Na počátku 90. let, po kolapsu Sovětského svazu, disponovaly tamní automobilky kromě zastaralých vozů jako Lada 2015 a podobně také několika známými a relativně moderními hatchbacky. Lada Samara, Moskvič Aleko i ukrajinská ZAZ Tavria jsou dostatečně známé i v zahraničí, ve své době se všechny dovážely i do Československa a poté do České republiky. Kromě této trojky však na východě vznikl ještě jeden podobný vůz, který se však exportoval jen minimálně a mimo Rusko je tak v podstatě neznámý.
Iževská automobilka Iž se od založení v roce 1965 věnovala především produkci Moskvičů a od nich odvozených modelů, specifických právě pro značku Iž. I přes existující vývojové oddělení Iže, které občas představilo vlastní prototypy, se však Iži nikdy nepodařilo prosadit vlastní auto do výroby.
Jedním z takových prototypů byl v roce 1972 Iž 13 Start, jehož vývoj začal čtyři roky před představením. Start počítal se zcela novou koncepcí vše vepředu, podélně umístěný motor pod přední kapotou tedy roztáčel přední kola, což byl na Sovětský svaz a celý východní blok velmi moderní postup, ačkoliv vývoj vozů s podobným pohonem probíhal i u ostatních sovětských automobilek. Motor o objemu 1.5 litru pocházel z Moskviče 412, dostal však lepší karburátor Solex. Inovativní byla i karosérie hatchback, žádné podobné vozidlo se tehdy v Sovětském svazu nevyrábělo. Vzhledem k využití mnoha součástí ze sériových Moskvičů by navíc sériová výroba Startu nebyla až tak nákladná. Ministerstvo automobilového průmyslu však tehdy rozhodlo, že pohon předních kol není vhodná koncepce pro sovětské cesty a projekt byl zrušen. Jen o rok později se do prodeje dostal první sovětský hatchback, Iž 2125, postavený na základě Moskviče 412.
To ale nezastavilo konstruktéry Iže na cestě za modernějším vozidlem. V roce 1975 tak ukázali další prototyp, Iž 19 Start, který designově vycházel z předchozí verze, avšak stál na podvozku klasické koncepce z Moskviče 412. Motor se tedy nacházel vepředu a poháněl zadní kola, celkově se tedy podobal konceptu Moskvič S-1, představenému ve stejný rok. Ani tento Iž nedostal povolení k výrobě, protože nezapadal do schválených plánů pro rozvoj automobilového průmyslu.
Úspěšnější byl až následující koncept, nazvaný Iž 2126 série T, z roku 1977. Série prototypů s karosérií hatchback se více podobala Simce 1307 a také o rok staršímu konceptu Moskvič S-3. Vůz nabídl slušnou aerodynamiku a místo v kabině srovnatelné s větší Volgou. Pro vývoj modelu byly využity tehdy zcela nové postupy, například výpočty tuhosti karosérie byly provedeny na počítačích. Iž také využíval nástroje původně od francouzského Renaultu. Vůz využíval díly z Moskviče 412, avšak upravené. Sériová převodovka tak dostala jeden stupeň navíc a odpružení ze 412 se dočkalo celkového přepracování. Po testování prototypů dostali konstruktéři Iže povolení pro další práce na vývoji modelu.
Následující série se lišily zejména v designu a také využitím různých druhů odpružení, základní tvar i technika však zůstaly stejné. Série 03 byly odeslány do vývojového střediska Renaultu, kde se zapracovalo na zpracování karosérie, světel a interiéru, aby se kvalitou přiblížily evropským standardům. Na tomto základě byla v roce 1984 postavena série 04 se zakulacenější karosérií a hranatými světlomety. Série 04 prošla testováním, při kterém byla také srovnávána s podobnými zahraničními vozy jako Ford Sierra, Toyota Corolla a Saab 900. Vůz se ve státních testech osvědčil a proto byl schválen k sériové výrobě.
Ve stejnou dobu se však dostal do prodeje koncepčně podobný vůz VAZ 2104 s pohonem zadních kol a karosérií kombi a také hatchback VAZ 2108. Kromě toho zemřel ministr obrany Ustinov, který měl Iževskou automobilku na starosti. Místo sériové výroby se tak další roky pokračovalo ve vývoji vozu a snižování nákladů pro případnou produkci. Proto vůz dostal mimo jiné světla a prvky interiéru z konkurenční Lady 2108 a přístrojový štít z Moskviče Aleko.
Ke konci 80. let už také naplno probíhala Perestrojka, jejímž důsledkem byla změna úlohy státních podniků, které se nově musely stát dostatečně efektivní a zajistit si vlastní financování. Iž byl v nevýhodné situaci, protože na rozdíl od konkurence nevyvážel vozy do zahraničí a neměl proto přístup k tvrdé měně. Přesto se automobilce podařilo získat půjčku ve výšce 240 milionu rublů, díky čemuž si Iž mohl u Fuji Heavy Industries objednat výrobu forem pro panely karosérie na nový model. Další přístroje a formy pro výrobu byly pořízeny od VAZ, z Portugalska a v továrně byly instalovány linky od firem Komatsu a Kuka. Mnohé komponenty potřebné pro nový vůz byly místo vlastního vývoje získány od externích dodavatelů, jako například motory UZAM, nebo převodovky z OMO.
Sériová produkce nového Iže 2126 začala koncem roku 1990, tedy ještě před kolapsem Sovětského svazu. Čtyři metry dlouhý hatchback se na trh dostal s 1.5 litrovým čtyřválcem UZAM o výkonu 72 koní, používaným i v Moskviči Aleko. V počátcích tržní ekonomiky však měl Iž problém uspět s novým vozem, také kvůli modernější konkurenci ve formě Lady 2108, Moskviče Aleko a vozů ze zahraničí. Továrna stavěná na produkci 250 tisíc kusů ročně až do roku 1995 vyrobila jen asi 5000 kusů. V roce 1997 se už vyrábělo 7000 kusů ročně, avšak stále se objevovaly problémy s kvalitou. Mnohé vozy dokonce opouštěly továrnu nekompletní a noví majitelé si museli od Iže kupovat chybějící díly. Až po převzetí automobilky holdingem SOK v roce 1999 se podařilo modernizovat továrnu na dostačující úroveň a dostat se na požadovanou kvalitu produkovaných vozů.
To také umožnilo modernizaci už zastaralého vozu, v roce 1999 se tak představil facelift Iž 2126 Oda, využívající motor Lada a také pick up verze Iž 2717. Spolupráce s automobilkou AvtoVaz získala Iži dostatek financí na další rozvoj modelu a v roce 2004 se mohla představit kombi verze Iž 21261 Fabula. Kromě toho vznikly i zvýšené crossover 4x4 verze jak základní Ody, tak i Fabuly.
V roce 2005 však Rusko zavedlo emisní normy po vzoru Evropské unie a Iž nebyl schopen s omezeným rozpočtem modernizovat své vozidlo natolik, aby se do normy vešlo. Místo toho se tak ukončila výroba celé modelové řady 2126 a automobilka se zaměřila na produkci vozů VAZ a Kia. V současné době je Iž součástí AvtoVaz a produkuje pouze novou Ladu Vesta. Ta byla továrně mimochodem svěřena proto, že je pro VAZ nejdůležitějším novým vozem a továrna v Iževsku je schopna dosáhnout vyšší kvality než ta v Toljatti.