější rozložení ovládacích prvků. Ty se u Hyundai nenachází pouze v dosahu palců, ale i na spodní části volantu a jejich ovládání za jízdy je slušně řečeno nepohodlné. To se týká hlavně změny informací na zmíněné obrazovce. Tyto změny se provádí pouze dvěma tlačítky, přičemž listovat v seznamech se dá pouze jedním směrem, pokud tedy hledáte například údaj o průměrné spotřebě a omylem ho překliknete, nelze se vrátit zpět a musíte prolistovat celý seznam znovu.

Centrální dotyková obrazovka je zase osázena až zbytečným množstvím rozesetých tlačítek, jejich umístění ne vždy dává smysl. Abych ale jen nehanil, musím pochválit vzorné a hlavně praktické umístění trojice tlačítek na středovém panelu, ovládající systém samočinného parkování, parkovacích senzorů a systému Auto Hold. Samozřejmě nesmíme zapomenout zmínit pohodlná sedadla, skvělou pozici za volantem a dostatečný prostor na zadních sedadlech. Ačkoli si nemohu odpustit poznámku, že v porovnání s místem na zadních sedadlech v Superbu nebo Optimě je i40 spíše podprůměrná.

Motorizace a jízda

Při zmiňování designu jsem se zmínil o tom, že i40 dokáže předčít všechny ostatní modely tohoto jihokorejského výrobce. To samé platí i o stránce jízdních vlastností. Samozřejmě nemám na mysli sportovní stránku jízdy, ale jízdní komfort. Ačkoli nedochází v zatáčkách k výraznějším náklonům, podvozek vzorně filtruje větší i menší nerovnosti. Zaváhání podvozku jsem za dobu testování zaregistroval pouze jedenkráte a to při přejíždění nerovnosti ve vyšší rychlosti v zatáčce. Nedošlo ale k žádnému většímu dramatu a vše rychlostí blesku vyřešil stabilizační systém.  

Co ale musím pohodlnému podvozku vyčíst je hluk, který se od něj šíří. Samotné pohyby zavěšení jsou sice neslyšitelné, ale při dálničním tempu se zejména od zadní nápravy šíří nepříjemné hučení, které výrazně znesnadňuje komunikaci mezi posádkou. Co mě u i40 zklamalo, stejně jako u většiny korejských vozů, je nekomunikativní řízení. Posilovač pracuje až s přehnanou snahou a řízení navíc pozbývá více přesnosti, než je zdrávo, hlavně co se středové polohy týče.

Pod kapotou vozu pracoval naftový agregát 1,7 CRDI. Ten sice neohromí svým výkonem 104 kW, ani točivým momentem 340 Nm, zato potěší příjemně tichým chodem, nulovými vibracemi a hlavně nízkou spotřebou, pohybující se 6,5 litru na 100 km. S motorem v testovaném exempláři spolupracovala sedmistupňová automatická převodovka. Ta pracovala bez jakéhokoli škubání nebo zmatečného přeřazování a podřazování.

Resumé

Po stránce vzhledu patří rozhodně i40 mezi nejskvostnější kombíky na trhu. Ve světě německého designu plného ostrých rovných linií působí agresivní, přitom ale uhlazená i40 jako růže mezi trním. Jízdně se řadí rozhodně mezi nadprůměr. Řízení sice není z nejpřesnějších a nejkomunikativnějších, s i40 ale nikdo nebude řezat zatáčky na okreskách. Jejím revírem jsou dálniční koridory a přesuny na delší vzdálenosti, při čemž skutečně oceníte jízdní komfort, a tichý motor. Jedinou vadou na kráse i40 je hluk v interiéru, šířící se od podvozku a zmatečné umístěni některých ovládacích prvků v jinak působivém interiéru.

Celkové hodnocení: 93%

KLADY

+ nápaditý design

+ kvalitní a prostorný interiér

+ sebevědomé jízdní vlastnosti

+ nízká spotřeba

ZÁPORY

- nepromyšlená ergonomie interiéru

- slabší motor

- hluk od podvozku při vyšších rychlostech