TEST: Peugeot 308 1.6 VTi – když srdce napovídá

Má tedy Peugeot 308 stále čím zaujmout, nebo časem sklouzl do šedého průměru? To jsme po třech letech zjišťovali s pro změnu povedeným zážehovým motorem VTi o stejné kubatuře, který jsme nedávno vyzkoušeli ve větším Partnerovi, ve shodném stupni výbavy Premium a s několika drobnými novinkami vně i uvnitř.

EXTERIÉR

Co se vzhledu týká, Peugeot si už léta hraje na svou vlastní notu zcela odlišnou od veškeré ostatní konfekce. A nejinak je tomu i modelu 308, který si s žádným soupeřem na silnici nespletete. Všude na karoserii najdeme ladné křivky s oblinami a rovných úseček aby s lupou pohledal. Podívejte se třeba na přední partie či buclatou a možná až opticky příliš těžkou záď, kterou má nově za úkol odlehčit plast na spodku nárazníku s náznakem difuzoru a který se opět neobejde bez chromovaných oblých kudrlinek. Z nárazníku také zmizely otěrové lišty.

Klínovitá silueta se zvyšující se dolní hranou oken navazuje na agresivně tvarovanou příď a v mysli okolí evokuje přikrčenou šelmu připravující se před skokem na svou kořist. Při pohledu zepředu navíc zaujme nezvykle dlouhé čelní sklo, jehož očistu má na starosti dvojice protisměrně běhajících stíračů. Nechybí ani moderní šmrncovní zrcátka na stopkách s bočními blikači.

INTERIÉR

Vnitřek vozu naprosto koresponduje s jeho exteriérem. I zde převažují ladné křivky s nádechem francouzské elegance. 308 je prvním modelem od Peugeotu, který před lety zahájil protiútok ve zkvalitňování interiérů. Pryč jsou laciné plasty a páčky stíračů, které vám zůstávaly v ruce, nebo v lepším případě zapnuly něco úplně jiného. Zpracování všech prvků je velmi dobré, stejně jako výběr materiálů. Celý vršek palubní desky šlechtí měkčený plast se zajímavou strukturou, dojem luxusu zase vzbuzují kulaté výdechy ventilace s kovovým orámováním. Nově pojatá je kaplička přístrojů s bílým pozadím, které vypadá retro, na čitelnosti ale spíš ubírá.

Sedadla s výraznými, i když měkkými bočnicemi poskytují slušnou míru pohodlí. Chvíli ale bude trvat, než za volantem najdete tu nejsprávnější polohu. Pokud si jej totiž nastavíte tak, jak byste chtěli, budete mít částečně zakrytý rychloměr a otáčkoměr. Na volantu navíc nenajdeme žádná tlačítka, ovládání audia probíhá „koncernovým“ multifunkčním ovladačem pod ním. I vzadu se dají bez újmy na zdraví přečkat delší vzdálenosti. Dělená lavice je dobře tvarovaná a ani na místo si zřejmě nikdo ze spolucestujících stěžovat nebude.

Zavazadlový prostor pojme v základu 442 litrů a po sklopení sedaček naroste jeho objem na 1398 litrů. Nakládání až 141 cm dlouhých a především těžkých předmětů znesnadní nakládací hrana, která se nachází ve výšce 77 cm nad zemí.

MOTOR A SPOTŘEBA

Benzínovou 1.6 VTi jsme na AutoRoad.CZ testovali už několikrát. Naposledy to bylo před dvěma měsíci v poloužitkovém Partneru, do kterého se tento jinak skvělý motor ale vůbec nehodil. Zato „třistaosmičce“ padne jak čapka Večerníčkovi. V nízkých otáčkách o něm ani nevíte, v těch vyšších zase předvádí celkem slušnou práci. 88 kW (120 k) stačí jen na průměrnou papírovou akceleraci na stovku za 10,8 sekundy. Pocitově se ale zdá motor rychlejší a díky absenci přeplňování i svižně reaguje na přidání plynu. Zamrzí jen otravný dunivý zvuk ve druhé polovině otáčkoměru, který vám bude po každé rychlejší jízdě ještě dlouho znít v uších.

Spotřeba osciluje při běžném provozu kolem 7,5 litru na 100 km, což je i hodnota, se kterou jsme auto po týdnu vraceli. Pokud budete chtít spořit, dostanete se na 6 a s maximální snahou možná ještě o 5 deci méně. Dálničních 130 km/h znamená odběr lehce pod 8 l/100km a rovné čtyři tisíce na otáčkoměru.

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Podvozek spoléhá na osvědčenou klasiku vzadu se zkrutnou příčkou. V autě se proto najde hlavně ten, kdo dává před jízdou na limitu přednost komfortu a nevadí mu, že do cíle dojede o pár minut později. Přesto není přejezd nerovností, hlavně kvůli velkým sedmnáctipalcovým kolům, tak plavný, jak jsme od Francouzů zvyklí. S menším průměrem bude sice auto vypadat o chlup hůře, zato ale dovolí posádce naplno si užívat předností houpavého peugeotu.

Na dálnici vyniká 308 svou kultivovaností srovnatelnou i s některými o třídu většími soupeři. Díky skvělé aerodynamice a širokému rozchodu kol potěší nejen akustickou pohodou, ale zároveň poskytuje nadprůměrnou stabilitu důležitou hlavně při delších cestách. Jeho nectnost naopak spatřuji v gumovém a nepříliš přesném řízení a vedení vozu neusnadňuje ani volant s možná až zbytečně velkým průměrem. Řazení pětistupňového manuálu postrádá tragičnost jiných modelů, a když si zvyknete na delší dráhy, dá se s ním řadit celkem svižně.

VERDIKT

Peugeot 308 představuje v nižší střední třídě i po třech letech výroby zajímavou alternativu. Z mainstreamu se vymyká svou vizáží za všech okolností elegantního Francouze, designem i kvalitou prostorného a vzdušného interiéru, stejně jako komfortním a dobře hlukově izolovaným jízdním projevem. Ještě lépe v tomhle směru ale uděláte s menšími než sedmnáctipalcovými koly. Podvozek by pro vaše pohodlí totiž udělal první poslední, ale velké disky s relativně nízkým profilem mu hážou klacky pod nohy. S osobností tichého společníka se pak skvěle doplňuje zážehová šestnáctistovka VTi, která, pokud ji příliš netúrujete, neobtěžuje hlukem, je oproštěna nepříjemných vibrací a dokáže jezdit i za 6 litrů naturalu.