TEST: Fiat Bravo T-jet – Maserati nezapře

Bravo | foto: www.auto-news.cz | Karel Bařina

REDAKČNÍ TEST: Turínský hatchback se v nové generaci vrátil ke jménu Bravo.Následovník slavné rodové linie má dostatek elánu na to, aby navázal na své předchůdce prodejností i věhlasem.

Obsah

 

1. Z historie modelu
2. Vzhled exteriéru
3. Interiér
4. Motor
5. Na silnici
6. Závěr, ceny, výbavy

 

Pár slov historických

Kořeny vozu nižší střední třídy sahají velmi hluboko. Podívejme se na ně s trochou retrospektivy. Dnešní Bravo stojí na základě menšího Grande Punta, využivá ale i dědictví po svém otci, modelu Stilo. Tento hatchback byl, řekl bych, jedním z nejnedoceněnějších  modelů poslední dekády. Zajímavé, téměř funkcionalistické tvary nedokázaly, těžko říci proč, oslovit.
 
Současný model si vzal jméno od staršího Brava, které bylo předchůdcem Stila. vyráběl se v zajímavé dvojici Brava (sedan) a Bravo (hatchback). Mnoho příznivců fiat právě na tuto dobu nedá dopustit. Ladné tvary se sportovní vášní uvnitř, to je pravé koření pro horkokrevné milovníky horkokrevných vozů.
 
Ani Bravo nebylo prvním fiatem této třídy. Jeho předchůdcem byl sám legendární Fiat Tipo, který se ve své době prodával obrovských sériích. Šlo o prostorný automobil, který trochu předběhl svoji dobu. V roce 1993, čtyři roky po začátku výroby, musel projít modernizací, která přinesla především žádané zvýšení tuhosti karoserie, do té doby kritizovaného prvku. Ve výbavě nechyběl airbag řidiče nebo klimatizace. Na jeho základě bylo postaveno mnoho vozů koncernu Fiat, jmenujme model Tempra, popřípadě Alfu Romeo 155.
 
Tipo byl vyráběn jako nástupce neméně známého Ritma. Vůz s neotřelým designem je ještě dnes schopen zaujmout, ačkoliv vrásky na jeho těle jsou už výrazné. Jeho výroba započala roku 1978 a skončila přesně o 10 let později. Ritmo navázalo na výrobu Fiatu 128, který si mnoho čtenářů moná pamatuje spíše jako Zastava 128, resp. Zastava 101, což je týž model s pozměněnou karoserií. V Srbsku ji vyrábí se od roku 1971 dosud. Historie je pěkná věc, nám jde ale hlavně o současnost. Testovali jsme  totiž nejnovější Fiat nižší střední třídy, sportovní hatchback Bravo.
 
Fiat se v poslední době postavil na nohy zvláště poté, co utekl hrobníkovi z lopaty. Jeho špatné prodeje přivedly slavnou automobilku do vleklé krize. Fiaty Multipla, Stilo a další stále ne a ne uspět na trhu a proto Fiat stvořil Grande Punto. Záchranný model. S krásným designem se ihned vyhouplo na špičku prodejů a drží se tam dodnes. Na Grande Punto okamžitě navázaly další modely a jedním z nich, vlastně ten nejdůležitější z nich, je právě Bravo. Fiat je zachráněn, co ale prozradí na Bravo náš redakční test?

Co ukáže vzhled

 
Bravo je krásným autem, to je nutné říct. Jasně se hlásí k odkazu menšího Grande Punta, o kterém se zase říká, že je to malé Maserati. Kapkovité reflektory směřují k přednímu grilu s nekompromisním nápisem T-jet. Velká maska je rozdělena na dva pruhy nárazníkem, který na sobě nese i SPZ. Barokně vyboulená kapota je ohraničena prolisem, který směřuje od světel až k rámu předního skla. Světla vypadají jako rozfoukaná větrem směrem vzad.
 
Na dramatické linie přední části navazuje trochu nudnější bok. Stoupající linie bočních oken dělá dojem přikrčené dravé bestie a opticky rozděluje hmotu mezi obě kola v tom správném poměru. K tomu obloukem ostře se svažující horní linie oken dodává prosklení novou dimenzi. Je to kat.
 
Zádi dominují dvě dokulata řešená světla. Při pohledu přímo zezadu se opravu jeví jako kulatá, z profilu je jasně vidět jejich protažení směrem dopředu. To spolu s vypuklým plechem kufru, oblými liniemi zadního skla a nafouklým zadním nárazníkem vytváří neskutečně svalnatý profil, který jen podtrhnou rozšířené blatníky zadních kol a agresivně vyhlížející dvojitá koncovka výfuku. Zvenčí opravdu není o čem mluvit a jen těžko se hledají detaily, které ubírají celku na kráse. Jestli existuje automobilové nebe, musí všechna auta vypadat nějak takto... Bravo Fiat, Bravo. Odkaz na minulou generaci je zkrátka znát.

Uvnitř

 
Po otevření dveří není o čem mluvit. Fiat se rozhodl naladit celé auto na sportovní notu a tak to i vypadá. Stačí zapadnout do výrazně tvarovaných anatomických sedadel. Taková v sériovém provedení nabízí opravdu jen málokdo. Obšití červenou nití a použití červených doplňků v barvě karoserie vytváří příjemný dojem provázanosti celého auta, neoddělení toho co je venku a toho, co se skrývá uvnitř.
 
Stačí chytit volant. Nejde o žádné autobusové kolo, jaké občas najdeme jinde, jde o opravdový anatomicky tvarovaný volant, do kterého ruce přímo zapadnou. Ruka si osahá i příjemně krátkou řadící páku a pohled sklouzne na přístrojovou desku. Nahoře skví dva velké výdechy klimatizace a mezi nimi důležité tlačítko výstražných světel.
 
Přímo pod výdechy najdeme rádio, které v testované verzi obsahovalo i piktogramovou navigaci systému Blue&Me, za kterou si Fiat účtuje pouhých sedm tisíc. Tu jsme se rozhodli vychválit do nebe. Jednoduchá navigace dává povely jen šipkami a hlasem, oproti klasické velké navigaci tak chybí displej s náhledem silnice a aktuální silnice. Malý displej mezi budíky však vede spolehlivě a vzhledem k opravdu nízkému příplatku bych doporučil navigaci zakoupit i kdyby měla sloužit jen jako doplněk přenosné. Člověk nikdy neví kdy se mu bude hodit i ve známém městě při hledání neznámé uličky. Mapy do systému dostanete za pomoci USB flashky a zakoupit nové mapy je možné u jakéhokoliv dealera Fiat. Smutná je jen absence češtiny, snad se i to časem napraví. Displej je možné využít také pro ovládání mobilu připojeného přes bluetooth, například pro procházení telefonního seznamu.
 
Rádio mimo jiné přežvýká i mp3, wav a wma disky, k lepšímu zvuku mu dopomáhá subwoofer umístěný v kufru. Celý panel je o několik stupňů natočen směrem k řidiči, což je příjemné. Dole, vedle zásuvky na 12V, najdeme i USB vstup do systému a logo dodavatele – známé okno Microsoftu v autě možná překvapí, my ale musíme konstatovat, že funguje spolehlivě. Snad jedinou maličkostí navíc by mohl být vestavěný pevný disk, na které by bylo možné uložit mapy satelitní navigace, čímž by odpadla nutnost nošení USB disku.
 
Vedle rádia ještě najdeme ovladače, kterými je možné deaktivovat stabilizační systém, zapnout či vypnout mlhovky. Pod rádiem najdeme ovládání klimatizace. To je trochu utopené v hloubi interiéru a Bravo není prvním autem u kterého si na to stěžuji. Zkrátka módní trendy a praktičnost si občas odporují. Jako pozitivum na vyvážení zase uveďme, že klima je dvouzónová. Níže už nalezneme jen již zmíněné dva prvky – zásuvku na 12V se zapalovačem a USB vstup.
 
Mezi sedadly najdeme držáky na nápoje a mezi opěradly se nachází trochu nevýrazná loketní opěrka. Ta po svém odklopení skrývá nevelký, avšak praktický úložný prostor.
 
Chvála končí při pohledu na budíky před řidičem. Ačkoliv na pohled vypadají přehledně a v samostatných tubusech i sportovně, od krycího skla se odráží slunce a držet na tachometru padesátku, to je úkol hodný telepata, který umí číst myšlenky řídící jednotky. Nejen že jsou na sebe po vzoru Alfy Romeo čísla namačkána tak, že ručička i při padesátce visí směrem dolů, což psychologicky vyvolává dojem pomalé jízdy, ale padesátka zde ani není zaznačena či jakkoliv zvýrazněna. Jen malá čárka na okraji ukazuje onu důležitou hodnotu. Až hodnota 90 kilometrů v hodině znamená, že ručička bude ležet vodorovně. To tedy znamená, že obrovská část tachometru zůstane při dodržování i dálničních limitů nevyužita a bude jen utlačovat využitelné hodnoty. Ano, vím, že to takto má i Ferrari, ale u Fiatu do normálního provozu se to zkrátka nehodí. Naštěstí jde o výsadu jen testované verze, tachometry jiných Brav jsou klasické. Další nepříjemnost na přístrojové desce je v modrém indikátoru dálkových světel – pro ten neplatí nastavení intenzity osvětlení budíků a řidiče oslňuje víc než samotná dálková světla!
 
Interiér hýří sportovností a vkusem, na druhou stranu působí trochu klaustrofobicky. Ne že by byl nějak stísněný, ale ta sedadla tak obejmou, kombinace tmavých plastů a ještě tmavších čalounění s tmavě červeným dekorem interiér neprosvětlí a opticky nezvětší. Nicméně je třeba říct, že Bravo nepatří k vrcholům v prostornosti. Především, a to trochu nechápeme, sedadlo spolujezdce je nepříjemně utlačeno schránkou před ním. Nohy nemají dost místa. Jde zkrátka o průměr segmentu, prostorem nenadchne, ale ani neurazí a zde tím pádem vidím prostor pro zlepšení.
 
Podíváme-li se do kufru, potěší nás nemalá hodnota čtyř set litrů. Méně potom potěší trochu menší páté dveře s vysokou nakládací hranou, které jen podtrhnou to, co jsem psal o odstavec výše. Prostoru není málo, jen nějak není cítit. Kufr v našem případě dále zmenšil subwoofer, ovšem nikoliv nějak tragicky. Sklopením sedaček nedocílíme rovné podlahy, vznikne schod. Je navíc nutné zvlášť sklopit sedák a přes něj opěradlo.

Foukaná 1,4 turbo umí

 
Nuž, dost kritiky, jdeme zase chválit, vsunujeme totiž klíček do zapalování a malý motůrek 1,4 naskočí....Těžko říct, jestli bychom prachobyčejnou 1,4 chválili tak jako tuto. Fiat totiž vybavil do tohoto modelu svou jedna-čtyřku turbem. Downsizing, to je heslo dneška a malé motory s turbem mají při klidné jízdě nižší spotřebu než jejich objemné ekvivalenty. 1,4 T-jet je možné koupit ve verzi se 120 nebo 150 koňmi.
 
Přeplňované malé motory si dnes nemůže dovolit nenabídnout žádný velký hráč a Fiat je jedním z lídrů tohoto tažení za maximální plnící tlaky. 1,4 T-Jet je příjemným motorem, který umí jet pohodlně pomalu i rychle. .Motor umí jezdit relativně úsporně, ale nemá příliš rád podtáčení a nízké otáčky. Jak zabere turbo, probudí se dravá stránka Fiatu. Turboefektu se zabránit nepodařilo, nakopnutí při sepnutí tohoto ďáblova stroje nadchne všechny fandy turba. Přeplňovaný motor táhne až do vysokých otáček za uspokojujícího pískotu turba točícího desetitisíce otáček za minutu.

Se silnicí se kamarádí

 
Co by ale bylo ze skvělého motoru, kdyby mu nedokázal sekundovat i podvozek. Ten využívá poměrně jednoduché, avšak osvědčené konstrukce s vlečnými rameny, naladěnými ovšem na výbornou. Vychází z podvozku Grande Punta a použije jej například také nedávno představená Lancia Delta a skončí i v nástupci Alfy Romeo 147.
 
Již to naznačuje, že bude mít opravdové sportovní nadání a v Bravu a výbavě Sport bude mít i poměrně sportovní naladění. Podvozek je jednoduchý a tvrdý, ale po nedávné zkušenosti s Honou Civic Type-R si troufáme tvrdit, že i Fiat je v tomto daleko před Hondou, která nedávno udělala velký krok zpět.
 
Samozřejmě, Bravo Sport je poměrně sportovním náčiním, ačkoliv ne až takovým, jaké jsou hot hatche včetně Type-R. Pro zájemce o civilizovanější auto by určitě stálo za to vyzkoušet některý z komfortněji vybavených modelů
 
K řízení nemáme žádnou výtku. Po Stilu se Bravo vrací k tvrdému přeskakovadlu českých výmolů, ale je to oproti minulé generaci Brava přecejen výrazně lepší (co do pohodlí i řízení na nerovnostech), přitom sportovní naladění je narozdíl od Stila zpět. Na pěkném povrchu si můžete opět užívat motokáru, která se asfaltu nepustí a nepustí, dokonce i mírnou nedotáčivost starého Brava se podařilo odstranit.

Ceny, výbavy

 
Fiat v současné době nabízí Bravo od baťovských tří set tisíc. K dispozici jsou tři benzínové motory, 1,4 Fire o výkonu 90 koní a přeplňované 1,4 T-jet o výkonech 120 a 150 koní. Dieselomilce potěší nabízené agregáty 1,6 Multijet o výkonech 105 a 120 koní, 1,9 Multijet ze sebe dostane koní hned 150. K oběma 120koňovým variantám je možné dokoupit robotizovaný manuál. V základní výbavě Active za ceníkových 339 tisíc s motorem 1,4 a možností využití slevy na 299 tisíc při využití leasingu, jsou pouhé dva airbagy, rádio s CD, elektricky ovládaná přední okna a zrcátka, chybí i klimatizace. Vše zachraňuje vyšší výbava Dynamic, za kterou se připlácí 38 tisíc. Za tuto sumu dostanete manuální klimatizaci, boční a hlavové airbagy či mlhovky (které mimochodem fungují jako pomocné světlomety v prudkých zatáčkách podle natočení volantu). Vyšší výbava Emotion, která je o 66 tisíc dražší, nabídne automatickou dvouzónovou klimu, kola z lehkých slitin, elektricky ovládaná zadní okna, tempomat, parkovací asistent, ESP, asistent rozjezdu do kopce a systém Blue&Me bez navigace (ta je za příplatek 7 tisíc v piktogramovém provedení a 45 tisíc s plně grafickým rozhraním a displejem). Výbava sport je sice o 16 tisíc dražší, naše testovaná verze vyšla bez příplatků na 529 tisíc, avšak z výbavy ubere kupříkladu tempomat. Oproti tomu se v interiéru objeví sportovní sedadla a další doplňky. Kompletní ceník si můžete prohlédnout zde (odkaz na stránky Fiatu).

Bravo můžeme jednoznačně doporučit. Příjemné svezení za nikterak horentní cenu se nám ani příčit nemůže. Ovšem pokud nepreferujete komfortní svezení, potom přinejmenším vyzkoušejte jinou výbavu.
 
Proč ano?
Sportovní zaměření,
výborný audiosystém s navigací,
poměrně příznivá cenová politika,
skvělé sportovní sedačky a doplňky interiéru,
silný a úsporný motor s nízkým povinným ručením,
nádherný design.
 
Proč ne?
Sportovní zaměření,
stísněný pocit z interiéru,
pokud se neumíte chovat k turbomotorům, hned na něj zapomeňte.
 
Tipy pro facelift
Dejte tam normální budíky, v tomto tachometru aby se čert vyznal,
poprosil bych o trochu lepší tvarování prostoru pro nohy před spolujezdcem,
ovládání klimatizace bych posunul trochu nahoru,
zahlaďte ten schod co vznikne po sklopení sedaček.

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 0 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy