TEST OJETINY: Volvo V70 2.4 T5 (2005). I po 15 letech dokáže překvapit

Jelikož už v té době se na trhu prodávala velká rodinná kombi od Mercedesu nebo Audi, Volvo se rozhodlo, že ze sedanu S60 udělá taktéž rodinnou verzi a na víko kufru mu nalepí již tehdy známé označení V70. Námi testovaný exemplář byl navíc z roku 2005, takže nesl mírné úpravy vzhledu a co víc, pod kapotou mu pracoval benzínový pětiválec s objemem 2.4 litru. Testovaná varianta nesla také kouzelné označení T5, což znamená, že už tehdy nabídla svému majiteli ohromující výkon 191 kW a točivý moment 350 Nm. I dnes je tak jasné, že velké procento moderní konkurence bude mít s tímto černým Švédem na silnici spoustu práce.

Obří stěhovák moc nezestárl

Nové Volvo V70 se tehdy stalo zástupcem oblých tvarů karosérie, které do jisté míry vystřídaly krabicovité výtvory automobilek z 90. let. Dlouhá příď a téměř kolmá záď s velkými zadními světlomety jsou poznávacím znamením každé V70tky z roku 2000 a dál. K tomu se náš testovaný exemplář chlubil černým lakem, tmavými bočními okny z bezpečnostními továrními foliemi a nesměla chybět ani originální litá kola Volvo.

Názor na design této V70 nechám na vás, ale ještě dnes můžete tento vůz celkem často nacházet na silnicích a dle mého názoru je právě černý odstín karoserie tím, který se náramně hodí k jeho charakteru a ve výsledku i výkonnému pětiválci pod kapotou.

Po deseti letech to už v kabině není to, co bývalo

Jestli je někdo z vás hrdým majitelem Volva V70 první generace a tehdy jste si jej kupovali zcela nové, pak asi víte, že po dlouhých letech používání se v kabině projevují neduhy, které dovedou leckoho rozhodit z míry.

Volvo již tehdy myslelo na pohodlí a dobrou ergonomii, což je vidět i na testovaném kusu. Ve výbavě se tehdy dala objednat rozměrná celokožená sedadla s dobrým bočním vedením. Testovaný kus v nich měl zabudované i boční airbagy a na tu dobu převratný systém WHIPS, chránící pasažéry při nárazu zezadu. Při něm dojde k mírnému zaklonění opěradel a tím se zmírní přenos síly na krk cestujících na předních sedadlech. Ano, zde je vidět, že Volvo chtělo zamést s konkurencí a takovou výbavu tehdy nabízel málokdo.

Zpět ale k problémům, které se po dlouhých letech v kabině objevily. Testovaný kus dal jasně najevo, že deset let je deset let a ani logo Volvo na tom nic moc nezmění. Vrzající sedačky, chrastící díly palubní desky a nebo otřásající se všechny díly středového panelu, to jsou hlavní znaky toho, že Volvo není Mercedes-Benz. Nepotěšilo ani celkem zmatené ovládání zadního stěrače, který po letech vypověděl službu. Upřímně, s jeho ovládáním jsem se seznamoval snad pět minut a jeho nefunkčnost je mimochodem častý problém u V70tek druhé generace.

Samotné V70 byla vlastně králem jen ve dvou disciplínách.. Tou první je výbava, která na tu dobu byla neskutečná a majitel vozu si mohl svoje Volvo vyšperkovat dle libosti. Druhou je pak výkon, který v nejlepší verzi T5-R činil 220 kW a 400 Nm. Bohatá bezpečností výbava tak byla víc než potřeba a i naše testované Volvo V70 T5 jí bylo doslova nabito. Mou bezpečnost na cestách hlídaly nejen čelní airbagy, ale i tzv. airbag "Inflatable Curtain". Ten by mne a posádku v případě bočního nárazu ochránil tak, že se rozvine po celé délce interiéru a zachytí až 75% nárazové energie, co by šla na hlavy a ramena cestujících na předních i zadních sedadlech.

Zajímavostí jsou v dnešní době i tři tříbodové bezpečnostní pásy, které výrobce integroval přímo do sedadel. Ani dnes toto řešení u velké části konkurence nenajdeme, a to je další příklad toho, v čem Volvo již tehdy mělo náskok. Řešení bezpečnostních pásů zlepšuje manipulaci s opěradlem při sklápění, protože pásy se sklápějí společně se sedadlem a nezůstávají viset u dveří, bravo Volvo!

Majitel vozu navíc při odevzdání klíčů dodal, že sklopením zadních sedadel se dá vytvořit naprosto lovná ložná plocha a vlastně takový malý nouzový hotel. Asi i proto v kufru nechyběla deka a polštář, člověk nikdy neví co ho čeká.. Už tehdejší testy Volva V70 však kritizovaly výšku vyklápění pátých dveří. I já se svou výškou 180 cm jsem se pod víko nevešel a hlavou jsem do něj i několikrát narazil. Je to sice drobnost, ale po několika úderech jsem byl z toho pěkně mrzutý.

Divoký a přitom nenápadný

Verze T5 byla druhou nejsilnější verzí Volva V70 tehdejší generace. Přeplňovaný pětiválec dosahuje nejvyššího výkonu 250 koní, který v našem případě motor posílal na přední kola skrze automatickou pětistupňovou převodovku, která už tehdy nabízela možnost ručního řazení. I točivý moment o hodnotě 350 Nm je dostupný už při 2400 ot/min a testovaný kus i po tolika letech dovedl pěkně potrápit leckteré sportovně naladěné koncernové sedany.

Sám jsem byl překvapen, jak moc je v tak obřím autě zamaskováno zrychlení z nuly na 100 km/h. Nejdříve jsem totiž nemohl uvěřit, že čas potřebný k této disciplíně činí jen 7,1 sekundy! Druhý nejsilnější motor v nabídce tehdy nabízel i maximálku 250 km/h a já musím potvrdit, že při testech na letištní dráze jí vůz bez problému dosáhl.

Díky automatu se výkon ale někdy dost ztrácí a osobně bych u tohoto motoru volil manuál. Ani přepnutí na manuální režim totiž nic moc nezměnilo a převodovka si leckdy delala doslova co chtěla a neposlechla můj pokyn voličem převodovky. Pro dostání maximálního výkonu je motor potřeba opravdu točit a až po překonání 2200 otáček se z auta začíná stávat ten pravý agresor. Tehdy začíná nabíhat turbodmychadlo a bylo celkem časté, že díky mohutné síle motoru mě tahal volant za ruce. V době testu mi však radost z jízdy kazil tekoucí posilovač řízení, díky čemuž jsem si užíval dosytosti i dolévání kapaliny a musel jsem na vůz být "opatrnější".

Leckoho z vás asi zajímá, kolik si vlastně taková obluda s pětiválcem pod kapotou vezme v průměru. Abych se přiznal, majitel mne strašil tím, že se horko těžko dostanu pod deset na sto, ale světe div se! Za dobu testu se mi jednou povedlo spotřebu stáhnout na 6,2 litru, což je na takto výkonný a velký vůz víc než skvělé. Jenže, na druhou stranu, kdo si tenkrát koupil právě tuhle verzi, spotřeba asi nebyla tím hlavním. Obvyklejší hodnota je kolem 9 litrů, a to stále jedete celkem normálně, pokud na to šlápnete, palivová ručička letí dolu opravdu víc než rychle. Ještě větší šok pak můžete dostat u čerpací stanice, nádrž Volva V70 má totiž objem 80 litrů a při dravé jízdě na ní neujedete víc jak okolo 480 km.

Díky dobrému odhlučnění motoru se do kabiny ani po tolika letech nedostával moc velký hluk, jen pozvolné dunění a až v nejvyšších otáčkách se k mým uším dostal lahodný sportovní jekot. Upřímně jsem nečekal, že podvozkově na tom Volvo V70 T5 bude tak dobře, díky pravidelnému servisu jsem se přesvědčil, že i dnes tento vůz dovede svou posádku komfortně odvést kamkoliv a ještě spolkne hromadu nákladu.

Leckoho z vás může zajímat i tehdejší ceník a tak není na škodu se vrátit o deset let zpět. Tahle kára s logem T5 se před deseti lety prodávala za částku okolo 1,5 milionu korun! K tomu si připočtěte příplatky v podobě alarmu s dálkovým ovládáním (+ 13 200,-), přední sedadla s elektrickým vyhřívaním (+ 12 200,-), střešní lyžiny (+ 11 600,-) nebo systém jízdní dynamiky DSTC + palubní počítač (+ 42 000,-).

A kolik stojí v dnešní době ojeté Volvo V70 z roku 2005? Pokud chcete právě tento ročník a nemusíte mít na parkovišti přímo pětiválcový 2.4-litr, pak dáte za dobře servisovaný kus v naftě kolem 150 - 190 tisíc Kč. Testovaná verze je navíc určena jen pro skalní fanoušky, co nešetří na palivu, servisu a umí svou "Té5tku" náležitě ocenit a udržovat.

Na co si dát pozor a proč jej budete chtít?

Klasické Volvo S60 / V70 bylo ve své době překvapivě jedním z nejspolehlivějších automobilů prodávaných v Evropě. Podle TÜV Auto Reportu z roku 2006 byl sedan S60 mezi tříletými auty na 23. místě spolehlivosti. Pozor si však dnes musíte dát hlavně na nesouměrný účinek ruční brzdy, seřízení předních světlometů nebo zvýšenou vůli v řízení. Občas hodně pozlobí i řídící jednotky motoru, turbodmychadla a jejich obslužné potrubní systémy. Velkým problémem je i netěsnost vstřikovací soustavy nebo stávkující startér.

A proč by mělo být ve vašem hledáčku? Jedná se především o obří přepravník, který ve verzi 2.4 T5 nabídne ohromující dynamiku, solidní jízdní vlastnosti, celkem dostatečný prostor pro posádku a hlavně i nestárnoucí vzhled. Pro koupi ostrého pětiválce však musíte být srdcař, který se nebude koukat na každou utracenou korunu. Motor je potřeba pravidelně udržovat a celkově se jedná o specialitu, která se nedá srovnat s klasickou naftovou V70.

Celkové hodnocení: 85 %

KLADY

- nestárnoucí design

- ohromný výkon a dynamika

- solidní bezpečnost

- vnitřní prostor a komfort

ZÁPORY

- často nefunkční zadní stěrač

- vrzající díly po celé kabině

- při dynamickém tempu astronomická spotřeba