Můžeme se jen dohadovat, zda agresivní marketingová politika Hyundai pomůže či naopak uškodí. Zatím se tento rok pro Hyundai nevyvíjí dobře a s prodejem nových aut klesla na třetí pozici a na druhý Volkswagen ztrácí dost výrazně.
Právě i20 je jedno z aut, které by mělo pomoci Hyundai v této chvíli přilákat nové zákazníky. Kromě sebevědomých slov v reklamních spotech nabízí zajímavý design, kterým útočí na usedlejší konkurenty ve své třídě.
Design – hra tvarů na zvětšovanou
Hyundai i20 automobilka představuje jako nejširší a největší auto ve své třídě. Opticky tomu dopomohla designem. Široké, ale úzké světlomety, specifický tvar čelní masky, nízký profil vozu a černý C-sloupek navozují pocit, že je auto výrazně větší, než jak velké ve skutečnosti je.
Nemůžeme i20 upírat větší rozvor i rozchod ve srovnání s Fabií, že by to ale auto přineslo víc, než jen čísla na papíře si nejsme tak jistí.
Pokud zvolíte výraznou světlejší barvu (bílá, červená metalíza, nebo světle modrou metalízu) auto bude vypadat skutečně dobře. My jsme opět dostali nevýraznou metalízu v šedém odstínu, v které auto tak nevynikne.
Čekali jsme zvědavé pohledy na parkovišti, chodců na chodnících, či ostatních řidičů. S žádným zvídavým pohledem jsme se nesetkali a to po našich silnicích nových i20 jezdí málo.
Závěrečný soud nad designem necháme na vás. My hodnotíme kladně změnu oproti přechozí generaci, která moc krásy nepobrala. Změnu přinesl až facelift, který trochu zatraktivnil světlomety, ale i tak je současná generace i20 výrazně pohlednější kus auta.
Interiér – první dojem mate
Hned na začátku můžeme konstatovat, že interiér i20 je jeden z nejpovedenějších v B-segmentu. Chyb se tu ale najde poměrně dost.
První dojem byl skutečně působivý. Na pohled vypadají materiály kvalitně. Při bližším zkoumání zjistíte bolavou pravdu. Plasty ve výplních dveří jsou z velké většiny tvrdé, jen část madla je z měkčeného. Stejně tak i horní část přístrojové desky je z měkčeného materiálu. Středový tunel včetně míst, kde si opírá řidič koleno je ale opět z tvrdého kusu plastu.
Kontrastní barevné provedení nahrazuje dekor v podobě lišty. Tohle řešení je nám sympatické, přeci jen, je to něco jiného oproti konkurenci a to se cení. I ergonomie je ve většině případů v pořádku. Mnoho tlačítek a ovladačů známe z jiných modelů Hyundaie a tak kdo už měl tu čest například s i30, bude moci nahmatat většinu ovladačů i poslepu.
Velmi zastaralým dojmem působí tříramenný volant, který moc krásy nepobral. Například Kia Rio, nebo Peugeot 208 jej má hezčí. A v případě 208 je potažen i lepší kůží. Kožená rukojeť řadící páky potěší, ta se ostatně velmi dobře drží. Madlo ruční brzdy si muselo vystačit s tvrdým plastem, což trochu zamrzí.
Co se týče prostoru uvnitř, patří i20 k tomu nejlepšímu ve své třídě. Až na prostor pro kolena na zadních sedačkách, bude dost místa pro čtyři cestující. Limitující se může stát objem zavazadlového prostoru. Objem je papírových 326 litrů. Bohužel to neznamená reálně využitelné místo. Krom přihrádek je v tomto objemu zahrnut i objem místa pro rezervu. Odečíst tak musíme 25 litrů. Ostatně kufr postačí pro zavazadla dvou osob, které jednou na prodloužený víkend na hory za pěší turistikou, na lyže či k moři už musíte část zavazadel umístit na zadní sedačky, popřípadě pořídit střešní box. V tomto ohledu má navrch Fabie s verzí kombi…
Jízda – plavně, pohodlně, sterilně
Hyundai i20 není co do jízdních vlastností kdo ví jaký úspěch. To teď nemyslím vůbec zle. Jen je to vše potřeba vysvětlit. Malý Korejec neposkytne zábavu za volantem. Prostě se řízení stává jen pouhým přesunováním z místa A do místa B. Někomu to vadit bude, jinému na tom nezáleží.
Podvozek je naladěn na rozvážnou a pohodlnou notu. Velmi zdárně filtruje nerovnosti, jak malé příčné, tak i hlubší výtluky. O díře dá vědět jen bouchnutím a drobným zhoupnutím u větších nerovností. Odhlučnění podběhů také není nejlepší, ale za to se zlobit na i20 nemohu. Více mě zklamalo řízení. Gumové, bez zpětné odezvy a velmi necitlivé. Přitom se i20 chová v zatáčkách poměrně jistě, tedy pokud máte správnou rychlost při vjetí do apexu a nemusíte utahovat stopu. Pokud potřebujete utáhnout zatáčku, i20 jakoby znervózněla a moc se jí utáhnout oblouk nechce.
Aerodynamický hluk je na velmi dobré úrovni a i odhlučnění ne příliš silného dieselového agregátu je slušné. Ten má trochu ospalejší projev a charakteristický „kopanec“ v momentě kdy se roztočí turbodmychadlo. Nicméně svou úlohu zvládne taktéž dobře. I když mi větší smysl v takto malém autě dává benzinový agregát.
Spotřeba se pohybovala ve městě kolem 6 litrů, na dálnici také a mimo město uměla spadnout i pod 4 litry na 100 km. Během 1300 km, které jsme stihli najet za týden, co jsme měli i20 v redakci, se spotřeba ustálila na hodnotě 5,0 litrů.
Resumé
Není to přehnané tvrzení, když teď napíšu, že se i20 mezigeneračně neskutečně změnila. Hodnotnější interiér, lepší jízdní vlastnosti, modernější agregáty a svěží design. Stále tu ale potkávám některé neduhy generace předchozí. Necitlivé řízení, pár přešlapů v interiéru, sterilní jízdní projev nebo stále ten stejný displej autorádia.
Nová i20 je velmi dobré auto, není ale tak dokonalé, jak tvrdí a asi i si přeje marketingové oddělení Hyundaie. Stále však má co nabídnout a největší smysl mi dává před domem starších párů, které vozí občas na výlet i dvě vnoučata. Pro nenáročné řidiče, je i20 vlastně naprosto vyhovující. Kdo chce aktivně řídit a užívat si to, měl by se poohlédnout jinde.
Celkové hodnocení: 83 %
Základní cena vozu: 239 990 Kč
Cena testované verze: 390 980 Kč
KLADY
- designový posun oproti předchozí generaci
- úsporný motor
- hodnotný interiér
- schopnost podvozku filtrovat nerovnosti
ZÁPORY
- výhled šikmo vzad
- gumové řízení
- nepřesvědčivý jízdní výkony slabého naftového motoru
Motorizace:
vznětový přeplňovaný řadový tříválec
objem: 1120 cm3
nejvyšší výkon: 55 kW
největší točivý moment: 180 Nm
palivo: nafta
Výkon:
nejvyšší maximální rychlost: 161 km/h
spotřeba (město/mimo/kombinovaná): 4,6 l / 3,3 l / 3,8 l
Rozměry:
objem zavazadlového prostoru: 326 litrů
objem palivové nádrže: 50 litrů