TEST: Volvo XC60 T6 AWD - Švédská přesilovka + VIDEO

Patříte-li mezi konzervativní příznivce značky Volvo, možná budete následujícími řádkami částečně zklamáni. Řadíte-li se naopak dlouhá léta k jejich zarytým odpůrcům, určitě neodcházejte od svých obrazovek. Třeba budete překvapeni.

Design

Volva už dávno nejsou ty hranaté krabicoidní tanky, které automobilka vypouštěla na svět až do konce devadesátých let. Severští designéři se od té doby snaží nahrazovat rovné úsečky zaoblenými křivkami s cílem přilákat mladší zákazníky a zároveň si pokud možno nerozházet stálou konzervativní klientelu. To se jim celkem dařilo až do příchodu jednoho modelu – XC60. Zatímco nové spotřebitele vůz oslovuje velmi, konzervatisti nejspíše padají pod stoly v hlubokých mdlobách. Vozu totiž dominují křivky, obliny a různé další neidentifikovatelné kulatiny.

V předních partiích zaujme obrovský znak Volvo, diodová denní světla ve tvaru rovnoběžníků (byť pravé nám nějak nefungovalo) a také stříbrný ozdobný plast pod maskou z volitelného Styling Kitu. Tam patří i zadní pseudodeflektor a široké nástavce prahů, které jsou ale bohužel široké až moc a často si o ně zamažete kalhoty. Pravda, my jsme sice měli štěstí na sucho a sluníčko, ale v uplakaném nebo nedej bože blátivém počasí moc praktické nebudou. To ovšem nemění nic na faktu, že auto s tímto paketem vypadá opravdu velmi elegantně s jistým nádechem sportovnosti. Vzadu pak našly svoje místo tradiční podlouhlé svítilny, jež jsou opět více zaoblené než kdykoliv předtím a díky nimž identifikujete za tmy nové Volvo na hony daleko. Jejich spodní hrana je navíc umístěna poměrně vysoko, což dodává vozu dravý a u aut této značky dosud nevídaný vzhled.
 
Jistě, design byl, je a vždycky bude velice subjektivní záležitostí, ale osobně považuji XC60 za nejhezčí Volvo z jeho současné modelové řady.

Interiér

Pozitivní dojmy přetrvávají i uvnitř vozu. Že ve Volvu interiéry umí, o tom není pochyb. Palubní deska s typickou plovoucí středovou konzolou, která od poslední generace Volva S80 pravidelně nachází své místo ve všech nových modelech automobilky, byla v „ikscéšedesátce“ povýšena na další level. A prospělo jí to. Už nepůsobí zdaleka tak formálně a usedle a její elegance jde ruku v ruce s elegancí vnějších křivek celého vozu. Konzola je lehce natočena směrem k řidiči, nepatrně zvětšeny byly ovládací prvky a především vysouvací navigaci na vrchu palubní desky vystřídal displej audio systému a palubního počítače. Co se ale bohužel nezměnilo, je samotný navigační systém. Jeho grafika působí na dnešní dobu velmi zastarale, pohyb v menu je poměrně komplikovaný a ovládání pod volantem je z ergonomického hlediska použitelné pouze tehdy, jedete-li rovně. Pro podobné případy je naštěstí k dispozici i dálkový ovladač, takže nalezení správné cesty k vytouženému cíli mohou zajišťovat spolucestující. Samozřejmostí je také multifunkční volant nastavitelný výškově i teleskopicky.

Samostatnou kapitolou jsou sedadla. Jsou v šesti směrech nastavitelná, jejich sedák má optimální délku a hlavová opěrka téměř ideální tvar. A dokonce i ta zadní jsou elektricky vyhřívaná. Co jim naopak schází, je výraznější boční vedení. V testovaném voze se o naše pohodlí staralo béžovo-hnědé kožené čalounění Soft Beige/Espresso Brown, které ale v ostřeji projížděných zatáčkách poměrně klouzalo a naše zadní partie cestovaly ze strany na stranu.

Volvu bývá také často vytýkáno množství tlačítek na středovém panelu. Ano, je jich tady více než v BMW či Audi, ale většinu funkcí máte díky tomu při ruce a nemusíte pro jejich aktivaci složitě listovat v menu. A když už hovoříme o palubním počítači, sluší se připomenout, že veškeré texty jsou přeloženy do češtiny a nastavit je zde možné téměř cokoliv od rádia až po tuhost posilovače řízení.

Praktičnost

Zavazadlový prostor nabízí v základním uspořádání objem 490 litrů, který lze sklopením zadních opěradel, dělených poměrem 40:20:40, zvětšit až na hodnotu 1450 litrů se zcela rovnou podlahou o délce 1789 mm. Samotný zavazadelník pak disponuje přepážku pro menší nákupy a dvojitým dnem. Oproti nedávno testovanému modelu XC70 jsem však postrádal plynovou vzpěru, která by při manipulaci s předměty pod podlahou výrazně usnadnila práci.

Jelikož se v portfoliu Volva jedná o zcela novou modelovou řadu, srovnání s předchůdcem postrádá smysl. Podívejme se tedy raději na konkurenční Audi Q5. Oproti němu má XC60 o 50 resp. 110 litrů menší kufr, švédskou odvetou je pak nepatrně více místa na zadních sedadlech. I když o dostatku prostoru budou hovořit spíše děti, dospělí cestující jsou omezeni délkou rozvoru, který je o 4cm kratší než u Volva XC70. Kvůli větší světlé výšce i výše umístěným sedadlům však mohou mít menší ratolesti problémy s nastupováním.

Odkládacích prostor je v interiéru dostatek. Najdete je na místech obvyklých (ve dveřích či před spolujezdcem) i netradičních (za středovou konzolou nebo na místě parkovací brzdy). Ta je totiž elektronická a ovládá se tlačítkem vlevo vedle volantu. U Volva XC70 jsem si stěžoval na nešťastně umístěná kolečka bederní opěrky, která byla dovedně skryta opěrkou loketní a dala se ovládat jen dlouhými prsty a to ještě s obtížemi. Ano, tušíte správně, ve Švédsku se poučili a posunuli je výše. Třikrát hurá. Z praktického hlediska musím pochválit i výše popsané prohození displejů navigace a audio systému. Navigace je díky tomu lépe čitelná a rádio, se kterým většina lidí pracuje častěji, zase v optimální pozici na vrchu palubní desky.

Zajímavostí je i služba Home Link, díky které je možné tlačítky na sluneční cloně ovládat až tři různá zařízení jako například vrata od garáže či venkovní osvětlení. Při parkování pak určitě pochválíte couvací kameru s vodícími linkami, jejíž obraz je přenášen na displej navigace.

Motor a spotřeba

Naše auto poháněla jednotka ze samého vrcholu nabídky. Zážehový třílitrový šestiválec T6 přeplňovaný dvěma turbodmychadly disponuje nejvyšším výkonem 210 kW (285 k) při 5600 ot/min. a nejvyšší točivý moment 400 Nm v širokém rozmezí 1500-4800 ot/min. Také hodnota zrychlení z 0 na 100 km/h za 7,5 sekundy naznačuje, že se rozhodně nejedná o žádného loudálka. A opravdu. Motor začíná solidně táhnout kolem 2000 otáček a nepovoluje až do zásahu převodovky Geatronic v 6500 otáčkách. Zmíněný šestistupňový automat je k agregátu T6 bohužel jedinou volbou, manuální převodovku k němu neseženete.

Spotřebu ve městě udává výrobce 17,1, mimo město 8,9 a v kombinovaném cyklu 11,9 l/100 km. S pevnou vůlí a ohromnou dávkou sebezapření se lze na okreskách dostat pod 12 litrů, při dálniční jízdě ustálenou stovkou pak na 9,5 l. Pojedete-li stotřicítkou, počítejte s 12 l/100 km. Díky dobrému zpřevodování točí při této rychlosti „té šestka“ 2400 otáček a neobtěžuje tak posádku ani zbytečným hlukem. Pokud nad vámi zvítězí závodnický pud (což s tímto motorem není nic složitého), spetit se může zvednout klidně nad 16 litrů. Ještěže alespoň do nádrže se jich vejde rovných 70.

Jízdní vlastnosti

Vím, co si asi teď říkáte: „No jo, silácký motor, odtažité řízení a houpavý podvozek, co jiného od Volva čekat,“. Ale pravdu máte jen částečně. Motor opravdu poskytuje dostatek síly prakticky v jakýchkoliv otáčkách a kdykoliv šlápnete plyn na podlahu, Geartronic podřadí a nepřipravení cestující dostanou pohlavek do zátylku od hlavové opěrky (který vám následně budou opětovat). I jednotka T6 se však umí proměnit v poklidného beránka a naprosto neslyšného společníka. Jen je třeba chvilka cviku a s akcelerátorem zacházet velmi jemně v řádu milimetrů. Potěšila mě i převodovka Geartronic, která subjektivně pracovala pohotověji než v případě nedávno testovaného dieselového Volva XC70, ačkoliv s kick-downem stále chviličku váhá. Poté však dokáže podřadit o jeden, dva, tři i čtyři stupně. Ano, jedete-li leháro na šestku, Geartronic klidně zařadí i dvojku.

O přenos mohutné síly na vozovku se stará pohon všech kol s mezinápravovou spojkou Haldex, která je ve Volvu XC60 instalována už ve své čtvrté generaci. To znamená, že distribuci točivého momentu na jednotlivé nápravy zajišťuje speciální řídící jednotka na základě natočení volantu, podélném a příčném zrychlení nebo činnosti ABS a ESP. Zadní náprava je tedy připojena vždy, kdykoliv to počítač uzná za vhodné a nikoliv pouze po prokluzu předních kol. Třeba při ostrém rozjezdu dokáže Haldex poslat drtivou většinu výkonu na zadní kola a zabránit tak nežádoucímu prohrábnutí. Díky tomu nemá ani s 285 koňmi pod kapotou „ikscéšedesátka“ nejmenší problémy s trakcí.

Námi testovaný vůz byl vybaven aktivním podvozkem Four-C, díky kterému můžete tlačítky na středovém panelu zvolit jeden ze tří programů – Comfort, Sport, Advanced. Tím změníte tvrdost tlumičů, odezvu na plynový pedál nebo třeba tuhost řízení. Na své si tak přijdou křehké slečinky, vozící každý den ratolesti po městském tankodromu do školky, i správní ranaři a řidiči se sportovním srdcem, kteří dávají před nudnou dálnicí přednost klikatým okreskám. Je až obdivuhodné, v jak charakterně odlišná auta se dokáže Volvo XC60 proměnit. Zatímco Comfort s naprostým přehledem žehlí veškeré nástrahy českých „silnic“, režim Advanced znatelně přitvrdí a rozhodně jej nedoporučuji v českých podmínkách zapínat řidičům se zubní protézou. Jinak totiž hrozí, že ji po několika stovkách metrů budete hledat kdesi mezi pedály. A obávám se, že nepomůže ani fixační krém Blendadent. Jako rozumný kompromis se tak jeví prostřední mód Sport, i když i ten je dle mého názoru zbytečně tvrdý a raději bych mezi ním a komfortním nastavením uvítal mezikrok Normal.

Nevídaný posun učinili švédští inženýři i v oblasti řízení. To je přesnější než kdykoliv předtím a dokonce poskytuje řidiči i určitou dávku zpětné vazby, což bylo dosud ve Volvo kruzích vnímáno jako sprosté slovo.

Volvo XC60 překvapilo i mimo zpevněné komunikace. Na rozbitých polních cestách se pohybuje s podobnou noblesou jako v silničním provozu a díky světlé výšce 230 mm i nájezdovým úhlům 22 a 27 stupňů se nenechá zahanbit ani v náročnějších podmínkách. Při rozjezdu do prudkého kopce oceníte mohutných 400 Nm točivého momentu, při jízdě ze svahů naopak systém Hill Descent, který automaticky udržuje rychlost přibrzďováním jednotlivých kol.

Oproti testovanému Volvu XC70 zapracovali konstruktéři i na torzní tuhosti karoserie. Žádné vrzání neslyšíte dokonce ani tehdy, máte-li jedno kolo ve vzduchu. To však s sebou přináší také negativum v podobě vyšší hrany zavazadlového prostoru (748 mm).

Technika a bezpečnost

Znáte tu písničku od Ivana Mládka „Z PLR do MLR jel jsem přes ČSSR..“?  Tak takhle nějak by vypadal prostý výčet bezpečnostních systémů, jimiž je nové Volvo XC60 vybaveno. Najdete zde prakticky všechno, co si lze v dnešní době přát. Antiblokovací systém ABS, stabilizační a protiprokluzový systém DSTC, brzdový asistent EBA, systém ochrany při bočním nárazu SIPS, hlavové airbagy IC, systém ochrany při nárazu zezadu WHIPS, rozsvícení výstražných světel při panickém brzdění EBL, systém ochrany proti převrácení ROPS a tak dále a tak dále…

Samozřejmostí je adaptivní tempomat, méně obvyklými vymoženostmi potom Lane Departure Warning, který vás naučí používat blikny, i pokud nechcete, či systém BLIS varující před vozidly ve slepém úhlu zpětných zrcátek. Tato výstraha je indikována pomocí malého světla u A sloupku. Zajímavostí je také Driver Alert, který na základě pohybů auta uvnitř jízdního pruhu a reakcí volantu dokáže rozpoznat blížící se mikrospánek a bdělost řidiče naznačuje stupnicí o pěti úrovních. Jakmile vaše pozornost klesne na jeden stupeň, auto zapípá a na displeji se rozsvítí nápis nebádající k přestávce.

A dostáváme se ke chloubě švédských inženýrů - systému City Safety. Na rozdíl od mnohých pre-safe systémů, které pouze připraví posádku na náraz, dokáže v rychlostech do 30 km/h zcela zabránit kolizi se vpředu stojícím autem. Laserové paprsky vysílané zpoza čelního skla totiž neustále monitorují vzdálenost od vozidla před vámi, a pokud nezareagujete včas na jeho zastavení, City Safety šlápne na brzdy za vás. No uznejte sami, že tohle jsme nemohli nevyzkoušet. Pravda, na ostré nasazení v městském provozu jsme si netroufli, ale sofistikovaný test s kartonovými krabicemi také není k zahození. Začali jsme s rychlostmi vskutku hlemýždími a postupně je navyšovali až do maximálních 30km/h. Přitom jsme si dělali čárky, kdykoliv se auto provizorní stěny dotklo nebo ji dokonce porazilo... Ani jednou přátelé! Systém funguje na jedničku s hvězdičkou, a jestliže budete někdy po podobném městském ťukanci nuceni měnit nárazník, téměř ve 100% případů to bude ten zadní.

Závěr

Přestože jsem design zmínil už v úvodu, musím se u něj zastavit ještě jednou. Ani po týdenní společnosti se mi Volvo XC60 neokoukalo a stále jsem na něm z různých úhlů pohledu nacházel nové a nové křivky a nápady, kterých jsem si předtím nevšimnul. A pokud jej nyní zahlédnu v běžném provozu, ohlédnu se znovu. Doba zkrátka pokročila a Volva už nejsou ty seriózní a usedlé krabice pro důchodce a mnohým lidem se takové směřování severské značky zamlouvá. Jediný problém vidím v paletě motorizací, neboť testovaný agregát T6 je jedinou možnou benzinovou volbou. Pětiválec 2.4i o výkonu 170 k by v běžném provozu plně dostačoval a při každém tankování by vám neudělal vír v peněžence. Rozumnou alternativu z nabídky tak představuje vznětová D5. Jízda s ním vás bude stát o dost méně a oproti T6 ušetříte i 155 tisíc z pořizovací ceny. A pokud máte k ropákům averzi, smůla. Méně výkonnou zážehovou jednotku pod kapotu XC60 neseženete.

Řízení je poměrně přesné, poskytuje řidiči jistou dávku zpětné vazby a také podvozek je vynikající. I na komfortní nastavení tlumičů jsou náklony minimální, vedení stopy v zatáčkách jisté a přitom vám ani na dlážděných ulicích nevytluče zuby. K tomu všemu přidejte tradiční vlastnosti Volva jako bezpečnost, pohodlí, bezpečnost, neotřelý design či bezpečnost a bude vám jasné, že tohle je hodně povedené auto.

V testu Volva XC70 jsem říkal, že vůz vybízí k nákupu všech vydaných alb od ABBY a poklidné dálniční cestě za soby za polární kruh. Do nové XC60 vám můžu s klidným svědomím doporučit i hudbu mnohem tvrdší. A cesta na sever? Kdepak, zamiřte na jih na klikaté silničky prosluněné Korsiky a zaručuji vám, že se budete bavit tak, jako dosud v žádném jiném Volvu.