TEST: Hyundai i40 Kombi 1.7 CRDi - Prostor mu nechybí

Design

Znalci korejské produkce jasně vědí, že i40 byl uveden na trh několik let po skončení produkce modelu Sonata. Ta nepatřila zrovna k něčemu, čím by se Hyundai mohl chlubit a o to lepší je současná i40ka, a to jak v krátké, tak v rodinné verzi. Varianta kombi působí na první dojem naprosto mohutně, krásné linie karoserie, dravá příď a k tomu se nyní přidává i dynamicky se tvářící záď s integrovaným střešním spoilerem a chromovaná lišta na víku kufru.

O nic horší nejsou ani povedená litá kola o rozměru 18 palců, která vozidlu náramně sluší a ani jízdní komfort vzhledem k velikosti disků moc netrpí. Zkrátka a jednoduše, evropská konkurence to nemá s modelem i40 vůbec lehké, protože i když se jedná o praktický rodinný kombík, na ulici se leckdo za ním otočil, asi i kvůli červenému laku karoserie.

Interiér a výbava

Kabina verze i40 Kombi je příkladem luxusu a vzdušnosti, převažují zde hlavně kladné dojmy a velkých chyb zde najdete jen velmi málo. Testovaná verze byla vybavena snad vším, co do ní mohl výrobce v současné době instalovat. I to je důkazem toho, že Hyundai se snaží posádce dopřát co nejlepší atmosféru a komfort na palubě vozu, ale na velmi tvrdou konkurenci to stále ještě nestačí. Při nasednutí mě uvítala celokožená sedadla s dobrou boční oporou, disponující plně elektrickým nastavením všemi směry a funkcemi vyhřívání/odvětrávání. Dále zde nechyběl například kožený tříramenný multifunkční volant, dobře zpracovaná palubní deska a trochu více rozměrnější středový tunel.

To hlavní na provedení i40 Kombi je však zavazadlový prostor. Ten v základním uspořádání nabídne objem 553 litrů, po sklopení zadních sedadel se prostor zvětší na 1719 litrů, a to je už dostatek místa na to, aby jste zde převezli i velkou rodinnou lednici. Co se týče samotného prostoru pro všechny cestující, i zde se nemusí případný majitel či jeho rodina vůbec strachovat, že by se v něm někdo necítil pohodlně. Do všech kožených sedaček jsem se svou výškou 180 centimetrů usadil velmi pohodlně a i postavy s výškou o přibližně deset centimetrů větší, se tam budou cítit naprosto bez problémů. 

Krom slov chvály sem patří samozřejmě i kritika, kterou bych směřoval kupříkladu k horšímu zpracování některých částí interiéru. Kožený volant je sice na pohled fajn, ale při tvrdším uchopení se ozvou jemné vrzavé zvuky. To je způsobené měkkými materiály a plasty na něm, které prostě nesedí úplně na 100%. Mě osobně to zas tolik nevadilo, ale někteří by to mohli odsoudit. Za další nedostatek bych považoval slabší dálková světla, která se mi prostě zdají nedostatečná. Pouze xenonové výbojky s dynamickým natáčením jsou sice bezchybné a jejich dosvit je výborný, ale po přepnutí na dálkové halogeny už to taková sláva není.

Motor a jízdní dojmy

Pod kapotou testované verze pracoval naftový čtyřválec o objemu 1.7 litru CRDi, který poskytoval výkon 136 koní a točivý moment 325 Nm. S ním byla spojena vcelku dobře fungující automatická převodovka s jízdními režimy Sport a Eco. Automat je sice již starší konstrukce, což se projevuje někdy většími prodlevami při rozjezdech, stále se však nejedná o žádnou tragedii. Při běžné jízdě kdy s vozem nezávodíte, vám ani snad nepřijde, že by někde byla nějaká chyba. Kdo by se nechtěl spoléhat čistě na automatiku, máte možnost si přepnout na manuální řazení, jenž lze provádět skrze řadící páku a nebo i přes pádla pod volantem. Já osobně bych však do tohoto typu vozu volil jednoznačně manuální převodovku, se kterou se bude pracovat mnohem lépe. V souvislosti s tím se v mnohem lepší míře přenese výkon na přední hnanou nápravu, o nižší spotřebě ani nemluvím.

Nyní pár slov o samotném naftovém motoru. Ten je velmi dobře odhlučněn, působí kultivovaně a výkon 136 koní na 1,5 tuny těžké auto k mému překvapení postačuje.  Je ale pravdou, že bych pod kapotou takhle těžkého a mohutného auta raději uvítal moderní naftový dvoulitr s pár koňmi navíc. Nejvíce si užijete cestování s i40 Kombi na dálnicích, kde vás překvapí velmi dobré odhlučnění interiéru a motoru, takže i ve vyšších rychlostech se k vaším uším dostane jen minimum ruchu. Po stránce nabídky motorizací ale doufám, že u chystaného faceliftu přibudou do nabídky další motory, popřípadě ty stávající dostanou více výkonu a více Nm točivého momentu.

Podvozek je naladěn na měkčí notu, tudíž i přejezd větších nerovností není moc znát, a to ani s většími 18“ disky. Hyundai i40 Kombi je dobře naladěn i po stránce jízdních dovedností, kdy se dá i s takhle rozměrným vozem prudčeji říznout nějaká ta zatáčka a stále se udržíte ve zvolené stopě. Možná bych ale zvolil o jeden palec menší kola, přeci jenom lité sedmnáctky by výsledný komfort a tlumení nerovností vylepšili o dost více. 

Jistě každého z vás taktéž zajímá, jak je na tom naftový korejec se spotřebou. Ta se za dobu testu pohybovala v průměru od 6 do 7,2 litru na 100 km. Zkraje jsem se snažil jezdit co nejúsporněji, mít aktivovaný režim Eco a využívat co nejvíce setrvačnost z kopců. Opačným měřítkem byla jízda v plném obsazení, využívání maximálních povolených dálničních limitů, ranní cestování skrze Prahu a občasná cesta po stoupavých okresních úsecích, kde se všech 136 koní řádně zapotilo. Výsledná nejnižší spotřeba kolem hodnoty 6 litrů je sice dobrá, ale opět je nutné zmínit, že někteří konkurenti ve stejné třídě jsou na tom o dost lépe a i zde je dostatek prostoru na budoucí zlepšení.

Resumé

Rodinné provedení Kombi je v některých oblastech poměrně dobrým soupeřem pro evropskou konkurenci. Nabízí královský vnitřní prostor, v nejvyšší výbavě i příjemnou luxusní atmosféru a snad jen postarší automatická převodovka se k motoru 1.7 CRDi moc nehodí, ale to je čistě subjektivní pohled, leckdo to může vidět naopak. Existují i lepší soupeři, jako je například německá premiová konkurence, ale za tu si pořádně připlatíte. Ostatně, jaká je cena plně vybavené verze i40 Kombi v naftě a automatu, vidíte níže.

Celkové hodnocení: 86 %

Základní cena: 684 990 Kč

Cena testované verze: 864 990 Kč

KLADY

- design karoserie

- bohatá výbava

- přijatelná spotřeba

- objem zavazadlového prostoru

ZÁPORY

- postarší automat

- zpracování některých dílů