TEST: Dacia Sandero Stepway 1.6 64 kW – rumunský Scout

Od roku 2005, kdy byl na trzích západní Evropy představen revoluční model Logan, vypouští Dacia jednu karosářskou variantu za druhou a přidělává tak vrásky na čele nejednomu šéfovi zavedených automobilek. Zřejmě pod budovatelským heslem „Kujme železo, dokud je žhavé“ vznikl i poslední přírůstek Sandero Stepway, který se již několik týdnů rozkoukává i na českém trhu.

EXTERIÉR

Nalijme si čistého vína. První Logany určitě nebyly auty, která by si zákazníci kupovali díky jejich vzhledu. Hranatá silueta završená u nás nepříliš oblíbenou karoserií sedan však dokázala řadu lidí přesvědčit svou cenovkou. Zlom nastal v loňském roce, kdy si světovou premiéru odbyl hatchback Sandero postavený právě na zkrácené platformě Loganu, který byl konečně přijatelný i pro většinu české populace. A nyní přichází oplastovaná outdoor verze Sandera pod označením Stepway.

A nutno říct, že od Loganu je to doslova mamutí skok. Zejména díky stříbrným doplňkům (samozřejmě jen lakovaný plast) a černému oplastování, které kontrastuje s tmavě červenou metalízou De feu, to funguje. Stepwaye můžete pořídit ještě ve světle či tmavě šedé (spíše černé), ale námi testovaná červená mu dle mého sluší ze všech nejvíce. Standardem jsou i 16 palcová litá kola. Ta by ale mohla být větší, v podbězích se tak trochu opticky ztrácejí. V porovnání s „nízkým“ Sanderem zaujme grafika předních světlometů, jejichž pozadí je zatmaveno a lépe tak ladí s černými plasty.

Přesto je na některých dílech vidět, že šetřit se muselo i v Rumunsku a rovněž slícování není úplně stoprocentní. Celkově ale vypadá Stepway jako mnohem dražší auto a já mu za jeho vzhled dávám palec nahoru.

INTERIÉR

Kde je nízká cena Sandera vidět nejvíc, jsou jeho útroby. Třebaže například výplním dveří nelze upřít nápad a stříbrně lakované plasty se snaží interiér oživit, jako celek ve vás emoce neprobudí. Tedy rozhodně ne pozitivní. Plasty navíc nevoní zrovna příjemně a pokud necháte auto dlouho na sluníčku, není od věci jej před jízdou nejprve vyvětrat. K dobru jim lze přičíst snad jen zpracování, neboť ani při nevybíravém průjezdu polní cestou nevydají sebemenší hlásku. Škoda, že i designéři se neodvázali o něco víc.

Na druhé straně tvar volantu není úplně špatný a jednoduše pojaté přístroje jsou dobře čitelné. I tady však najdeme několik ale. Volant je zafixován v jediné poloze a nelze ho nijak nastavovat, takže se musíte přizpůsobit vy autu a nikoliv auto vám. Na otáčkoměru pak chybí jakékoliv znázornění červeného pole a pro odhalení možností motoru musíte čekat na zásah omezovače. Nepraktická je i sdružená kontrolka pro oba blinkry a ovládání ostřikovačů čelního skla. Nejprve musíte okno přitažením páčky postříkat a až poté klasicky spustit stěrače. Jejich automatické zapnutí spolu s ostřikovači nefunguje.

Přední sedačky jsou překvapivě pohodlné a díky vzpřímenější poloze posádky i vcelku obstojně podpírají stehna. Vzadu, jak to tak bývá, už to tak růžové není. Rovná lavice je navíc nedělená, takže pro zvětšení objemu kufru na více než standardních 320 litrů přijdete chtě nechtě o obě zadní sedadla. Pod koberečkem rezervu nehledejte, tu konstruktéři umístili francouzsky zespodu vozu.

V našem Sanderu zarazila absence autorádia, přestože v oficiálním seznamu standardní výbavy nechybí. A dokonce i s CD mechanikou a USB vstupem. Nepotěší také pouze dvojice čelních airbagů, boční neseženete ani za příplatek.

MOTOR A SPOTŘEBA

Testovaný vůz byl vybaven jediným zážehovým agregátem, který Dacie pro svůj Stepway nabízí. Šestnáctistovka s osmiventilovou technikou o výkonu 64 kW (87 k) rozhodně nepatří k výkřikům moderní techniky. Nerad se vytáčí, přesto poskytuje Sanderu dostatečnou dynamiku. Maximum točivého momentu 128 Nm je dostupné už ve 3000 otáčkách za minutu, takže žádné extra vytáčení ani není třeba. A to ani nedoporučuji. Motor je sice nepříjemně slyšet prakticky v jakýchkoliv otáčkách, ale právě v těch vyšších jeho stáří i cenovka vozu vystoupí na povrch nejvíc. Ušetřené tlumící hmoty se pak projevují přenosem výrazného hluku i vibrací do karoserie, řadicí páky i pedálu plynu.

Při tachometrových 130 km/h točí motor necelé 4000 otáček, což má za následek zmíněný vysoký hluk i vibrace. Na tomto místě také obvykle uvádíme průměrnou spotřebu při dané rychlosti. V případě Stepwaye ale musíme udělat výjimku, neboť auto nebylo vybaveno palubním počítačem. Při stanovení průměrné spotřeby v průběhu testu jsme tak museli vycházet ze selských počtů. Půlka z padesátilitrové nádrže ubyla zhruba za 300 km, takže průměrná spotřeba činí něco přes 8 litrů. A to je asi o půl litru více než tabulková hodnota pro kombinovaný cyklus 7,6 l/100 km. Ale což, na desetiny spotřebu většina majitelů nikdy počítat nebude. Zvlášť ne bez palubního počítače.

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Podovzek Sandera vybavili konstruktéři vpředu klasikou McPherson, vzadu vlečnou nápravou ve tvaru „H“ s torzní příčkou, tedy uspořádání vzhledem k ceně i určení vozu očekávané. Ze stejného důvodu lze přimhouřit oči i nad zadními bubnovými brzdami. A pohon všech kol? Ani omylem. Stepway klame tělem a motor pod jeho kapotou roztáčí jen ta přední.

Už po prvních metrech vás na Dacii zarazí dvě věci. Poměrně přesně jdoucí řazení s krátkými drahami a spojka zabírající hóódně vysoko. Chvíli trvá, než si zvyknete a určitě doporučuji rozjezdy do kopce natrénovat někde nanečisto. Podvozek je naladěn spíše komfortně a společně s o 20 mm zvětšenou světlou výškou (175 mm) a spodním krytem motoru ho z míry nevyvede ani polní cesta s vyjetými kolejemi. A možná že se v prachu a blátě cítí dokonce lépe než na silnici. Tam se měkké naladění, vysoká a úzká karoserie i šířka pneumatik (185 mm) projeví znatelnými náklony a při vyšších rychlostech ne zrovna ideální stabilitou. Zejména na dálnici musíte neustále jemně korigovat směr a jízda se stává velmi únavnou.

K tomu negativně přispívají i vibrace od motoru přenášející se ve vysokých otáčkách do řadicí páky i pedálu plynu.V pravém kotníku kvůli tomu máte neustále pocit mravenčení, jako kdyby pedál probíjel elektřinou. Kolega tuto skutečnost s nadsázkou komentoval příbuzností s Upírem z Feratu. Na rozbitých okreskách si vede Stepway lépe, třebaže o každé větší díře se dozvíte nezanedbatelnými rázy do volantu. Rovněž s pomocí ESP nepočítejte, tady je to jen mezi vámi a strojem.

ZÁVĚR

Sandero Stepway je poněkud rozporuplné auto. Na jedné straně stojí skvělý design, prostornost, komfortní podvozek s vyšší světlostí či přesné řazení, na straně druhé pak méně jisté chování auta při dálničních rychlostech či všudypřítomný hluk a vibrace, které bych se nebál přirovnat ke Škodě Felicii. Za zmínku stojí i pouhé 3 hvězdičky v crashtestech euroNCAP a nulová individualizace výbavy. Ta je dána napevno a co není ve standardu, za to si nepřiplatíte, ani kdybyste se rozkrájeli. Ale přesto všechno chápu lidi, kteří se právě pro tohle auto rozhodnou. Za 250 tisíc dostanou pohledné a v mnoha ohledech povedené auto, které je bez problémů přepraví z místa A do místa B, jenž navíc může ležet hluboko v zapadlé chatové osadě. Žádnou přidanou hodnotu ale nečekejte.