Nissan nás zavedl do svého vývojového centra, kde vznikají budoucí modely. Základem pro každý budoucí vůz je přirozeně skica, která se postupně rozvíjí v 3D programech. Vše je přirozeně digitalizováno tak, aby bylo možné tvary jednoduše upravovat a přizpůsobovat.
V konečné fázi vývoje designu však i nadále přichází ke slovu naprosto tradiční metody. Poté, co je digitální 3D model prakticky hotov, je vytvarován tradiční model s modelářské hlíny v poměru 1:1 s budoucím vozem. Pracná metoda má však své opodstatnění - teprve v reálné velikosti lze odladit veškeré drobné nuance, prolisy, hrany a další prvky, které mají zásadní podíl na definitivním vyznění vozů. Model v životní velikosti je také určen pro schvalování vozu vedením.
Automobilky dnes ve velké míře využívají 3D tiskáren, které jsou schopny stvořit prakticky jakýkoliv tvar navržený v počítači. Pro představu: jednodušší typy pracují prakticky stejně jako tiskárna, kterou máte doma, avšak z jejích trysek není vypouštěn inkoust, ale plast. Díky tomu je vytištěná vrstva nezanedbatelně vysoká a postupným nanášením mnoha vrstev na sebe vzniká trojrozměrný tvar. Pokročilejší tiskárny pak pracují s laserovým paprskem, s jehož pomocí tuhne pryskyřice v bodě, na který je laser zaměřen. V nádobě se speciální pryskyřicí pak lze díky tomuto vytvořit taktéž prakticky libovolný tvar.
Hlína však má i přes zmíněné, z hlediska lidské práce mnohem méně náročné postupy své výhody. Především ji lze velmi snadno upravovat. Pokud se některý detail ukáže být v reálné velikosti nevyhovující, lze jej jednoduše změnit. Trojrozměrný tisk se tak používá spíše pro výrobu prototypových kusů funkčních částí, například dílů do interiéru.