TEST: Volvo XC70 D5 VOR - Cross Ocean?

Volvo Ocean Race je fyzicky i psychicky nesmírně náročný jachtařský závod, během něhož musí 11 členné posádky za 9 měsíců proplout na malých kliprech takřka všemi světovými oceány v těch nejdivočejších podmínkách. Podnik odstartoval loni v říjnu ve španělském Alicante a přes Kapské město, Kóčin, Singapur, Čching-tao, Rio Janeiro, Boston, Galway, Stockholm a Göteborg se ti nejdrsnější mořeplavci dostanou až do cíle v ruském Petrohradě. Překonají přitom 37.000 námořních mil, tedy více než 68.000 km při teplotách od -5 do +40 °C v krutých bouřích a vichřicích.

Ptáte se, co má kromě názvu celý závod společného s Volvem? Marketingoví odborníci této švédské automobilky se totiž rozhodli využít partnerství k účelu nám nejpřitažlivějšímu – vytvoření speciální limitované edice hned pro trojici svých modelů. Ocean Race si tak mohou až do června, kdy závod skončí, dopřát zájemci o vozy V70, XC70 a XC90. Prvně jmenované už jsme proklepli vloni v létě, a tak tentokrát padla volba na druhé v pořadí - Volvo XC70, které v rámci modelové řady severské značky tvoří zajímavý kompromis mezi kombi V70 a pravověrným SUV XC90. Ale o tom až později.

Design

Ta tam jsou doby, kdy si Volva kupovali výhradně senioři a obdivovatelé kubismu. S každou další evolucí jsou auto této značky zaoblenější, elegantnější a samozřejmě bezpečnější než kdykoliv předtím. Už nejnovější V70 vypadá k světu a její cross country verze XC70 na atraktivitě ještě pořádný kus přidává. Je o 13 mm širší, 15 mm delší, 57 mm vyšší a především o 149 kg těžší než klasická „vé sedmdesátka“. Světlá výška vozu činí 210 mm a nájezdové úhly 19 a 24 stupňů.

Předku vozu dominuje dvojice bi-xenonových světlometů, které spolu s maskou chladiče a stříbrnými rámečky kolem mlhovek dodávají vozu zcela jedinečný a netuctový vzhled. Stejně tak je tomu i v zadních partiích, kde najdeme pro Volvo typické podlouhlé svítilny zčásti tvořené diodami a opět stříbrnošedou kombinaci plastů s náznakem pseudodifuzoru.

Edice Ocean Race je nabízena ve dvou barevných variantách. Stříbrné Electric Silver a speciální modré perleti Ocean Blue, kterou jsme měli k dispozici my. Speciálně navržen byl i design 17‘‘ kol připomínající svým tvarem rozvlněné moře či lodní šroub. Pravda, lodní šroub s plachetnicemi moc společného nemá, ale berme vodu jako vodu. Ve spojení s chromovanými lištami kolem rámů oken i ostatními stříbrnými doplňky vypadá auto opravdu velice svěže a přitom elegantně a nenápadně. Tedy až na ty nápisy na bocích novinářského vozu. Kdekoliv jsem ukázal, lidé si mě (soudě dle jejich výrazů) pletli s Lukášem Bauerem a upřímně se divím, že mi za týden strávený za volantem takto pomalovaného vozu nikdo nezaťukal na okénko s prosbou o autogram.

Interiér

Už při otevření dveří nelze přehlédnout stylové prahové lišty s nápisem Volvo Ocean Race z leštěného hliníku. V případě mořské edice se poté můžete usadit do dvou variací kožených sedadel, světle béžové Soft Beige a černé Offblack, protkaných speciálním křížovým švem připomínajícím sešité plachtoví. Námi testovaný vůz obsahoval světlé čalounění i plasty, které sice na pohled vypadají honosněji, ale k charakteru přespolního auta se příliš nehodí, nemluvě o své (ne)praktičnosti. Zvláště v období podzimních plískanic a jarních oblev jej budete proklínat. A nic nezachrání ani Ocean Race koberečky s rohovým kováním.

I když navenek může na někoho Volvo XC70 působit dojmem offroad, uvnitř se hraje na úplně jinou notu. Palubní deska je kompletně převzata z modelu V70 a ta zase z vlajkové lodi S80, kde se před lety poprvé objevila i takzvaná plovoucí středová konzola. Je tedy nad slunce jasné, že tady o drsném teréňáku nemůže být řeč a interiér si vás naopak hýčká, jak jen to jde. Namátkou jmenujme v šesti směrech elektricky nastavitelná a vyhřívaná přední sedadla, bezklíčkové startování, audio systém Premium Sound s 12 reproduktory Dynaudio a subwooferem o výkonu 260 W, měnič na 6 CD či vnitřní zpětné zrcátko s automatickým cloněním a kompasem. Zaujme i vestavěný navigační systém RTI, jehož displej je během nečinnosti dovedně skryt na vrchu palubní desky a v případě potřeby vyjede nahoru do takřka ideální pozice. Díky tomu nemusíte při jejím používání sjíždět pohledem kamsi a odvádět tak pozornost od dění na silnici. Ano, i tohle je jeden z těch méně viditelných počinů Volva k proslulé bezpečnosti. Všechno ale není tak růžové. Menu navigace je na dnešní dobu poměrně komplikované a ovládání zespodu na volantu také není to pravé ořechové. Malý joystick a dvě tlačítka Enter a Back lze sice ovládat pohodlně jedním prstem, ale pouze v případě, máte-li volant v ideální pozici, tedy rovně. Při zatáčení si naopak můžete ukroutit celou ruku. Ještěže je k dispozici i dálkový ovladač a hrátky s navigací tak můžete přenechat některému ze spolucestujících. Lze si vybrat z několika jazyků, kterými chcete s navigačním systémem kamarádit. Čeština mezi nimi ale bohužel chybí. Někomu může také zpočátku vadit shluk malých tlačítek na středovém panelu. Velmi brzy si na ně ale zvyknete a zjistíte, že téměř jakákoliv důležitá funkce je k dispozici na jedno nebo dvě klepnutí.

Celý interiér prostupují prvky broušeného hliníku a kvalita použitých materiálů i jejich zpracování je na vynikající úrovni. Důležitou součástí vozu je i palubní počítač, ve kterém si lze nastavit celou řadu funkcí počínaje rádiem či dvouzónovou klimatizací a konče třeba nastavením tuhosti posilovače řízení nebo doby svícení tzv. follow me home světel. Na rozdíl od navigace s vámi počítač mluví česky.

Praktičnost

V interiéru naleznete celou řadu odkládacích prostor včetně loketní opěrky a nepříliš dobře přístupné vaničky za plovoucí středovou konzolou. Na místě obvyklé ruční brzdy našla své využití praktická přihrádka krytá shrnovací roletkou. Tlačítko elektronické parkovací brzdy je pak umístěno vlevo vedle volantu. Kolečko nastavování bederní opěrky je dosti nešikovně kryto opěrkou loketní a nezbývá mezi nimi příliš místa. Tedy respektive tam není žádné. Takže buď musíte mít dlouhé prsty, nebo si pokaždé zvednout sedadlo co nejvýše. Budiž útěchou, že ladění bederní opěrky většina z nás neprovádí 5 krát denně. Při jízdě oceníte velká vnější zpětná zrcátka a při manévrování v těsnějších prostorách pak parkovací senzory vpředu i vzadu.

Oproti první generaci narostl rozvor Volva XC70 o 52 mm, což pocítí především cestující na zadních sedadlech. Díky jejich nižšímu umístění mají pasažéři i o znatelných 7 cm více prostoru nad hlavami. A z původních 485 na 555 litrů se zvětšil také zavazadlový prostor. Po sklopení zadních opěradel, dělených v poměru 40:20:40, se může auto pochlubit zcela rovnou plochou s objemem 1580 litrů a délkou 187 cm. Zavazadelník má navíc dvojité dno a po stranách disponuje dvěma kolejnicemi s úchytkami, které lze podle potřeby volně přesouvat. Otevírání a zavírání víka kufru je pak plně elektronické.

Motor a spotřeba

Testovaný vůz byl vybaven vznětovým pětiválcem D5 o objemu 2.4 l, který díky přeplňování turbodmychadlem nabízí výkon 136 kW (185 k) při 4000 ot./min. Maximum točivého momentu 400 Nm je pak k dispozici v rozpětí mezi 2000 a 2750 ot./min.  Má výtka ale směřuje k šestistupňové automatické převodovce Geartronic. Ta je předurčena spíše pro defenzivní jízdní styl, a jakmile chcete jet trochu ostřeji, chová se velmi zmateně. Šlápnete pedál akcelerátoru na podlahu a drahnou dobu se nic neděje, jakoby převodovka přemýšlela, zda to s kick-downem opravdu myslíte vážně. Jestliže po prudké akceleraci náhle zrychlovat přestanete, drží naopak dlouho nesmyslně vysoké otáčky. Pomůže sice manuální režim, ale převodovka občas přemýšlí i tady.

S Geartronicem vysprintuje Volvo XC70 na stovku za 9,9 sekundy a zrychlení se zastaví až na maximálních 205 km/h. Výrobce udává spotřebu 10,5/7,0/8,3 litrů na 100 km v pořadí město/ mimo město/ kombinovaný cyklus, v reálu ale počítejte s apetitem větším. Necháte-li řadit automat, budete se pohybovat kolem 9,5 litru. Při snaze o ekonomickou jízdu se lze dostat pod 9 l/100 km. Spíš ale počítejte o litr víc. Přece jen motor má 2400 cm³ a XC70 váží přes 1800 kg. Při dálničních 130km/h točí motor na šestku 2500 ot./min. a spotřeba osciluje kolem 8,5 l/100 km. Spokojíte-li se se stodvacítkou, spotřeba klesne zhruba o litr na 7,2-7,5 l/100 km.

Jízdní vlastnosti

Podvozek je podle očekávání laděn velmi měkce a na nějaké střihání zatáček v doprovodu kvílejících pneumatik rovnou zapomeňte. Zadní víceprvková náprava typu Multilink bojuje s vyšším těžištěm statečně, připravte se ale na velké náklony. To není zápor, patří to prostě k charakteru auta. Kdo hledá za volantem zábavu a chce vymetat zatáčky, poohlédne se jinde. Výborně si díky komfortnímu odpružení a pohodlným sedadlům vede auto na dálnicích. Jestli bych chtěl v nějakém voze cestovat přes půlku Evropy, Volvo by patřilo mezi horké favority.

 Mezigeneračně se zlepšilo řízení, které už nepůsobí tak gumově a je o řád přesnější. Zvětšila se i torzní tuhost karoserie, avšak při přejezdu větších nerovností stále slyšíte povrzávání těsnící gumy okolo dveří. Naopak palubní deska je velice bytelná a nevydá ani hlásku.

Pohon všech kol zajišťuje mezinápravová spojka Haldex, která se automaticky připojí, jakmile dojde k prokluzu předních kol. Spíše než do velkého terénu se vůz hodí na rozbité polní cesty, s nimiž se vypořádává opravdu znamenitě a veškeré tvrdé rázy spolehlivě pohltí houpavý podvozek. Pro jízdu ze svahu je zde připraven systém Hill descent, který po přesunu voliče převodovky do manuálního režimu a aktivaci tlačítkem na středové konzole udržuje konstantní rychlost a přibrzďováním jednotlivých kol napomáhá k bezpečnému sjetí i velmi kluzkých srázů.

Technika a bezpečnost

Hovoříme o Volvu, takže je zde asi 86 airbagů, 11392 deformačních zón a monitorování tepové frekvence posádky včetně defibrilátoru. No dobrá, trošku jsem si zapřeháněl. Ačkoliv systém, který dokáže odhalit v uzamčeném voze vetřelce na základě tlukotu srdce, tady skutečně najdete! Auto je standardně vybaveno čelními, bočními i hlavovými airbagy i systémem WHIPS, který v případě nárazu zezadu umožní předním opěradlům kopírovat pohyby těla a snížit tak riziko poranění zejména pro krční páteř.

Z prvků aktivní bezpečnosti je k dispozici ABS včetně brzdového asistenta, rozsvícení výstražných světel při panickém brzdění či stabilizační systém DSTC. Nejen na dálnici pak oceníte adaptivní tempomat, který dokáže sám efektivně brzdit až do rychlosti 30 km/h a udržovat konstantní časovou vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla. Jestliže se naopak přiblížíte blíže, než by bylo zdrávo, pomocí diod promítaných na čelní sklo se ozve systém varující před nebezpečím kolize. Zároveň s ním se brzdové destičky přisunou co nejblíže kotoučům a připraví se tak na maximální účinnost.

Dalším pomocníkem je systém BLIS umožňující odhalit vozidla ve slepém úhlu vnějších zpětných zrcátek, které poté indikuje malým světlem u A sloupku. Ani za deště či v noci se mi nepodařilo vyprovokovat příliš falešných detekcí. Naopak několikrát BLIS bez zjevné příčiny zahlásil „Systém mrtvého úhlu – omezená funkce“. A vždy to bylo za světla, sucha a při zatažené obloze s očištěnými BLIS kamerami.

Nejen během dlouhých přesunech po Evropě se hodí Lane Departure Warning a Driver Alert. Prvně jmenovaný dává při rychlostech nad 60 km/h hlasitě najevo opuštění jízdního pruhu, druhý pak pomocí pohybů auta uvnitř pruhu a reakcí volantu dokáže rozpoznat blížící se mikrospánek a bdělost řidiče naznačuje stupnicí o pěti úrovních. Jakmile vaše pozornost klesne na jeden stupeň, auto zapípá a na displeji se rozsvítí nápis nebádající k přestávce. A že systém skutečně funguje, jsem se přesvědčil i já sám… tedy samozřejmě v rámci testování a za plné bdělosti. I když okolní řidiči byli nejspíš jiného názoru.

Závěr

Volvo XC70 je především velmi pohodlné auto a pro mnoho lidí uvažujících o severské značce může být zajímavým kompromisem mezi kombi V70 a pravověrným SUV XC90. Oproti klasické V70 nabízí větší světlou výšku, z čehož plyne pohodlnější nastupování i lepší přehled o situaci kolem vozu. Do mírně náročného terénu či na rozbité polní cesty zas přijde vhod pohon všech kol. Díky měkce laděnému podvozku a výborně tvarovaným sedadlům nabízí Volvo XC70 pro čtveřici cestujících opravdu špičkové pohodlí i na dlouhých cestách. Motor D5 o výkonu 185 k dokáže vozu udělit slušnou dynamiku, na klikatých silničkách zas oceníte mezigeneračně přesnější řízení. Ale tohle auto není na řezání zatáček a těžko do něj přesednou odchovanci Audi či BMW. Vůz sám o sobě vybízí spíše k pohodlným dálničním maratonům a k nějaké agresivnější jízdě se musíte nutit. Příliš pochvaly si naopak nezaslouží chvílemi zmatená převodovka Geartronic, vyšší spotřeba a nepraktické světlé čalounění interiéru.

Edice Ocean Race přináší do jinak stojatých vod tradice nový svěží vítr. I tady se ale hraje hlavně na nenápadnost a vozy VOR poznáte zvenku vlastně jen podle speciálního designu kol a decentního symbolu na předních blatnících. Volvo XC70 se s tímto motorem ve výbavě Volvo Ocean Race prodává za 1.263.000 Kč, což je téměř shodná částka jako v případě nejvyšší výbavy Summum.

Volvo si nehraje a nikdy nehrálo na sportovce, jde si svou vlastní cestou a to je jen a jen dobře. Severský design, pohoda a bezpečí na vás u Volva XC70 dýchají na každém kroku. Až má člověk pocit, jestli by si neměl koupit všechna vydaná alba od ABBY či Roxette a vydat se s ním na cestu za polární kruh, kde sobi dávají dobrou noc.