TEST: Honda HR-V 1.5 i-VTEC. Co na sebe atmosféra prozradila?

Roztomilost na první místě

Kdo si vzpomíná na předešlou první generaci, tak současného nástupce zřejmě absolutně nepozná. Změnilo se zde totiž úplně všechno. Pryč jsou původní krabicovité tvary karoserie a místo toho zde máme moderní křivky a obliny.

Boční profil vozu připomíná lehce karoserii kupé, a to díky zapuštěným klikám zadních dveří. Ke všemu se přidávají i buclaté nárazníky, stříbrné oplastování vpředu a vzadu a chromované kliky dveří. Výsledný příjemný dojem z vizáže japonské novinky podtrhuje i tmavě modrý odstín karoserie. 

Prostoru je tady víc, než by jste čekali

Už v loni v létě jsme při zahraničním představení nové generace HR-V obdivovali nový tříramenný volant. Ten je výhradou pouze u tohoto modelu a u žádné Hondy jej prozatím nenajdete. Jeho zpracování je přesné, dobře se drží a není na něm přehršel tlačítek. Celý interiér je pak orientován především na řidiče.

Standardní látkové sedačky jsou dostatečně měkké, sedělo se v nich víc než skvěle a umíme si představit v nich strávit i několik hodin soustavné jízdy po dálnici. Oproti Civicu zde se navíc nesedí příliš vysoko a na nejnižší nastavení sedačky se za volant posadí s trochou šikovnosti i 189 cm vysoká osoba.

Leckoho překvapí i to, že HR-V se jako první dočkala velkého úbytku tlačítek. Až na výjimky je zde pouze dotykové ovládání, které je intuitivní a má rychlou odezvu. Tady by se francouzské modely koncernu PSA mohli leccos přiučit. Jenže i tady se najdou drobné nedostatky. Palubní systém totiž využívá operační systém Android a ten se občas rozhodl stávkovat.

Nepotěší i některé materiály v kabině a dost výstřední je i výdech klimatizace před spolujezdcem. Ten má hned tři výstupy a prakticky bylo nemožné je nastavit tak, aby bylo ofukováno i boční okno. Třešničkou na dortu je pak schovaná dvojice portů USB ve spodní části středového panelu za řadící pákou. Neumíme si představit, jak během jízdy zapojujeme USB disk do připravené zdířky. Tento úkon je potřeba provádět buď to při stání, v případě jízdy pak vše přenechte spolujezdci.

Aby jsme ale jen nekritizovali, hlavní předností HR-V je nejen vzhled a sportovní volant. Největším kladem je totiž prostornost. Vpředu je místa dostatek ve všech směrech a jen malé procento řidičů bude svým pravým kolenem narážet do rozměrnějšího středového sloupku. Na zadních sedadlech je i na výšku poměrně dost místa, v podélném směru je to taktéž bez problému.

Nechybí ani prvky jako jsou sedadla Magic Seats z Hondy Civic. Zavazadlový prostor má celkem nízkou nakládací hranu a společně s mezipodlahou vůz nabídne základní objem 470 litrů. Po sklopení zadních sedaček se zjeví prostor o objemu 1533 litrů, což je vskutku hodně.

Tady turbo nečekejte

Jak bylo zkraje testu zmíněno, pod kapotou prvního námi testovaného HR-V pracoval atmosférický čtyřválec o výkonu 96 kW a točivém momentu 155 Nm. Špičku výkonu díky tomu najdete až v 6 600 ot./min, naopak vrchol točivého momentu se dostaví už v 4 600 ot./min. S motorem pak byla spárovana manuální šestistupňová převodovka.

Fanoušci značky Honda zcela určitě jásají nadčením, za to příznivci koncernových turbo motorů už asi přestali číst. Je jasné, že aby jste z HR-V vymáčkli posledního koně výkonu, musíte její pohonnou jednotku držet v otáčkách. Odměnou vám pak bude nejen slušná dynamika, ale co víc, motor zní ve vysokých otáčkách jako první generace ostrého Civicu Type-R, což se nám hodně líbí!

Samozřejmě s jízdním stylem souvisí i spotřeba. Auto má totiž celkem krátké převody a tak nebylo ničím neobvyklým, když jsme v rychlosti 60 km/h řadili šestku. Pro dynamickou jízdu na okresce či předjíždění na dálnici však budete muset bezpodmínečně podřazovat. Za dobu testu jsme častokrát podřadili do dálničního stoupáni ze šestky na čtyřku. Že je to moc? Ale kde že, právě takový styl téhle nové Hondě sedl a vůbec neprotestovala. Výsledná spotřeba se za dobu testu pohybovala na šesti litrech na 100 km, což znamenalo průměrné jízdní tempo. Kdo je vyznavačem ostřejšího jízdního stylu, ten se bude v průměru pohybovat ještě o dva litry výše. 

I tady se však najdou nedostatky. Zvukový projev motoru je sice hutný, ale delší pobyt v benzínové verzi bude pro někoho znamenat, že mu po dvou hodinách dálniční jízdy praskne hlava. Odhlučnení kabiny od okolí totiž nepatří zrovna k přednostem vozu a na stupnici známkování bychom mu udělili lepší trojku.

A jak se benzínové HR-V chovalo na silnici? I přes to, že se nejedná o zrovna malé auto, se tenhle Japonec choval dostatečně sebejistě a snad jen opravdu ostré zatáčky dovedli s jeho karoserií pěkně hnout. Tvrdší podvozek je tady navíc spíše výhodou, dobře tlumí nerovnosti, posilovač řízení je celkem komunikativní a až přejezd větších nerovností pošle do kabiny tupější ránu. Někdo ale téhle Hondě neodpustí jednu věc. Evropský trh totiž nepočítá s uvedením verze s pohonem obou náprav. Honda prostě počítá s tím, že do terénu se s HR-V nikdo nevydá, a tak si bez ohledu na motorizaci budete moci koupit pouze předokolku.

Závěr

Honda HR-V to bude mít v Evropě sakra těžké. Jedná se sice o kvalitně zpracované, pohledné, hodně prostorné a dobře jezdící malé SUV, jenže má i svoje nedostatky. Pro někoho je atmosférický motor velkým negativem, protože je zvyklý na zátah "odspodu", bude jej děsit vyšší spotřeba a i absence pohonu obou náprav se musí počítat. Pravověrní automobilový fanoušci nebo klidnější povahy však kvality nové generace Hondy HR-V víc než ocení. A kdo by nechtěl atmosférický benzín, může zvolit naftovou verzi, která slibuje o něco větší dynamiku a nižší spotřebu. A nebojte, test naftového HR-V přijde již brzy.

Celkové hodnocení: 86 %

Základní cena vozu: 519 900 Kč

Cena testované verze: 533 900 Kč

KLADY

- prostorný interiér

- zvuk motoru ve vysokých otáčkách

- velký zavazadelník

- sebejistý podvozek

- vzhled

ZÁPORY

- absence pohonu obou náprav

- odhlučnění kabiny