TEST: Toyota Avensis 2.0 D-4D – Evropě na dosah?

Z kruté reality všedního života víme, že jakýkoliv extrém s sebou nese nebezpečná rizika. A je úplně jedno, zda jde o špatně kryté hypotéční úvěry za velkou louží, nebo jen fakty nepodložené výkřiky do tmy o tom kterém autě té které značky. Může se tedy nový Avensis postavit masověji rozšířeným soupeřům, nebo stále zůstane jen autem pro konzervativní „toyotisty“?

EXTERIÉR

Karoserie sedanu působí na první pohled mohutně, i když takové Insignii od Opelu se vyrovnává jen velmi těžko. Zaujmou především rozměrné hlavní světlomety a nabobtnalá příď jakožto oběť maximální možné ochrany při střetu s chodci. V nově zpřísněných nezávislých testech euroNCAP si Avensis za tento náraz odnesl velmi slušné hodnocení 53 procent, což je hned po novém Legacy (58 procent) druhý nejlepší výsledek ve třídě. Pro srovnání uveďme, že zmíněná Insignia odjela jen se 40 procenty a například Citroen C5 jen s 32 procenty.

Vyšší příď má spolu vysokou linkou bočních okének za následek celkový pocit zavalitosti a bezpečnosti. Samotné dveře zachraňuje prolis na jejich spodní hraně, díky kterému nepůsobí tak vysoké, jaké ve skutečnosti jsou. Jednoduše pojaté jsou však zadní partie, kde jakoby designérům došly nápady. Jednoduché svítilny a žádný prolis či jiný výstřelek navíc může v někom evokovat podobnost s bratrem z druhého kolene - Lexusem IS.

INTERIÉR

Japonské auto a kvalitní interiéry? To s výjimkou luxusních odnoží Infinity, Acury či zmíněného Lexusu nikdy nešlo moc dohromady. A pocity z Avensisu? Poněkud schizofrenní. Tu narazíte na materiály, za které by se nemuselo stydět ani Audi, tam zase na tvrdé a nepříliš vzhledné plasty, za které by se v Ingoldstadtu nestyděli leda tak před patnácti lety. Třeba dekory z broušeného hliníku či ovladače klimatizace vypadají téměř prémiově stejně jako jejich odezva a jednoznačný chod. To ostatně platí o všech páčkách, čudlíkách a hejblátkách na palubě Avensisu.

Rovněž optitronové přístroje podsvětlené kombinací bílé a oranžové barvy nevypadají špatně a mají svůj styl. Uvnitř otáčkoměru navíc najdeme módní indikátory správného přeřazení. Naopak displeje rádia a klimatizace vypadají lépe snad i ve středně vybavené Fabii. Jsou ale snadno čitelné a o to jde především.

Multifunkční volant známý už z nedávného testu modelu Verso má příjemně silný věnec a padne dobře do ruky, stejně jako hlavice řadicí páky šestistupňové manuální převodovky. Ne zrovna ideální je pak umístění elektronické parkovací brzdy vpravo pod volantem.

Sedadla nijak nevybočují ze standardů třídy. Zaujmou snad jen rozměrnou opěrkou hlavy a solidní podporou stehen. Ale třeba sedačky z Citroënu C5, který jsme tu měli před čtrnácti dny, to je zkrátka jiná liga. Zadní lavice je rovněž umístěna o něco níž a místa před ní dostatek. Z hlediska pasivní bezpečnosti stojí kromě obligátních čelních, bočních a hlavových airbagů za zmínku kolenní airbag pro řidiče, tedy místo, které je achillovou patou spousty jiných vozů nejen střední třídy.

MOTOR A SPOTŘEBA

Testované auto poháněl základní vznětový čtyřválec 2.0 D-4D o výkonu 93 kW (126 k), tedy ten samý motor, který opět znáte z Versa. Oproti němu má ale Avensis o více než sekundu a půl lepší akceleraci z 0 na 100 km/h, již se tak podařilo srazit na 9,7 sekundy. A navzdory vyšší hmotnosti se snížila i spotřeba. Zatímco Verso udává tabulkovou hodnotu pro kombinovaný cyklus 5,4 l/100 km, Avensis se spokojí jen s 5,1 l/100 km. V praxi jsme jezdili za něco málo přes 6 litrů, při klidné jízdě ale můžete jet i za 5,5 a na dálnici není problémem 6,5 l/100 km.

Stejně jako ve Versu si nás motor hýčkal svým akustickým projevem. Agregát totiž slyšíte až ve vyšších otáčkách, i tak ale zní spíše tlumeně, vzdáleně a příjemně měkce. Spřažen byl se šestistupňovou manuální převodovkou s dobrým odstupňováním. Naftový dvoulitr je příjemně pružný a přestože je maximální kroutící moment k dispozici až od 1800 otáček, neprotestuje ani při jízdě hluboko pod 1500 ot./min. Nejvyšších 310 Nm je nadto dostupných až do 2400 otáček, tedy v rozpětí, kde se motor pohybuje nejčastěji.

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Co Avensis miluje ze všeho nejvíc, jsou pohodlné dálniční maratony a obecně spíše klidnější jízdu. Motor i podvozek jsou skvěle odhlučněny, řazení představuje lepší průměr a odpružení je laděno převážně na komfort. Ne, ani zdaleka nedosahuje kvalit francouzské konkurence s hydropneumatickými tlumiči, ale přesto většinu evropských konkurentů poráží a s nadhledem si dokáže poradit i se silnicemi, jak je známe z českého pojetí.

Příkladná je i stabilita auta ve vysokých rychlostech, kde stále zůstává velmi komfortní a relativně tiché. K plynulé a ekonomické jízdě pak dopomáhá indikátor správného přeřazení a díky zmíněné pružnosti motoru nebudou uši a motoristické srdce příliš trpět, budete-li se jím řídit.

ZÁVĚR

Vrátím se k naší otázce z úvodu. Postavíme se na stranu odpůrců Toyot či jejich loajálních zákazníků? Ani jedno. Zůstaňme objektivní a konstatujme, že Avensis se druhou generací přiblížil evropským konkurentům. Zejména zpracování a design interiéru je o půl třídy výš než dříve a některé materiály jsou dokonce měkčené. Díky použití technologie Toyota Optimal Drive potěší vznětový dvoulitr střízlivou spotřebou, kultivovaným projevem a pružností. Jako celek působí Avensis stále jako nenápadné, kvalitně a technicky vyspělé auto s puncem spolehlivosti. Zkrátka stará dobrá toyotí škola, kterou ocení konzervativní zákazníci smýšlející především hlavou. Segment střední třídy ale poslední dobou přetéká individualistickými modely a to může být pro Avensis ten hlavní problém. Být průměrný už zkrátka nemusí stačit.

foto: Petr Zelinka