TEST: Subaru Outback 2.5i Lineartronic – na vlně pohody

Na světě totiž existují i řidiči, kteří ocení nenápadnost, výborný pohon všech kol či jednoduše know how Subaru a přesto ke svému životu nepotřebují hydraulický posilovač řízení, „fofr klacek“, turbem přeplňovaný motor či rudé nápisy STi.

EXTERIÉR

Ať se na Outbacka podíváte z jakéhokoliv úhlu, bude vám nad slunce jasné, že vzhled a image jsou až na druhém místě. Vše je totiž v poslední generaci podřízeno velkému vnitřnímu prostoru, průchodnosti terénem a v neposlední řadě i komfortu cestování na dlouhé vzdálenosti. Světlá výška rovných 200 mm je sice o 15 mm menší, než kolik nabídne bratříček z vlastní stáje Forester, ale překvapivě i o 10 mm nižší než konkurent z největších Volvo XC70, kterého jsme tu měli před třemi týdny. Z údivu nevyjdete ani, pokud jde o nájezdové úhly. 18,6/23 a 19/24 hovoří opět ve prospěch švédského korábu. A přesto zřejmě uhodnu, který vůz byste si ke zdolání přírodních nástrah vybrali.

Outback je zkrátka pojem a ač se Subaru snaží tento kult zachovat sebevíc, jeho poslední evoluce narostla možná až příliš. Ta tam je lehkost, elegance a sportovnost předchozích generací, nově autu dominují velké rovné plochy s ostře řezanými rysy a muskulaturní výraz podtrhují i svalnaté lemy blatníků a sebevědomá příď s maskou tak odlišnou, že splést si Outbacka s obyčejným Legacy snad ani nelze.

Jako celek vypadá auto trochu americky, kde ho i přes délku přesahující čtyři a tři čtvrtě metru nejspíš zařadí mezi kompaktní SUV. Ale vzhledem ke skutečnosti, že za velkou louží končí téměř polovina všech vyrobených Subaru, se vlastně není co divit. Jen škoda, že Japonsko se v autoprůmyslu teprve učí využívat technologii LED, zadní svítilny by tím dostaly daleko větší šmrnc než klasické žárovky. Nic jiného než pochvalu si ale zaslouží obrovská zpětná zrcátka s integrovanými blikači.

INTERIÉR

Jistě si všichni pamatujete doby nedávno minulé, kdy se kdejaký odchovanec německé konkurence všem subaristům vysmíval do očí a mezi zuby trousil jakési nemístné poznámky o neútulnosti, tvrdých plastech a slícování na úrovni AvtoVAZ. Do Outbacka jsem hrou osudu přesedl přímo z Volva XC70 a je zřejmé, že ani tady nemá Subaru žádné trumfy v rukávu. Při přímém srovnání minulé a současné generace jde ale o velký pokrok kupředu a skvělý příslib do budoucna. Měkčená palubní deska se sice stále nekoná, zpracování je ale, stejně jako ergonomie, bez chyb a po pár dnech za jeho volantem zjistíte, že vám k životu vlastně nic neschází. 

A když už hovoříme o volantu. Jeho tvar a velikost jsou takřka ideální, vyšší postavy by ale uvítaly možnost si jej více přitáhnout k tělu. Pohodlným sedadlům by také prospěly delší sedáky. Od cestujících vzadu naopak neuslyšíte jediné slovo kritiky. Prostoru je ve všech směrech víc než dostatek, zadní opěradla lze podle potřeby polohovat. Vzhledem k dlouhému rozvoru téměř 275 cm potěší hlavně místo před koleny. Objemný je i zavazadelník, který pojme v základu 526 a po zvětšení až kolem 1700 litrů (přesné číslo závisí na přítomnosti střešního okna). Kufr je obrovský a spíše než kam s nákupem budete řešit dilema, jak jej upevnit, aby vám neprováděl orientační běh po jeho útrobách. K tomu naštěstí slouží výklopné háčky, vedle kterých je umístěna i páčka na sklápění zadních opěradel. Jednodušší už to být nemůže.

Testovaná výbava Comfort je v nabídce tou nejvyšší, nepřekvapí proto kožený interiér, elektricky nastavitelné sedadlo řidiče, bezklíčkové odemykání (stačí jen vzít za kliku), couvací kamera nebo navigační systém s možností přehrání DVD. Jeho nevýhodou je menší rozlišení displeje a haprující logika ovládání. Stejně jako u Legacy si i tady musíme postěžovat na vnitřní zrcátko bez automatického clonění, které dnes najdete i ve vozech s menší než poloviční cenovkou.

MOTOR A SPOTŘEBA

Subaru jde proti trendu moderní doby a zřejmě pod heslem „objem ničím nenahradíš“ nabízí pro Outbacka například místo přeplňovaného zážehového dvoulitru pouze atmosférický dvouapůllitr. A protože mluvíme o Subaru, je to samozřejmě boxer. 123kW (167k) vypadá na papíře slibně, v praxi jejich rozběh ale omezuje a výkony výrazně ohlazuje variátorová převodovka Lineartronic, která je pro automobil s pohonem všech kol použita vůbec poprvé.

Vysoce sofistikovaná převodovka vlastní konstrukce využívá dvojici řemenic spojených řetězy, což mimo jiné umožnilo snížit spotřebu paliva o 5 procent oproti řemenovému rozvodu. Nevýhodou převodovky jsou ale vyšší nároky na prostorovou zástavbu. Motor samotný spolupracuje s „cévétéčkem“ velmi dobře a ve většině případů ho téměř neslyšíte. Jednou jsem dokonce za železničními závorami motor omylem zhasl v domnění, že jej právě startuji.

A spotřeba? Velmi slušná. Běžný styl jízdy znamená odběr kolem 9,5 litru na 100 km a pakliže se budete krotit, můžete se mimo město dostat až někam k sedmi litrům naturalu, což je nebezpečně blízko hodnotě 6,7, kterou udává výrobce. Dálničních 130 km/h se díky Lineartronicu podepíše nejen na spotřebě 8,5 litru, ale i na bezkonkurenčních otáčkách motoru 2200. Celková spotřeba se nám po týdenním testu ustálila na hodnotě 9,2 l/100 km, což není na takovou hromadu kovu, skla a plastů s benzínovým dvouapůllitrem a permanentním pohonem všech kol vůbec špatný výsledek.

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Výkon motoru je prostřednictvím bezestupňové převodovky tradičně posílán na všechna čtyři kola a od toho se odvíjí chování Outbacka na silnici i mimo ni. Nenajdeme zde ovšem tradiční diferenciál s viskózní spojkou, jako je tomu v naftové verzi, nýbrž aktivní přerozdělování točivého momentu mezi obě nápravy na základě aktuálních potřeb. Ale technické řešení není tolik důležité, důležité je, že to funguje. A funguje to na výbornou. 

Trakční schopnosti jsou zejména na povrchu s nízkou přilnavostí vynikají a zásahy stabilizačního systému VDC byly programátory posazeny příjemně vysoko. Sem tam se tak můžete dočkat i dobře čitelného vybočení zádě, které lze skvěle korigovat přesným a strmým řízením, jež navzdory elektrickému posilovači poskytuje celkem slušné informace o dění pod předními koly.

Život s Lineartronicem není zdaleka tak krušný, jak jsme se po zkušenostech s ostatními podobně koncipovanými převodovkami obávali. Jak známo, CVT skříně mění během zrychlování souvisle převodový poměr a udržují konstantní otáčky, díky čemuž je jízda plynulá a oproštěna řazení. Jednoduše řečeno. U motorů s nízkým objemem a výkonem je ale jakákoliv snaha o zrychlení vykoupena výletem do vysokých otáček, kde máte následně pocit nadopovaného skútru a o akustické (ne)pohodě netřeba mluvit už vůbec. Motor 2.5i v našem Outbacku hraje ale na zcela jinou notu. Díky vyššímu výkonu není vytáčení třeba a při běžném tempu se otáčkoměr jen málokdy přehoupne přes dvouapůltisícovou či dokonce dvoutisícovou hranici.

Komu by se po řazení přece jen stýskalo, může přepnout volič převodovky do manuálního režimu, čímž dojde k aktivaci šesti virtuálních převodových stupňů, mezi kterými lze následně „řadit“ pádly pod volantem. Jejich změna probíhá hladce, i když ve vyšší otáčkách postřehnete krátké poskočení celého vozu při změně směrem nahoru.

VERDIKT

Test Subaru tentokrát výjimečně nebyl ani tak o emocích jako spíš o poklidné komfortní jízdě s pocitem bezpečného zázemí symetrického pohonného ústrojí, které v koutku duše z Outbacka stále cítíte. Tak trochu to připomíná vojenskou stealth techniku. Nevidíte ji, ale pakliže se rozhodnete vyrazit do boje, arzenál Subaru je v plné polní připraven hájit značce čest. Počin s Lineartronicem se výrobci povedl, jedná se o kvalitního společníka pro pohodové polykání kilometrů, ačkoliv těžiště jeho prodejů vidím spíše v civilním Legacy než v jeho outdoor variantě. Trojice Outback, benzínový motor a automatická převodovka totiž tvoří ideální trio pouze pro velmi vyhraněnou skupinu zákazníků a bylo by zajímavé sledovat, jak by si vedl Lineartronic v součinnosti s dieselovým boxerem, který nám pro Outbacka připadá příhodnější. To ale zatím zůstává jen zbožným přáním.