TEST: Hyundai i30 3d 1.6 GDI - Příjemné překvapení

Nás velice zajímalo, jak je tento sportovně střižený model naladěn a zda poskytne dostatečně velkou porci zábavy a jízdních zážitků. Proto jsme se rozhodli otestovat model i30 v třídveřovém provedení, který ukrýval pod kapotou benzínový motor o objemu 1.6 GDI s výkonem 135 koní.

Design 

Hyundai i30 je ve své druhé generaci elegantním automobilem, jenž je vcelku oblíbeným vozem u rodin nebo u začínajících řidičů. Námi testovaná třídveřová verze však vypadá tak, jako by byla přímo stvořená pro řidiče, kteří si zakládají na rychlosti a na dravém designu. Mně osobně se tato varianta poměrně dosti líbí a musím uznat, že inženýři značky se vyznamenali. 

Ač se to možná nezdá, pětidvéřová verze je naprosto stejně dlouhá jako třídvéřko, a tak se nelze divit, že prostoru tu je pro celou posádku poměrně požehnaně. Při pohledu na vůz se mi nejvíce líbily přední světlomety zapuštěné do boků a kapoty, které podtrhuje rozměrnější maska chladiče a ve spod umístěné LED pásky denního svícení spolu s mlhovkami. Zadní část vozidla se vyznačuje trojúhelníkovými LED světlomety, dodávající vozu efekt síly a popravdě, zakrýt logo automobilky, kde kdo by neřekl, že jde o vůz od Hyundai. Ostatně, zadek je snad nejhezčí z celého vozu a krom efektního zadního křídla, zde najdeme i dvojici mlhových světlometů ve spodní části zadního nárazníku.

Interiér a výbava

Při usedání do vozu je potřeba pamatovat na to, že se jedná o třídveřovou variantu, což znamená velké dveře, které se snadno mohou na parkovištích hned odřít. To je však nevýhoda každého modelu tohoto typu a tak to nelze vyčítat ani I30ce.  

Prvotní dojem při posezu za čtyřramenným multifunkčním volantem byl vcelku dobrý. Volant je sice většího rozměru a je na něm možná až moc tlačítek, ale ve výsledku to zas až tak nevadí, po čase jsem si na ně zvykl. Zajímavým prvkem vhodným hlavně pro zimní období je funkce výhřevu koženého věnce volantu. Tento výbavový prvek se zvláště v tuhých mrazech opravdu náramně hodil a jeho funkčnost je skvělá. 

Všechny ovladače a tlačítka mají své správné místo, nikde nepanuje zmatek a o funkčnosti každého ovladače máte přehled už po krátké chvíli. Jak jsem již znímil, třídveřová verze je stejně dlouhá jako klasický pětidvéřák, což znamená, že i pasažéři na zadních sedadlech nebudou trpět nedostatkem místa a nehrozí zde pro některé automobilky typické přirovnání „sedadla vhodná jedině pro nákupní tašku“. Možná si říkáte, jedná se o sportovní verzi, kde nemůže být místo nad hlavami zadních cestujících, ale to je omyl. Při své výšce 182 cm jsem i na zadní řadě nikterak nestrádal, za což je nutné automobilce udělit pochvalu.

Námi testovaná verze byla opravdu štědře vybavena, takže zde nechyběla šestice airbagů, vyhřívaná přední sedadla, přední a zadní parkovací senzory, navigace či xenonové světlomety. Přijemným překvapením se stal multimediální systém, jenž byl kompletně v českém jazyce. Mezi specialitku bych zařadil zadní parkovací kameru, která zobrazuje obraz v HD rozlišení. Tato kamera je ukryta pod logem automobilky a při aktivaci zpětného chodu se vysune, po jeho vyřazení se opět zasune, takže nehrozí její poničení případnými nenechavci.

Motor a jízda

Pod kapotou naší verze byl ukryt benzínový čtyřválec 1.6 GDI o objemu 1600 ccm, který poskytoval výkon 135 koní a 164 Nm při 4850 ot/min. Jeho zrychlení z 0 – 100 Km/h za 9,9 sekundy je celkem slušná hodnota, ale i tak, někdy mě osobně připadalo, jako by výkon motoru scházel a těch 135 koní se někam "ztratilo". Až posléze jsem tomuto problému přišel na kloub.

Motor je totiž nutné vytáčet nad hranici 3000 ot/min, do té doby spíše máte pocit, jako by jste řídili běžný hatchback, s nímž na okresní závodění můžete rovnou zapomenout. Ve chvíli, kdy je motor vytáčen, se dočkáte i příjemného zvukového doprovodu, který pro mé uši byl velice příjemným.

Co se týče spotřeby vozu, i v této oblasti se inženýrům povedl malý zázrak. Kdo je vyznavačem klidné jízdy a dodržuje rychlostní limity, vůz ho odmění kombinovanou spotřebou 6 litrů na 100 km, což na 1299 kg vážící vůz o výkonu 135 koní není zas tak moc. Při jízdě po dálnici rychlostí 130 km/h motor točí 3400 otáček a vůz si řekl o 6,6 litru na 100 km. Kdo je naopak vyznavačem rychlých přesunů po všech typech komunikací, ten ať počítá se spotřebou okolo hranice 10 litrů, to pak palivo z nádrže o objemu 53 litrů mizí rychle. 

Pochvalu si zaslouží i podvozek, který je přiměřeně komfortní a nerovnosti tlumí dobře. Vůz se v zatáčkách nenaklání, drží svou stopu a abyste dosáhli jeho nedotáčivosti, museli byste vozem jet na samotném limitu, což bychom samozřejmě nedoporučovali.

Resumé

Pro některé je značka Hyundai znakem minulosti, kdy ještě před pár lety jejich modely nestály za moc, ovšem doba se mění a s ní i vývoj této firmy. Hyundai I30 3d 1.6 GDI je skvěle vypadajícím sportovně vyhlížejícím vozem, které nabízí ideální skloubení hezkého designu, prostornosti a také trochu té výkonnosti. Za své peníze dostanete kompletně vybavený automobil, jenž má dostatek sil a přitom jeho spotřeba vám nezruinuje bankovní konto. 

Druhý pohled - Jan Zýka

Třídveřová „í-třicítka“ se snaží být dravá a sportovní, daří se jí ale pouze napůl. Už atraktivnější příď i osobitá záď s LED svítilnami dávají tušit, že úsilí výrobce skutečně spočívalo ve výrazném odlišení od standardního rodinného modelu. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že v nijak osobité červené barvě se v provozu příliš snadno ztratí. Proč nezvolit třeba nápaditou Aqua Blue? Naproti tomu styling interiéru by si zasloužil větší punc výjimečnosti. Co například upravená hlavice řadicí páky nebo tříramenný volant s výraznějším tvarováním? Ne, kovové pedály mě v tomto směru příliš neuspokojují. Potěší však vesměs kvalitní zpracování, které začíná už tlumeným buchnutím při zavření dveří.

Jednoduché a intuitivní je ovládání audia i navigace rozměrnými položkami v českém jazyce. Zajímavostí je odpočet času a vzdálenosti k nejbližšímu odpočívadlu nebo čerpací stanici. K nezaplacení, pokud se počas delších jízd ze zadních sedadel ozve dětský hlas „tatí, mně se chce čůlat“.. Pak můžete s klidným svědomím odpovědět: „ještě musíš vydržet sedm minut a jednadvacet sekund“. Od značky, která se ostře vymezuje proti tuzemské Škodovce, bych ovšem očekával i počeštění palubního počítače v přístrojovém štítu. Stejně jako Romana mě mile potěšilo ve třídě ojedinělé vyhřívání věnce volantu. Prostoru nabízí „třídvířko“ dostatek, a to i vzadu. Konstruktéři ovšem neměli zapomenout na paměť aretace předních sedaček po jejich odklopení. Pokaždé je musíte seřizovat znovu.

Moderní koncepce atmosférické zážehové šestnáctistovky se projevuje dvojitou tváří. Při klidnější jízdě není problém řadit už ve dvou tisících a nechat motor pracovat v rozmezí 1.500 – 2.000 ot./min. Odměnou může být nejen velmi kultivovaný zvukový projev (motor prakticky neslyšíte), ale i spotřeba pod 6 litrů mimo město a 7 litrů v intravilánu. My jsme v obsazení dvě a půl osoby absolvovali cestu Praha – Liberec a zpět za 6,1 l/100 km, což je i zásluha dobře poskládané převodovky s nijak extra dlouhými převody. Podvozek zůstává velmi jistý i pohodlný na rozbitých silnicích, komfortní naladění ale kazí výrazný hluk od podvozku. Je nadmíru protivné na hrubším dálničním asfaltu zvyšovat hlas už kolem rychlosti 100 km/h. Těžko říct, jestli za to mohla sada zimních pneumatik, ovšem ten samý týden jsem jezdil i v novém Golfu a ten hraje akustickou pohodou jinou ligu.

Jaký je tedy podle mě Hyundai i30 ve třídveřovém provedení? Pohledný, agresivně vypadající, ba i rychlý, ale rozhodně ne sportovní. Na to mu totiž chybí nejen výkon (obzvláště ve středním spektru otáčkoměru), ale i špetka emocí.

Celkové hodnocení: 83 %

Základní cena vozu: 279 990 Kč (i30 1.4i CVVT)

Cena námi testované verze: 339 900 Kč (i30 1.6 GDI)

KLADY:

- design

- bohatá výbava,

- výkonnost ,

- prostor pro posádku

- přijatelná spotřeba

ZÁPORY:

- hluk v interiéru ve vyšších rychlostech

- příliš citlivé parkovací senzory vpředu