TEST: Volvo XC70 D5 Summum - ve dvou (se) to lépe táhne

Dnes už švédsko-čínská automobilka přichystala pro „allroad“ XC70 modelového roku 2010 několik drobných vizuálních změn. Nejdůležitější vylepšení je ale pohledům skryto a naznačují ho pouze dvě koncovky výfuku namísto jedné. Tou novinkou je totiž dvojitě přeplňované dieselové srdce.

EXTERIÉR

Základní silueta zůstala pochopitelně nedotčena. Stále jde o robustní oplastované kombi, a ačkoliv na něm nenajdete jediný pravý úhel, jeho příslušnost k severskému výrobci vás okamžitě praští do očí. Před nejnovějšími modely XC60 či S60 se tak jedná o poslední Volvo, které v sobě nese dědictví kubismu. I když dle pravověrných příznivců značky byla posledním opravdovým Volvem přísně hranatá dvojice S70/V70, která sjížděla z výrobních linek do roku 2000.

Ale zpět k naší XC70. Široké boční linie, dlouhá kapota nebo tradiční zadní skupinové svítilny nenechávají nikoho na pochybách, s kým má tu čest. V nejvyšším stupni výbavy Summum navíc zaujmou udělátka v podobě kamer systému BLIS ve zpětných zrcátkách nebo plastový kryt aktivního radaru v přední masce, která se navíc nově pyšní obrovským znakem po vzoru zmíněného crossoveru XC60. Černé oplastování se stříbrnými doplňky dodává volvu na drsnosti, třebaže tohle slovo berte s hodně velkou rezervou. Jako celek totiž auto působí velmi nenápadně a nekonfliktně, čemuž v našem případě nasazuje korunu černý metalický lak Black Sapphire.

INTERIÉR

První slovo, které vás po usednutí za nově navržený a stále obrovský volant napadne, je bytelnost. Zejména vrchní část palubní desky působí dojmem pětisetleté sekvoje a nikomu by asi nepřišlo divné, pokud by na něm objevil nápis IKEA. Uvidíme, zda si tenhle punc zachová Volvo i pod taktovkou Geely.

Typickým Volvo prvkem je i plovoucí středová konzole s armádou tlačítek, které ale mají jasně definované úkoly. Příkladem budiž nastavování proudu vzduchu skrze siluetu pasažéra. Jednodušeji už to snad ani nejde. Stejně tak si Volvo už dlouhá léta hýčká domácí publikum příkladnou češtinou v palubním počítači i informačním systému IDIS v kapličce přístrojů. Odkládací místo za středovým panelem ale není příliš dobře využitelné a také o praktičnosti světlého volantu, koberečků a čalounění bychom mohli vést vášnivé diskuse.

Na druhé straně nepřekvapí velmi pohodlná sedadla s širokým rozsahem nastavení (ačkoliv by mohla jít ještě o chlup níž) a bezpochyby praktickou věcí jsou integrované dětské sedačky, které získáte během pár sekund vyklopením ze zadního sedáku. Prostoru je ve všech směrech dostatek, snad jen na kolena cestujících vzadu by jej mohlo být vzhledem k délce vozu 484 centimetrů o pár palců navíc. Naopak zavazadelník, jehož otvírání i zavírání usnadňují servomotory, patří se svými 555 litry mezi solidní nadprůměr. Po sklopení opěradel pak získáte zcela rovnou podlahu a až 1580 litrů nákladového prostoru.

MOTOR A SPOTŘEBA

Staré jméno, nový kus železa. Tak by se dal stručně charakterizovat dvojitě přeplňovaný naftu spalující pětiválec D5, který konstruktéři načrtli z čistého listu papíru. Žádná evoluce či pouhé přeladění, ale skutečně zbrusu nový motor. Z tradičního objemu 2,4 litru se jim podařilo získat rovných 20 k navíc a výkon tak nyní vrcholí hodnotou 151 kW (205 k) při 4000 ot./min. Důležitější je ovšem točivý moment, jehož mohutné maximum 420 Nm je k dispozici v širším spektru otáček 1500-3250 ot./min. Jen pro pořádek, dříve to bývalo 400 Nm v rozpětí 2000-2750 ot./min.

Po prvním nastartování mě nová „dé pětka“ nepříjemně překvapila svým hrubým akustickým projevem a jemnými, ale přesto postřehnutelnými a ne dvakrát příjemnými vibracemi. Problémy bohužel úplně nevymizí ani po zahřátí na provozní teplotu, i když k posádce pak pronikají o poznání umírněněji a více se projeví až někde nad 3000 otáčkami. Charakterní pětiválcový soundtrack má naštěstí ke starým „chrochtákům“ pumpe diese hodně daleko, takže posádku nijak zvlášť neobtěžuje.

Díky druhému turbodmychadlu je motor příkladně pružný a už od nějakých sedmnácti set otáček má řidič k dispozici slušnou zásobu na efektivní akceleraci, které se dostává pozvolna a nijak neuvadá až do 4500 ot./min., kde svou práci přebírá převodovka Geartronic. A jak se s novým agregátem změnila spotřeba? My jsme vloni jezdili s podobně vybavenou naftovou XC70 v průměru za 9,5 litru, nyní jsme při běžné jízdě dosáhli na 8,5, což je sice solidní zlepšení, absolutní čísla bychom ale uvítali ještě o něco lepší. Při snaze o ekonomickou jízdu jsme se dostali těsně pod sedmilitrovou hranici, svižnější svezení se odrazí v apetitu mezi 10 a 11 litry a konečně dálničních 130 km/h znamená cca. 8 litrů a hodnotu otáčkoměru 2500. 

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Volva byla vždycky symbolem klidné, pohodlné a plavné jízdy a nejinak je tomu i v případě naší XC70. Přestože jsme měli k dispozici příplatkový systém Four C, který umožňuje volbu jednoho ze tří režimů tuhosti tlumičů, se sportovní jízdou nepočítejte. Ani v režimu Sport či Advanced totiž náklony zcela nevymizí, řízení se nestane více komunikativní a bohužel ani převodovka neřadí rychleji.

Vrcholná naftová verze D5 je totiž v nabídce výhradně se šestistupňovým automatem, který ze srdce nenávidí prudké změny rychlosti a také nechápe pojem kick-down. Šlápnete plyn do koberečku a teprve o půl zatáčky dál Geartronic podřadí, otáčky vyletí vzhůru a volvo začne nenápadně rezignovat na zvolenou jízdu stopu. Spoustu věcí naštěstí zachraňuje pohon obou náprav zajišťovaný tradičně spojkou Haldex. Ten funguje na jedničku a proklouznutí některého z kol budete svědky jen velmi sporadicky. A když už hovoříme o převodovce. Při poklidném tempu občas nahoru přeřadí až příliš horlivě, takže otáčky spadnou až někam k číslu 1200, což se uvnitř projeví opět nepříjemnými vibracemi a duněním. Při jízdách mimo zpevněné cesty trochu zklamala torzní tuhost karoserie. A to hlavně s ohledem na bytelný dojem, který tenhle parník už z dálky vzbuzuje. Stačí šikmo přejet přes větší nerovnost a interiér se dá s patřičným zvukovým doprovodem do pohybu.

Ta pravá oáza klidu ale přichází na dálnici. Usaďte se do pohodlných křesel, zapněte adaptivní tempomat s funkcí brzdění, pusťte si kvalitní audio, sledujte oranžové diody systému BLIS upozorňující na vozidla vedle vás, přejeďte z pruhu do pruhu bez směrovky, abyste zjistili, zda Lane Departure Warning stále funguje a hned vám dojde, co dělá Volvo Volvem a čím se odlišuje od zbytku světa. A až sjedete z dálnice, schválně zkuste, jak daleko dojedete bez dotyku jediného pedálu. Mně se podařilo bezmála 30 km.

VERDIKT

Nejen z předcházejícího odstavce je nad slunce jasné, čím vším si vás Volvo XC70 obmotá kolem prstu a jestli vůbec je pro vás to pravé ořechové. Pokud totiž za volantem hledáte něco jako sportovní posed, zpětnou vazbu, přímé řízení či pohotovou převodovku, navštivte showroom mnichovských nebo ingolstadtských. Pakliže nad takovými prkotinami mávnete rukou a prostě jen potřebujete dostatečně reprezentativní a nikoliv pozérské přibližovadlo, které vás ani mimo zpevněné cesty nenechá ve štychu, zkuste nad Volvem popřemýšlet. Odměnou vám bude nadmíru pohodlné cestování vysokými rychlostními průměry s prvotřídní bezpečnostní i komfortní výbavou a přitom možná ani nenaštvete závistivé sousedy. A o to jde dle aktuálního marketingového hesla především, protože There Is More To Life Than A Volvo.