TEST: Hyundai ix35 2.0 CRDi – Evropa sobě

Díky této internacionální spolupráci se z poloasijského Tucsonu, produkovaného od roku 2003, stal pravý Evropan tělem i duší. Jak si ale stojí doopravdy v porovnání se starou evropskou gardou?

EXTERIÉR

Někdo je kinetický, někdo zoom-zoom, vývojové centrum v německém Rüsselsheimu rozhodlo, že Hyundai bude napříště fluidní. Exteriér ix35 proto ze všeho nejvíc ctí dynamičnost a dojem pohybu. Na první pohled robustní, na ten druhý díky výrazným prolisům atletická karoserie zaujme převážně něžnou část lidské populace. Pro tu druhou bude mužnější volbou drsněji se tvářící Kia Sportage.

Dominantním prvkem ix35 je rozměrná šestiúhelníková maska chladiče, stříbrné lemy mlhovek a do boků protáhlé projektorové světlomety s kapkovitým profilem. Škoda, že ani za příplatek nelze volit xenony. Vzadu vypadá hyndai umírněněji, pořád ale stejně lehce a dynamicky. To se ovšem nedá říct o pohledu z boku, kde záď působí, hlavně kvůli mohutnému poslednímu sloupku, zavalitě. Na zrcátkách pak zaujmou pohledné blinkry z diod. Výsledný dojem ze zevnějšku je i přesto velmi dobrý.

INTERIÉR

Tematicky se interiér nese zcela v duchu zevnějšku a zdařile maskuje korejský původ značky. Koneckonců i útroby ix35 navrhlo designové oddělení v Hessenu. Ladné křivky, stříbrné dekory a v našem případě i nápaditá barevná kombinace béžové, černé a hnědé dokazují, že tady jde hlavně o design. Stranou nezůstala ani ergonomie, ba právě naopak. Valná většina ovladačů je dobře viditelná i rukou přístupná a jejich funkce intuitivní. Výjimku tvoří přepínač palubního počítače umístěný za volantem na levé straně palubní desky. Tlačítka tempomatu, audia a telefonu našly své místo na dobře tvarovaném volantu s příjemně tlustým věncem. Přístroje autoři umístili do dvou samostatných tubusů s oku lahodícím bílým podsvícením a modrým stínováním. Potěší i stále méně častý ukazatel teploty chladící kapaliny.

Je empiricky prokázáno, že spousta lidí dá při prvním setkání s novým autem na zvuk zabouchnutí dveří, což je rovněž disciplína, ve které si hyundai vede docela slibně. Hezky tlumený zvuk gumy na gumu. Po jejich otevření vás ale pokaždé praští přes nos nevábné aroma. Těžko říct, zda jsou jeho původcem plasty na palubní desce nebo kůže použitá na čalounění. Každopádně po tři čtvrtě roce a takřka 20 tisících kilometrech jen těžko doufat, že „to časem vyprchá“. Posaz za volantem je vyšší, výplně sedaček relativně tvrdší a radost dělá i umístění hlavových opěrek s možností jejich nastavení ve dvou směrech. Zadní sedadla jsou pak vyhřívaná, a to je v cenové hladině kolem 600 tisíc korun malý zázrak. Rovněž místa je tu kolem a kolem dostatek. Do kufru se v základu vejde slušných 465, sklopením zadní řady pak až 1436 litrů batožiny. Pod jeho podlahou našla své místo plnohodnotná rezerva s trochu ledabyle pohozeným heverem a nářadím.

MOTOR A SPOTŘEBA

K testu jsme zvolili pravděpodobně nejžádanější variantu s naftovým dvoulitrem CRDi. Ve prospěch commonrailového dieselu mluví hlavně vyšší točivý moment a nižší spotřeba. Nabízen je ve dvou výkonových stupních 100 a 135 kW. Nám pracovala pod kapotou slabší 136 k verze disponující točivým momentem 320 Nm v rozpětí 1800-2500 ot./min, která je podle nás pro ix35 ideální motorizací. Snad jen pokud budete jezdit často plně naloženi, zvažte silnější variantu. Hlučností motor nevybočuje z průměru třídy a ani po studených startech nijak zvlášť neobtěžuje.

O přenos na kola se stará šestistupňová přímo řazená převodovka s krátkým odstupňováním. Na šestku točí dvoulitr při 130 km/h zhruba 2800 ot./min., což je poměrně dost a na úsporné dálniční maratony zapomeňte. Spotřeba se v takovém případě pohybuje kolem 8 litrů a stejné číslo uvidíte na palubním počítači i při každodenním používání. Při jízdě „na spotřebu“ se nám podařilo dostat k šesti litrům. Tabulkových 5,1 mimo město je ale nadsazených.

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Na poměry SUV překvapí ix35 relativně tvrdším podvozkem, a to i na kolech s 60 procentním profilem. V českém prostředí to znamená zbytečné poskakování a na silnicích nižších tříd i lehká nervozita. Nepříjemné rázy od zadní nápravy bych ale nepřisuzoval ani tak konstruktérům, jako spíš výrobcům tlumičů. Zrovna tak řízení není příliš komunikativní, takže méně poddajné odpružení neoceníte ani při ostřejší jízdě.

Na dálnici potěší dobré odhlučnění, i když vinou krátké šestky neexistuje chvíle, kdybyste o dieselovém pracantovi pod kapotou zapochybovali. Menší otáčky přitom u konkurence předvádějí i některé pětikvalty. V žádné jiném autě jsem se také nesetkal s tím, aby při dálničních rychlostech vibrovala kapota. Napoprvé jsem dokonce musel zastavit a jít se přesvědčit, zda není špatně dovřená. Zřejmě jde ale o úmysl vyvolaný potřebou ochránit chodce při jejich případném sražení. Naopak v terénu, kde jsme hyundaie potrápili jen okrajově, oceníte krátkou jedničku, široké rozpětí maxima točivého momentu, stejně jako uzamykatelný pohon všech kol a systém pro kontrolované sjíždění svahů. Limitem je světlá výška pouhých 170 mm, takže jinam než na polní cesty se raději vůbec nepouštějte. Zajímavostí je možnost táhnout až dvoutunový přívěs.

VERDIKT

Hyundai už rozhodně není žádným otloukánkem a jeho německá konstrukční kancelář začíná vystrkovat růžky. Chováním na silnici se ix35 řadí mezi průměr třídy, všechno ale zachraňuje design exteriéru i interiéru s velmi elegantním a moderním nábojem. Také co do prostornosti, vzdušnosti a kvality zpracování je na tom vcelku dobře. Nečekejte měkčené plasty a prémiové materiály, při každodenním používání si toho ale jen stěží všimnete a auto vám bude velmi dobrým sluhou. Spojení slabšího dvoulitrového turbodieselu s pohonem obou náprav je pro takové auto zřejmě ideální volbou. 2.0 CRDi je navíc k dostání i ve verzi 2WD a v silnější specifikaci i s automatem, což z konkurentů může nabídnout snad jen Honda CR-V. Takže pokud se vám ix35 líbí, jeho koupí rozhodně neprohloupíte.