TEST: Citroën DS3 1.6 THP – Rychlé šípy

S DS3 už jsme jednou měli tu čest. Tehdy měla šedou barvu, vínovou střechu, pod kapotou atmosférický benzín o objemu 1,6 litru a výkonu 88 kW, který si nás získal svižností, spolu s otáčkami krásně gradující výkonovou špičkou i příznivou spotřebou. Co když ale kuchaři okoření tyhle ingredience turbodmychadlem? Přidá Citroënu na šťávě, nebo vás naopak přejde chuť?

TIP: Test Citroën DS3 1.6 VTi – I’m So Chic

EXTERIÉR

Šlechtická varianta C3 zaujme, stejně jako její předloha, už na první pohled. Koneckonců u malé imidžovky, která má spadeno na Mini, tomu ani nemůže být jinak. Agresivní přídi s logem DS a výraznou maskou chladiče dominují žábry vedle mlhovek schovávající velmi efektní denní diodová světla. Vzadu naopak upoutá pozornost dvojitá koncovka výfuku a zajímavě řešené kryty svítilen s trojrozměrným tvarováním. Nejzajímavější je ovšem boční silueta. Do rohů umístěná kola, díky odlišně lakované střeše opticky nízká okénka a především negativní B sloupek ve tvaru žraločí ploutve bude na ulici dozajista tím nejlepším poznávacím znamením.

Opět stojí za zmínku, že z 11 barev karoserie a 4 odstínů střechy může zákazník zvolit až 38 různých kombinací. Když si k tomu ještě přidáte 7 rozličných textur střechy, dojdete k číslu... no raději si to spočítejte sami, kombinatorika mi nikdy moc nešla.. A vzhledem ke skutečnosti, že auto cílí hlavně na ženy a k tomu, jak dlouho dokáže něžné pohlaví vybírat v obchodě třeba takovou zubní pastu, si na nákup auta vezměte raději týden dovolené.

INTERIÉR

Podobně těžká rozhodnutí vás navíc neminou ani v interiéru, kde můžete po vzoru Fiatu 500 volit z 8 barev plastového obložení palubní desky. Ta je poskládána téměř vzorově. Skvělé materiály, pečlivé lícování, nikde se nic neozývá, nikde nic nevrže. Tedy až na loketní opěrku, která při každém sklopení vydávala naprosto příšerné vrzání slyšitelné až venku na ulici. A poté, co jsem si uvědomil, že stejný neduh trápil i první testovanou DS3, začínám mít strach, že nešlo jen o vadu o konkrétního kusu. Perfektní je naopak volant. Má ideální velikost, je příjemně tlustý, dobře padne do ruky a chválit musíme i hojné použití tlumících hmot zabezpečujících velmi dobrý akustický komfort.

Co by ale zasloužilo víc pozornosti, jsou přední sedadla, která na pohled vypadají lépe, než jak ve skutečnosti fungují. Hlavně hlavové opěrky jsou až příliš vzadu, opěradlům by pro změnu neškodila výraznější podpora bederní páteře a alespoň řidičova sedačka by mohla jít spustit blíž k podlaze. Vzadu je prostoru tak akorát, i když nastupování není nejjednodušší a pocity kvůli masivnímu B sloupku a černému čalounění nejveselejší. Dále vzadu pak najdeme zavazadelník na slušných 285 litrů.

Málem bych zapomněl ještě na jednu věc, která mě přiváděla k šílenosti – umístění stropního osvětlení doprostřed vozu. Zřejmě pozůstatek dlouhého čelního skla z „cé trojky“, přesto neskutečně nepraktický. Do chvíle, než potřebujete za tmy nahlédnout do mapy či odemknout zámek řadicí páky umístěný zboku středového tunelu kdesi u spolujezdcových nohou, se to dá vydržet. Pak ale přijde smršť nepublikovatelných slov a nezřídka dojde i na vlastní baterku.

MOTOR A SPOTŘEBA

Přestože se na přeplňovanou šestnáctistovku ze společných dílen PSA a BMW nešetří chvalozpěvy, nám se až dosud vyhýbala. Společně s koncernovými motory TSI je THP (neplést s HTP) typickým zástupcem moderního downsizingu. Relativně malý objem, přímé vstřikování benzínu, rozvod s dvěma vačkovými hřídeli, olejové čerpadlo s řízeným výkonem a především Twin-Scroll turbodmychadlo zajišťují dohromady velmi slušný výkon 115 kW (155 k), prakticky neznatelný turboefekt a skvělou pružnost už od minimálních otáček. Koneckonců již v 1100 ot./min. je k dispozici 156 Nm a mezi 1400-3500 ot./min. pak vrcholných 240 Nm. V praxi o sobě motor dává výrazněji vědět asi od 1500 otáček, odkud táhne velmi pěkně až k omezovači. Při prvním sešlápnutí plynu čekáte i nějakou výkonovou špičku, jenže otáčky rostou a rostou a tenhle adrenalinový pocit nepřichází. Škoda.

„Téhápečko“ také vyvrátilo mýty o rozežranosti moderních benzínových turbomotorů, když jsme v praxi jezdili za podobná čísla jako u DS3 1.6 VTi. Test jsme zakončili s průměrem 7,1 l/100km, atmosférická verze si řekla o 6,9. Překvapí to o to víc, že tentokrát byla zima jak v psírně a vůz byl obut do zimních pneumatik. Dálničních 130 km/h znamená odběr 7,5 litru a na otáčkoměru díky šestistupňovému manuálu 2800 ot./min. VTi s pětikvaltem ukázal takřka 4000 ot./min.

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Původně jsme chtěli obě verze porovnat i z pohledu chování na silnici, avšak člověk míní, počasí mění. Ráno nás mnohdy čekala jen bílá silnice či, jak říkají naši slovenští bratři, poľadovica a narazit během dne na suchou okresku se stalo úkolem takřka nemožným. Nezbývá proto než potvrdit již jednou řečené: podvozek je relativně tvrdý, na kvalitním asfaltu ale velmi precizní a auto ochotně reaguje na sebemenší pohyby volantem a třeba taková střelba do utahujících se zatáček se stává radostí. Opět ale třikrát škoda umělého řízení s minimem zpětné vazby a uvnitř trochu bezpohlavního zvuku motoru.

Na rozdíl od nepřeplňované varianty se ale tahle DS3 nedokáže tak dobře poprat s přenosem většího točivého momentu na přední kola. Zvlášť na mokru budete hrabat častěji, než byste si přáli, a to i přesto, že nad přední nápravou máte 70 kilogramů navíc. Řadicí páka nechodila subjektivně ve svých drahách tak precizně jako šestikvalt v Peugeotu RCZ, ale na francouzské auto je zážitek i tak nečekaně dobrý. I díky delší jedničce a dvojce (nemusíte řadit trojku) trvá sprint na stovku jen 7,3 sekundy a pokračuje dále takovým způsobem, že by i Rychlonožka blednul závistí. Řidiči s velkým Ř ocení i plně vypínatelné ESP, což slabší verze nedovolují.

VERDIKT

Vraťme se ale k otázce z úvodu: Dokáže dvoukomorové turbo přilákat opravdové chlapy a stojí 35 koní výkonu navíc za 55 tisícový příplatek? Pro „vétéíčko“ hovoří příznivější cena a řidičsky zábavnější gradace výkonu v horním spektru otáčkoměru, pro přeplňovanou verzi zase lepší reálné výkony, širší interval využitelných otáček, o míle přesnější šestistupňová převodovka a bohatší výbava Sport Chic zahrnující třeba automatickou klimatizaci, bluetooth, hi-fi audio, sportovní sedačky či sedmnáctipalcová kola. Cenová výhoda slabšího modelu se tak rázem zmenšuje na minimum. A ona chlapská záležitost? Pokud dokážou překousnout načančaný vzhled, nebo zvolí některou z umírněných barevných kombinací, tak proč ne. Uvnitř se jim bude víc než spokojeně bydlet a na okreskách s ním zažijí spousty legrace… tedy až na to řízení.