TEST: Peugeot 508 2.2 HDi GT – vlk v rouše lvím?

508 | foto: www.autoroad.cz / Jan Zýka

Hledáte reprezentativní limuzínu střední nebo vyšší střední třídy do jednoho milionu korun a při pohledu na uniformitu koncernových sedanů se vám rojí vrásky na čele? Jestliže ale nechcete provokovat a od mainstreamu se až příliš odlišovat, moc možností vám nezbývá.

Vlastně mě napadá snad jen Renault Latitude, Toyota Avensis či Ford Mondeo. C5 od Citroënu, Insignie od Opelu či „šestka“ od Mazdy jsou designem o krok odvážnější a Legacy od Subaru zase deklasuje absence spojení automatické převodovky s dieselovým motorem. Může být nakonec Peugeot 508 trefou do černého?

EXTERIÉR

Je veřejným tajemstvím, že „pětsetosmička“ nahrazuje jak model 407, patřící do střední třídy, tak i větší 607. Logicky se tedy svými vnějšími rozměry řadí mezi oba vozy. Kupříkladu délka 4792 mm je téměř na milimetr přesně na půl cesty mezi 407 (4676 mm) a 607 (4902 mm). Rovněž rozvor 2815 mm je mezi konkurenty velmi respektabilní a strčí do kapsy i český etalon Škodu Superb. Důležité je, že se nové auto zbavilo dlouhého a nízkého předního převisu, noční to můry každého městského parkování.

Sedan se nese v duchu umírněné elegance bez zbytečných módních výstřelků. Zevnějšku vévodí čisté linie a jemné ladné křivky, což je vždycky zárukou trvanlivé líbivosti. Od druhého stupně výbavy Active lze za necelých 29 tisíc objednat natáčecí bi-xenony s denními LED světlomety. Verze GT pak dokonce disponuje funkcí Smartbeam, tedy automatickým přepínáním dálkových světel, které kupodivu funguje velmi obstojně s minimálním zpožděním. Vrcholnou variantu poznáte i vzadu, a to podle lichoběžníkových chromovaných koncovek výfuků, které zároveň opticky snižují záď. Na každém Peugeotu 508 najdete i koncové LED svítilny, které mají ve tmě evokovat švih lví tlapou a odraz jejích drápů. Celkově auto vypadá vskutku majestátně, k čemuž přispívá tmavý metalický lak Gris Haria, stříbrné lišty kolem oken i u GT verze standardní osmnátipalcová kola. Za příplatek 8000 Kč pak můžete dostat dokonce „devatenáctky“.

INTERIÉR

Že se GT nese ve znamení té úplně nejvíc nejlepší a také nejdražší volby, poznáte i uvnitř. Ve standardu tu najdete sportovní sedadla v polokoženém provedení s možností nastavení délky sedáku a za předpokladu, že vysypete z prasátka dalších 36 tisíc, může si vaše pozadí hovět na celokoženém čalounění s masážní funkcí, což byl i případ testovaného kousku. Dále vás v základu do cíle navede, telefonát provede a oko potěší navigační systém WIP s bluetooth handsfree a head-up displejem, za který se dle stupně výbavy jinak připlácí v paketu 30 resp. 38 tisíc. HUD je ale spíš promítacím sklem údajů z navigace, tempomatu a rychlosti než skutečným průhledovým displejem. Pro jeho čtení však nemusíte ze silnice přeostřovat zrak, takže svůj účel plní beze zbytku. Horší je to se štelováním výšky promítání, které je ukryto ve vyklápěcí přihrádce vlevo pod volantem. Takže se nevyhnete koloběhu „chce to níž, předklonit se, nastavit, zaklonit se, to je moc, předklonit se, nastavit, zaklonit se, ještě trochu, předklonit se, nastavit, zaklonit se, ...“. Nejen v chladném počasí ale jednoznačně potěší nesmírně vzácné analogové ukazatele paliva, teploty chladicí kapaliny i oleje.



Dotekem luxusu je vnitřní LED osvětlení i čtyřzónová klimatizace. Celkově velmi pozitivní dojem z interiéru podtrhuje i pečlivý výběr materiálů a zpracování se smyslem pro detail. Veškeré ovladače mají exaktní chod a nemáte pocit, že vám po pár měsících každodenního používání zůstanou v ruce. Kdyby bylo do multifunkčního volantu (kde jen jsme jeho stříbrný úsměv viděli poprvé…) o příjemných rozměrech vyryto logo VW, nikdo by neřekl ani ň. Úplnou novinkou je ovládání audia, navigace a telefonu multifunkčními ovladači mezi sedadly, tedy řešení ne nepodobné Audi či BMW. Nevýhodou této vymoženosti je zaplnění odkládací přihrádky, takhle si nemáte ani kam položit mobil. Do malé schránky vedle zapalovače se vejde akorát tak klíč od vozu a umístit telefon do velké ve dveřích taky není zrovna nejlepší nápad. Dalším negativem můžou být pádla pro řazení, jež se neotáčí spolu s volantem.

Místa pro posádku je ale dostatek, a to i vzadu nad hlavou. Zavazadelník, do kterého uložíte v základu 503 litrů, kryje nechvalně proslulé víko a’la sprcha. Nejde o to, že v otevřeném stavu do kufru prší, to se děje i jiných aut. Problémem je, že po otevření veškerá voda ze záhybů nateče přímo dovnitř na vaše zavazadla. A nemusí pršet, stačí vyjet z myčky. V den navrhování téhle části zřejmě Francouzi stávkovali, jiné vysvětlení se pro tenhle fail hledá velmi obtížně.

MOTOR A SPOTŘEBA

Nestává se příliš často, aby byl dieselový motor nejnižší i nejvyšší položkou ceníku i technických tabulek výkonu. Zatímco první variantu obstarává agregát 1.6 HDi, námi testovaná GT varianta je z opačného spektra. Proto pod kapotou najdeme naftový přeplňovaný (pouze) čtyřválec o objemu 2.2 litru, dosahující nejvyššího výkonu 150 kW (204 k) už při 3500 ot./min. a maxima točivého momentu 450 Nm ve 2000 ot./min. Začíná se probouzet už kolem 1500 ot./min., takže se na něj v praxi můžete spolehnout téměř v jakýchkoliv otáčkách, byť pod touto hranicí kolem 1300 ot./min. občas nepříjemně duní, čehož by se měl software automatické převodovky vyvarovat.

Již několikrát se ukázalo, že motory HDi dokážou být velmi asketické, což se potvrdilo i tentokrát na cestě ze západního okraje Prahy do Pardubic a zpět. Třísetkilometrovou trasu zvládl vůz s lehkou nohou na plynu za 5,3 l/100 km. Vezmeme-li v úvahu téměř osmnáct metráků těžký vůz, dvousetkoňové stádo nadprůměrného objemu pod kapotou a automatickou převodovku, nezbývá, než se směrem k Francii hluboce uklonit. Tato cesta se promítla i do celkového týdenního průměru 7,3 l/100 km. Za běžných podmínek si 2.2 HDi řekne asi o 8 – 8,5 litru. S objemem 72 litrů pak  vyčnívá nad konkurencí i lehce nadprůměrná palivová nádrž.



JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Z chování sedanu je jasně zřejmá snaha o odklon od francouzských tradic a přiblížení se německým soupeřům. Definitivně zmizela houpavá charakteristika a nekonečné kroucení a kolébání v sérii rychle projížděných zatáček. 508 GT působí naopak velmi pevně a přesvědčivě a do morku karoserie nepronikají žádné rány, při kterých byste se autu omlouvali. Jen příjemně tupé žuchnutí. Sluší se připomenout, že GT se chlubí lichoběžníkovou přední nápravou, zatímco obyčejné verze se musí spokojit s klasickým McPhersonem. Šetřit se bohužel musí, přestože sesterský Citroën C5 nabízí lichoběžník už v základu, stejně jako předchůdce model 407. Tužší naladění pérování je však velmi citelné a patříte-li mezi vyznavače francouzských hodnot, dost možná uděláte lépe, vyhnete-li se GT obloukem. Kvůli těžkému motoru na přídi navíc reaguje na změny směru méně pohotově než třeba v reálu nepříliš pomalejší a lehčí 508 1.6 THP.

Automatická převodovka Aisin s hydrodynamickým měničem řadí příkladně a při změně některého ze šesti převodových stupňů upřednostňuje plynulost před rychlostí. Manuální režim je dispozici prostřednictvím pádel na sloupku řízení nebo přímo voličem převodovky, kde se vyšší stupeň vybírá pohybem páky vzad, nižší pohybem vpřed. Pro specifické jízdní podmínky máte navíc možnost tlačítkové volby sportovního S režimu a módu Sníh. První z nich udržuje neustále vyšší otáčky, druhý by pak měl zajistit jemnější přenos točivého momentu na vozovku.

VERDIKT

„Pětsetosmička“ je důkazem, jaký obrovský pokrok Peugeot za poslední pětiletku urazil. Není tomu tak dávno, co byla auta téhle značky označována za žabožrouty a pojem „francouzské auto“ se používal místo hrubých nadávek. Jenže pak přišly modely jako 308, 3008, 5008 nebo RCZ a pro nadávky se rázem muselo do jiného slovníku. Zpracování interiérů šlo nahoru o stovky procent, stejně jako celkový dojem kvality, chování aut na silnici i nabídka zajímavých technických řešení či prvků výbavy.

Ano, tušíte správně, Peugeot 508 je nejčerstvější esencí všech těchto vlastností a patří mezi několik málo vozů, jimž nelze, kromě několika převážně ergonomických nedostatků, téměř nic vytknout. Za reprezentativním a majestátným vzhledem nezaostává téměř prémiový a nadmíru prostorný interiér s řadou příjemných a mezi konkurenty nepříliš často viděných prvků výbavy, jakými jsou head-up displej, masážní funkce sedadla řidiče, vnitřní LED osvětlení nebo samočinné přepínání dálkových světel. Cena, která se za takto špičkově vybavený vůz limitně blíží jednomu milionu korun, není nízká, avšak ještě akceptovatelná. Kvitujeme i dobře odhlučený a za určitých okolností i velmi úsporný motor, který dokáže jet s motýlí pravačkou i za méně než 6 litrů nafty. Úspěšnost modelu dokládají i prozatímní prodejní čísla, kdy se za prvních 10 měsíců letošního roku prodalo 428 kusů a „pětsetosmičce“ tak patří ve třídě páté místo za Insignií na čtvrtém a stálou trojicí Superb, Passat, Mondeo na prvním, druhém a třetím místě.

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 0 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy