TEST: Citroën C4 Coupé 1.6 VTi – Má německé srdce

EXTERIÉR

Vzhled C4 Coupé byl od Citroënu pořádně odvážným kouskem. Platilo to před pěti lety, platí to i dnes. Sice jde jen o facelift a základní kontury zůstaly beze změn, ale kdyby s takovýmhle autem někdo přišel jako s novinkou, nikdo by nemohl říct ani fň. Pozornost okolí poutá hlavně z profilu, kde zaujme postupně se svažující střecha končící ostrým zlomem a negativně prohnutou zádí s bohatým prosklením. Do víka kufru jsou vsazena dvě okna, jedno na jeho svislé části a druhé na klesající střeše. Vypadá to velmi efektně, ale jen do doby, než se přežene první déšť. Doslova miniaturní stěrač totiž pokryje sotva třetinu spodního už tak dost malého skla. Podobně řešená záď ale není žádnou novinkou, pamětníci jistě vzpomenou na legendární Hondu CRX nebo Mazdu 323 Coupé.

Ale zpět k faceliftu. Jiný je přední nárazník, mlhovky, lehkou úpravou prošla i kapota motoru a nové jsou zadní svítilny. Jako celek působí auto nesmírně dynamickým dojmem a modernizací „cé čtyřka“ o několik let omládla.

INTERIÉR A PRAKTIČNOST

To už se bohužel nedá říct o prostředí, které nás obklopuje uvnitř vozu. Jedinou postřehnutelnou změnou je přemístění otáčkoměru z vrcholu na sdružený displej uprostřed palubní desky. Možná méně efektní, ale nemusíte díky tomu rozdělovat svou pozornost na dvě různá místa. Jinak zůstalo vše při starém. V neznalém věci může uspořádání palubní desky zanechat velmi pozitivní dojmy z moderny a futurologie. V porovnání s novějším Citroënem C5 je to ale pouze chudý příbuzný. Jak materiály, tak i jejich zpracování roky nezapřou a v přímém srovnání s „cé pětkou“ si uvědomíte ten obrovský pokrok, jaký výrobce s dvojitým šípem za poslední léta urazil. A to platí i o průkopnickém volantu s pevným středem, který můžete pohodlně držet prakticky v jediné poloze.

Nastupování je i pro objemnější postavy bezproblémové díky širokým dveřím. To je ale na obtíž při parkování, kdy musíte dávat pozor, abyste jimi „nepolíbili“ sousední auto. O tom nejlépe svědčí několik škrábanců na hraně dveří testovacího vozu. Ale kdo si pořizuje Coupé, ví, do čeho jde. Samotná sedadla jsou pak poměrně pohodlná, příjemně tuhá i tvarovaná. Na bocích sedáků navíc najdete i praktické přihrádky na drobnosti. Odkládacích přihrádek vůbec je v autě celá řada a rozhodně nebudete jejich nedostatkem strádat.

Přístup na zadní dělené sedačky je umožněn posunutím a sklopením těch předních, jež se navíc poté vrátí zpět do své výchozí polohy. Vzadu se přitom bez nějaké výrazné újmy na zdraví převezou i dospělí cestující, jen bude třeba kvůli svažující se střeše počítat s bolestmi krční páteře.

Třešničkou na dortu a zároveň důkazem francouzského způsobu myšlení je tyčinka s parfémem, která se zasouvá do výdechů ventilace. Možná hloupost, ale určitě estetičtější řešení než převoněné stromečky houpající se na zpětném zrcátku.

MOTOR A SPOTŘEBA

To nejzajímavější na tomhle autě se ale skrývá pod kapotou. Původní 1.6i byl nahrazen zcela novým agregátem o stejném objemu, vyšším výkonu i točivém momentu a nižší spotřebě. Z 80 kW je tak rázem 88 kW, ze 147 Nm 160 Nm a z kombinované spotřeby 7,1 l pak 6,7 l/100 km. Pozoruhodný je i původ motoru. 1.6 VTi je totiž výsledkem spolupráce koncernu PSA s mnichovským BMW a kromě C4 ho najdete i v sesterském Peugeotu 207 či Mini Cooperu.

Oproti modernímu trendu downsizingu, kde je výkon vyhnán přeplňováním, je tohle čistá atmosférická práce a turbo byste tedy v útrobách vozu hledali marně. Díky tomu je agregát velice příjemný, křivka výkonu lineární a jeho nástup takřka okamžitý. Motor si přitom nechá bez jakýchkoliv protestů líbit i otáčky, které jsou většinou vnímany jako ryze naftovou záležitostí. Chcete jej převalovat pod hranicí 1500 otáček? Žádný problém. Už odtud můžete po sešlápnutí plynu počítat se zrychlením, které plynule narůstá a výrazněji nepolevuje až do výkonové špičky o 4500 otáček výš. Auto zkrátka není žádný šnek.

A spotřeba? Velice slušná. Běžně bude její ukazatel kolísat kolem 7 litrů, při snaze o eko jízdu může spadnout i o dva litry níž. Na dálničním limitu točí motor 4000 otáček a na každých 100 km si řekne asi o 6,5 litru benzínu. Škoda jen pětistupňové převodovky, použitím šestikvaltu by šel apetit a zejména hluk do příjemnějších mezí. Zpomalením na 110 klesne spotřeba o necelý litr a otáčky na 3200, a to už vaše uši a peněženka vydrží i na delší cesty.

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Tady padá kosa na kámen. Ačkoliv zvenku může C4 Coupé vypadat jako opravdový sportovec, z hlediska jízdního potěšení tomu tak docela není. Na první pohled sice upoutá dlouhý rozvor a široký rozchod kol, na ten druhý však zažijete zklamání v podobě jednoduché zadní nápravy se zkrutnou příčkou a vlečnými rameny. To může být sice fajn na kvalitních silnicích, ale ne tak docela na těch našich, kdy po přejezdu každé větší nerovnosti začne odskakovat a ozvývat se nepříjemnými rázy. Zmíněný široký rozchod a relativně nízké těžiště spolu s jemnou korekcí volantem dokážou auto rychle stabilizovat zpět, ale sportovní zážitek je ta tam. Svižnější jízdu neulehčují ani poněkud přeposilované brzdy, na které si musíte chvíli zvykat.

Stejně tak řadicí páka pětistupňového manuálu se nepohybuje ve svých drahách tak, jak by měla a rovněž dráhy samotné jsou poněkud dlouhé. Dalším neduhem je volant s pevným středem, který při ručkování vyžaduje více pozornosti, a také řízení samotné, které při rychlém točení začne velmi nepříjemně tuhnout. Pokud nejste sportovec tělem a duší a slalomy nepatří mezi váš denní chléb, tento problém zcela jistě postřehnete při parkování.

ZÁVĚR

Citroën C4 Coupé je stylové a do jisté míry neokoukané auto. Za přijatelné peníze dostanete vůz se šmrncovním střihem, který okouzlí spíše statickým pohledem a relativním komfortem než sportovními jízdními vlastnostmi. Díky dlouhému rozvoru lze navíc bez újmy na zdraví převést i čtveřici dospělých cestujících. Spolupráce s BMW na poli motorářském se rovněž vyplatila a 1.6 VTi je velmi sympatickým agregátem, který si vás získá lineárním průběhem výkonu, ochoty pracovat už od velmi nízkých otáček a v neposlední řadě příjemně nízkou spotřebou. Palec dolů si naopak odnáší jen pětistupňová převodovka a zejména při parkování tuhnoucí řízení.