Glenn Davis, úspěšný prodejce automobilů z jižní Kalifornie se v roce 1945 dostal k tříkolovému vozu The Calfornian, který postavil o pár let dříve konstruktér závodních vozů Frank Kurtis. Davise koncept zaujal natolik, že se rozhodl založit vlastní automobilku a zaplnit svět tříkolovými auty. O dva roky později už konstruktéři dokončovali práce na dvou prototypech budoucího tříkolového kabrioletu Davis Divan. Majitel firmy mezitím objížděl Spojené státy s masivním propagačním turné.
I přes to, že Davis prodal všechny svá dealerství a všechny úspory investoval do nové automobilky, v roce 1948 už neměl dostatek peněz na další provoz, ačkoliv do té doby postavil jen 13 prototypů. Situace byla vážná a Davis dostal nápad jak rychle získat peníze. Americká armáda hledala další lehké vozy vhodné pro své potřeby a Davis se rozhodl zúčastnit výběru.
Ve velmi krátké době, údajně za méně než jeden týden, se na třech podvozcích standardního Davis Divan postavily karosérie velmi podobné Jeepu Willys, jen se zásadním rozdílem v počtu kol. Tam kde by na běžném Willysu trčel přední nárazník na Davis 494X začínala dlouhá konstrukce úchytu předního kola. Další detaily ale byly téměř totožé, sklopné okno, žádné dveře, lehká textilní střecha, velmi spartánský interiér a rezerva na pravém boku, jako některé verze Willysu.
Pod kapotou se nacházel vodou chlazený řadový čtyřválec Continental F4162 o objemu 2.6 litru s výkonem 63 koní. Ten mimochodem vycházel z motoru Hurricane, využívaného v několika generacích Willysu CJ. Výkon byl přenášen přes manuální třístupňovou převodovku, pochopitelně pouze na zadní nápravu. Ta byla tuhá s podélnými listovými péry, zatímco přední kolo mělo nezávislé zavěšení s vinutými pružinami. Všechny tři kola dostaly bubnové brzdy. I přes rozvor delší o 71 cm než běžný Willys se Davis 494X dokázal otočit na mnohem menším poloměru, podle Davise se auto dokázalo otočit ve vlastní délce.
Prototypy prošly testováním ve vojenském újezdu Aberdeen ve státě Maryland. Tady byly srovnávány s armádním Willysem M38, proti kterému v terénu samozřejmě neměly šanci. Hlavním problémem se ukázalo být propadání předního kola, zejména ve sněhu. Pro tyto případy tedy Davis vyrobil a dodal armádě lyži, která se v zimě namontovala na přední kolo. Jeden z prototypů se také podařilo převrátit a potvrdit tím známý stereotyp o tříkolových vozidlech. Jinak ale byla armáda překvapivě spokojená s výkony vozidel, především jízdní vlastnosti na pevném povrchu, úspornost motoru a praktičnost vozu. Davis 494X dokázal jet až 112 km/h a uvézt přes 400 kg nákladu. Vzhledem k rozsáhlému využití standardizovaných komponent by byl i levný na výrobu a údržbu. Zároveň však nevynikal ničím natolik, aby se zdůvodnilo využití 494 místo již dodávaných vozidel a nakonec tedy armáda vůz odmítla. Všechny tři prototypy byly vráceny firmě Davis a dochovaly se do dnešních dnů.
To samotná firma Davis dopadla mnohem hůře. V roce 1949 už zmizely všechny peníze, ačkoliv o pár měsíců dříve bylo na účtech firmy přes miliony dolarů, zaměstnanci nedostaly své výplaty a začali se bouřit. Přitom Davis dokázal v předchozích měsících domluvit přes 300 prodejců po celých státech a také předobjednávky na vozy. Davis skončil u soudu a odseděl si několik let za podvod a svůj život dožil stranou v jižní Kalifornii. Davis Motor Company byla zlikvidována, podařilo se ale zachránit 12 ze 13 vyrobených vozů Davis Divan a také tři prototypy 494X.