Vystylovaný dělník
„D-Max nesmíte srovnávat s žádnými SUV, není to auto na parádu, ale opravdový pracovní nástroj“. Tato věta zaměstnance Isuzu mi zní v hlavě při pohledu na vůz D-Max, který si právě vyzvedávám k redakčnímu testu. Ptáte se, proč mi při pohledu na testovaný vůz vytane na mysl právě tato věta? Pod pojmem „pracovní nástroj“ si zkrátka představím něco diametrálně odlišného od vozu, který stojí přímo přede mnou. Hledím totiž na bílý pick-up, se stylovými černými designovými prvky jako jsou pruhy na kapotě a po boku vozu. Zádi dominuje velká zakapotovaná korba, jejíž mohutnost umocňuje masivní trojramenný rám. Za tento konkrétní kousek, ale vlastně i za celou produkční řadu D-Maxu, patří designovému oddělení Isuzu velká pochvala.
Odolné plasty a prostornost hrají prim
Po usednutí do vozu vás zaujmou hned dva fakty. Prvním z nich je opravdu vysoká pozice za volantem, díky které získává řidič naprosto dokonalý přehled o svém okolí. Druhá věc, která mě bouchla do očí, je interiér. Ten je za prvé naprosto totožný s tím, který naleznete v sesterském modelu Chevrolet Colorado. A za druhé, i při pouhém usazení nám vnitřek kabiny dává skvělé svědectví o pracovním zaměřením vozu. Zapomeňte na měkčené plasty, okrasné prošívání a jiné další zbytečnosti. Většina vybavení kabiny je tvořeno tvrdým, sice nevzhledným, ale odolným plastem. Vše, co v interiéru nalezneme, má své místo a hlavně svůj účel. To je také důvod, proč působí interiér D-Maxu tak vzdušným a prostorným dojmem. Svědectví o prostornosti kabiny nám přinesla i ta skutečnost, že se na zadní sedadla bez problému posadili tři dospělí.
Korba vystlaná kobercem
Při hodnocen interiéru nesmíme opomenout ani prostor pro zavazadla. A jak je zcela jasné, Isuzu D-Max, jakožto pracovní pick-up, nabízí obrovské množství místa. Navíc se nemusíte bát o své drahocenné věci. Korba vozu je vypolstrovaná látkou, která se náramně podobá zátěžovému koberci, který jistě zná každý správný Čech.
Jízda
Nejvíce vás o pracovním zaměření vozu přesvědčí jeho jízdní projev, což je kapitola sama pro sebe. Před jízdou s prázdným vozem by měl řidič absolvovat kurz sebeobrany. Bez této průpravy ho totiž pořádně překvapí kopance do zad, které mu nejednou uštědří zadní náprava, sedící na listových perech. Naštěstí má tento problém snadné řešení. Pro zlepšení jízdních vlastností vozu stačilo na zadní, prostorná sedadla posadit trojici urostlých mužů. Pokud nemáte žádné dobrovolníky po ruce, stačí na korbu naložit pár pytlů cementu, brambor nebo vlastně čehokoli. A rozhodně se nebudete muset strachovat, není-li to pro D-Maxe velká nálož. Na své prostorné korbě dokáže uvést náklad o hmotnosti jedné tuny.
Další nedostatky, které nás při testování D-Maxe provázely, nevyřeší žádná zátěž na zadní nápravě. Jeden z nich mě doslova vyděsil, již při odjezdu z parkoviště, kde jsem si D-Max přebíral. Člověk by čekal na automobilu takových rozměrů silné kotoučové brzdy. Isuzu ale zadní nápravě dopřálo pouze brzdy bubnové. To má za následek, že brzdný efekt není takový, jaký by si stroj o hmotnosti přesahující dvě tuny zasloužil.
Třešničkou na dortu nespokojenosti je nepřesné a otupělé řízení. To navíc disponuje poměrně malým převodem a při neustálém otáčení velkým volantem si připadáte, jako byste kormidlovali Černou Perlu.
Samovolné odpadávání masa z rukou řidiče
Co mě ale na řízení překvapilo nejvíce, jsou vibrace. Při rychlosti přesahující 80 km/h volant začne nepříjemně vibrovat. Se stoupající rychlostí tyto vibrace stále sílí, což má za následek samovolné odpadávání kusů masa z rukou řidiče již po padesáti kilometrech v dálničním tempu. Jak ale doufám, jedná se o vadu pouze námi testovaného vozu, který si jistě prošel "týráním" ze strany nejednoho novináře.
Skvělý motor s rozpačitou převodovkou
Na Isuzu nebudeme házet jen špínu. Pochválit musíme zejména 2,5litrový motor Twin Turbo s výkonem 163 koní při 3 600 otáčkách za minutu a točivým momentem 400 Nm, jenž je dostupný mezi 1 200 - 4 000 otáčkami za minutu. S tímto motorem spolupracovala v našem testovacím voze pětistupňová automatická převodovka. Ta působila svérázným dojmem a sám bych mnohdy řadil zcela jinak. Přesto se vozu podařilo udržet si velice slušné číslo průměrné spotřeby.
Paradoxně jsme nejnižší spotřebu naměřili při pohybu ve městě. Zde se nám podařilo srazit hodnotu průměrné spotřeby k 8,4 litru. Při dálničním tempu se ukazatel spotřeby vyšplhal na hodnotu 8,9. Při pomalém a úsporném tempu se dá i na okreskách spotřeba snížit na 8,8 litru. Pokud se rozhodnete opravdu šlápnout na plyn, či se věnovat ostřejším terénním hrátkám, připravte se na spotřebu atakující hranici 10,5 litru.
V terénu jako ryba ve vodě
Na okreskách, ve městě, ani na dálnici si tedy zatím Isuzu D-Max mnoho pochval nezískalo. Přesuňme se ale mimo zpevněnou vozovku. Zde působí japonský pick-up jako ryba ve vodě. Podvozek přejíždí hluboké výmoly s opravdu nevýslovnou grácií. Pokud začne jít skutečně do tuhého, stačí přepnout ovladač na středové konzoli a sepnout pohon všech kol. Automobil se v tom okamžiku zcela promění. Při jízdě v bahnitém terénu působí jistějším dojmem a zůstává dokonale ovladatelný i při plném vypnutí stabilizačního systému. Zmíněný pohon 4x4 lze aktivovat za jízdy do rychlosti 100 km/h. Pokud toužíto po zdolávání ostrých stoupání, stačí zastavit, vyřadit do neutrálu a zvolit redukovanou čtyřkolku.
Resumé
Isuzu D-Max je vozidlem mnoha tváří. Funguje jako skvělý nástroj s neuvěřitelným pracovním potenciálem, o kterém svědčí možnost naložit na korbu až tunový náklad a schopnost utáhnout přívěs o hmotnosti až 3,5 tuny. Rovněž se osvědčil jako velice schopný a snadno ovladatelný i při pohybu v těžším terénu. A ačkoliv jsem si na jízdní projev D-Maxu stěžoval, musím uznat i jeho kvality, kterými je dobře odhlučněný motor s podvozkem, který je schopný filtrovat nerovnosti takových rozměrů, o kterých se může konkurenci jen zdát. Zapomenout nemůžeme na poctivý a dobře fungující motor, stejně jako na vysokou kvalitu zpracování vozu, jako celku. Je tedy na vás, zda-li preferujete obrovský pracovní potenciál D-Maxu, či se raději uchýlíte k méně pracovně zaměřenému, ale o to více pohodlnému, Volkswagenu Amarok.
Celkové hodnocení: 80%
Cena testované verze: 1 036 700 Kč
Základní cena modelu: 691 653 Kč
Klady:
+ originální vzhled
+ silný a poměrně úsporný motor
+ odhlučnění motoru i podvozku
+ prostornost v kabině
+ kvalita zpracování
+ pracovní potenciál
+ terénní schopnosti
Zápory:
- chování vozu bez zatížení
- nepřesné řízení
- nejistá převodovka
- vyšší pořizovací cena
Motorizace:
Přeplňovaný, vznětový čtyřválec
Objem: 2 499 ccm
Výkon: 163 koňských sil při 3 600 otáčkách za minutu
Nejvyšší toč. moment: 400 Nm mezi 1 400 - 2 000 otáčkami za minutu
Výkon:
Maximální rychlost: 180 km/h
Spotřeba dle výrobce (město/mimo/kombi) (l/100 km): 10.1 / 7.3 / 8.1
Objem nádrže: 69l