TEST: Honda Civic Tourer 1.6 i-DTEC - konkurence pro Octavii Combi?

Japonská Honda Civic poslední generace už naším testem v letošním roce jednou prošla, tehdy to byla pětidvéřová verze s výkonným benzínovým motorem o objemu 1.8 litru. Proto jsme se rozhodli vzít na test i praktičtější provedení Tourer, pod jehož kapotou navíc vesele brumlal úsporný naftový čtyřválec o objemu 1.6 litru.

Design

Pro poslední dvě generace Civicu je asi nejvýstižnější označení "UFO", protože design vozu připomíná do jisté míry spíše kosmickou loď než běžný automobil. Rozměrné přední světlomety vypadají efektivně a maska chladiče spolu s předním nárazníkem a černým lakem tvoří dynamicky vypadající příď, která budí velký respekt ve zpětném zrcátku před vámi jedoucího auta.

Dynamika a dravý styl se ostatně projevuje i na boční siluetě, kde mě osobně nejvíce zaujala ostře zkosená linie zadních oken, zapuštěné kliky zadních dveří a na střeše anténa v podobě žraločí ploutve. Vzadu si své místo našel i decentní zadní spoiler a designovou přitažlivostí se podle mého názoru Civic Tourer velmi blíží Škodě Octavii Combi RS.

Interiér a výbava

Kabinu Civicu jsme vám už zde jednou představovali a ani u verze Tourer tady toho není nic moc nového. Látková a příjemně měkká sedadla poskytnou řidiči a spolujezdci dostatečně velkou oporu a komfort. Přední sedačky jsou ovšem umístěny trochu vysoko a i na nejnižší možnou pozici jsem si připadal stále moc nahoře. Menší postavy jistě ocení jejich vysoký rozsah nastavení, naopak osoby kolem 190 cm zde budou spíše nespokojené a s nastavením se budou delší dobu prát.

Digitální palubní štít je hodně povedeným prvkem výbavy a výhled je na něj ideální, pokud tedy máte dobře seřízený tříramenný sportovní volant, jenž je potažen kůží. Nalevo od přístrojové desky navíc vykukovalo tlačítko s nápisem ECON, které po jeho aktivaci sníží odezvu na plynový pedál a omezí výkon automatické duální klimatizace. Vedle digitálního štítu je zde opět přítomný i malý displej, informující o důležitých datech jako je spotřeba, dojezd, venkovní teplota a nebo přenese obraz z parkovací kamery.

Ještě se vrátím k volantu, který je sice menšího rozměru, ale o to lépe se s ním vůz ovládá. Volant byl navíc multifunkční a skrze něj jsem měl možnost ovládat hlavní funkce ve vozidle, například ladění autorádia či přepínání údajů o spotřebě, dojezdu a nebo ovládání hlasitosti hovoru při využití systému Hands free. Velkou pochvalu má Honda ode mě za přítomnost koženého madla ruční brzdy, osobně nenávidím elektronické náhražky v podobě různých tlačítek a proto když se k poctivé páce ruční brzdy přidá i kožený potah, hned dávám vozidlu body navíc.

Po stránce prostornosti je na tom větší provedení Tourer samozřejmě o něco lépe než kratší sourozenec. V předních sedadlech se nebudou tísnit ani objemnější postavy, na zadních sedadlech se bez problému usadí i osoby do výšky 185 cm a při zkoušce usazení „sám za sebe“ mi zbylo stále dostatek místa i pro má kolena. Zadní sedáky jsou dělitelné v poměru 60:40 a jejich opěradla lze sklopit do úplné roviny. Základní objem kufru činí 624 litrů, po sklopení sedaček se naskytne prostor o objemu 1668 litrů, což je solidní hodnota. Za zmínku také stojí to, že díky nepřítomnosti rezervního kola má zavazadlový prostor dvojité dno, které spolkne dalších 117 litrů nákladu. 

Testovaná Honda byla ve výbavě Lifestyle a tak se zde ve standardu objevila celá škála prvků výbavy, za které by jste u konkurence ještě stále připláceli. Za zmínku stojí dvoustupňový airbag řidiče, přední boční a hlavové airbagy. Aktivní hlavové opěrky v předních sedadlech, které se v případě nárazu posunou a zmírní zpětný náraz hlavy. Nechyběl ani asistent pro rozjezd v kopci, funkce Comming/Leaving home, která rozsvítí světlomety po odemknutí vozu či systém varovného blikání při prudkém brzdění. Tuto funkci jsem měl čest jednou otestovat a tak rychle blikající směrová světla jsem ještě ve svém životě neviděl.. 

Motor a jízda

Jak sem zmínil, testovaný Civic Tourer poháněl naftový motor 1.6 i-DTEC, který poskytoval celkem obstojný výkon 88 kW a točivý moment 300 Nm. Výrobce navíc uváděl spotřebu jen 3.9 l/100 km, na což jsem byl zvědavý snad ze všeho nejvíce.

K nízké spotřebě přispívá přítomnost tlačítka ECON, rádce správného řazení a také systém Start & Stop. S motorem pracuje šestistupňová manuální převodovka s delším odstupňováním jednotlivých převodů. Za dobu testu jsem se ale i při té největší snaze nedokázal dostat v průměru pod hodnotu 4.9 litru. S autem jsem přitom jezdil doslova na vítr, kombinoval dálnici a okresní silnice a bylo obsazené ani ne z půlky. Spotřeba mě proto trochu zklamala, pokud se totiž necháte unést potenciálem motoru, spotřeba letí k metě 5,3 litru na 100 km a jen při opravdové ekologické jízdě bez klimatizace a s využitím setrvačnosti se vám motor odmění hodnotou mezi 4 až 5 litry. Objem nádrže na palivo činí 50 litrů a při velké snaze se na ní dá ujet něco kolem 1000 km, v reálu ale spíše počítejte s nižší hodnotou. 

Jinak se ale nedá pohonné jednotce nic vyčíst, převodovka má sportovně krátké a přesné dráhy, do interiéru neproniká zbytečně moc hluku a turbo začíná zabírat už kolem 1500 ot/min. Od této hranice se začne projevovat postupně plný výkon, který graduje na hranici 4000 ot/min, pak už se motor spíše trápí. Reakce na plynový pedál jsou bleskurychlé, stejně dobrý je i záběr spojky, která je příjemně tuhá a zabírá už pěkně odspodu. Jen tak mimochodem, hladké linie a nízká příď má také za následek, že vůz nemá pověst žrouta, návrháři od Hondy udělali velký pokrok, když u současného Civica dosáhli koeficientu odporu vzduchu cx0,31.

Po stránce jízdního komfortu byla s vozem absolvována cesta Praha – Ostrava, což mělo prověřit všechny důležité parametry a jízdní komfort. Ten je na solidní úrovni, tlumiče měli funkci nastavení do 3 režimů, kdy jsem měl možnost nastavit si odpružení do módu Dynamic, Normal a Comfort. Rozdíly mezi nimi jsou jen minimální, ale například při jízdě po D1 se mezi Comfort a Dynamic už začalo projevovat, že tlačítko s nákresem tlumiče není na středovém panelu jen tak pro parádu.

Náklony auta jsou jen minimální, při prudším tempu se dostaví klasická nedotáčivost vlivem těžké přídě a hlavně na mokrém povrchu se pak hodí citlivá kontrola stabilizace. Za celou dobu cesty na Moravu a zpět jsem se v interiéru cítil útulně, bezpečně a co víc, i dostatečně komfortně, kdy mě ani po několika stovkách ujetých kilometrů nebolelo pozadí a nebyl sem hluchý z hluku od valících se 17“ litých kol po místy dost nekvalitní dálnici. 

Resumé

Můj dojem z testované Hondy Civic Tourer je, že vůz nabídne dostatečně kvalitní jízdní vlastnosti na všech typech pozemních komunikací, spotřeba se sice pohybuje i ve velmi mírném tempu nad údajem od výrobce, ale i tak by jistě nebyl problém ho plně naložit zavazadly a vyrazit s ním někam na dovolenou, aniž by vás "sežral". Místa je zde dostatek, naftový agregát si s vozem ví rady a posádce nebude po dobu cesty nic znepříjemňovat život. V otázce, zda je lepší než například tuzemská Octavia Combi, není jednoznačná odpověď, každý vůz nabídne jiný mix všeho a i cenová politika výrobce je odlišná, proto výsledný názor nechám čistě na vás.

Celkové hodnocení: 89 %

Základní cena modelu: 522 900 Kč
Cena testované verze: 596 400 Kč

KLADY
- obří vnitřní prostor
- dravý a nezaměnitelný design
- aktivní a pasivní bezpečnost
- spotřeba a jízdní dovednosti

ZÁPORY
- zmatený dešťový senzor
- vyšší posez na předních sedačkách

Motorizace  
vznětový čtyřválec s turbodmychadlem
objem: 1597 cm3
maximální točivý moment: 300 Nm při 2000 ot/min
nejvyšší výkon: 120 koní při 4000 ot/min
palivo: nafta
 
Výkon
maximální nejvyšší rychlost: 195 km/h
zrychlení z 0 na 100 km/h: 10,4 sekundy
spotřeba dle výrobce (město/mimo/kombinovaná): 4,2 l/ 3,6 l /3.8 l
objem palivové nádrže: 50 litrů


Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 0 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy