Matra se proslavila zejména jako inovativní malosériový výrobce. Už první model firmy, sportovní Djet vyvinutý ve spolupráci s konstruktérem René Bonnetem a jeho automobilkou se stal prvním sériovým silničním vozem s motorem před zadní nápravou.
Na počátku 70. let, s úspěšným sportovním modelem Bagheera v nabídce, se vedení Matry rozhodlo dostat do výroby nový model. Ten měl vyjadřovat inovativní přístup firmy ale zároveň zapadat do modelové řady evropské pobočky Chrysleru. Matra totiž tou dobou už úzce spolupracovala se Simcou, která do koncernu spadala. Vzhledem k probíhající ropné krizi byl zamítnut další sportovní model, místo něj vedení zaujal úspěch Range Roveru. Ten se i přes krizi se svým osmiválcovým motorem prodával stále skvěle. Dle Matry tedy na trhu určitě bylo místo pro podobný, drsně a terénně působící automobil s komfortním interiérem, ale menší a levnější.
Další inspirací pro nový model se stala Simca 1200 Campero. Vůz postavený španělským prodejcem Chrysleru, na základě hatchbacku Simca 1100. Na jeho podvozku vznikla hranatá a utilitaristická karosérie, zapadající velikostně někde mezi Citroën Méhari a Land Rover. Campero si získalo pozornost samotného Chrysleru, který jedno podrobil prozkoumání ve své centrále. Právě na tomto základě se poté rozjela spolupráce Matry a Simcy na novém voze.
Projekt P12 začal na stejném základě. Hatchback s pohonem předních kol Simca 1100 byl tou dobou jedním z nejprodávanějších aut Francie a slavil úspěchy i v dalších zemích. Matra si vybrala užitkovou verzi 1100 VF3, s nákladní nástavbou za B sloupkem a zesíleným prodlouženým podvozkem. Ze sériového vozu si P12 ponechalo podvozek a přední část po B sloupek, za který se v továrně Matry v Romorantin montovala nově navržená, bohatě prosklená nástavba ze sklolaminátu. Blatníky a boky vozu dostaly bohaté oplastování, na přední část kabiny se standardně montovala zahrádka a před masku se nastěhovaly dodatečné světlomety a jednoduchý ochranný rám. To, spolu se zvýšeným podvozkem vozu dodávalo terénní vzezření, i přes to že Rancho na rozdíl od Range Roveru nabídlo pouze pohon přední nápravy. Matra tak už v 70. letech předběhla zbytek výrobců, kteří dnes chrlí crossovery s drsným vzhledem a pohonem pouze jedné nápravy.
Zadní sedačky s posezem o 10 cm vyšším než ty vepředu nabídly díky prosklení skvělý výhled z vozu. Přístup k nákladnímu prostoru usnadňovalo rozdělené výklopné víko, stejně jako u terénních vozů té doby. Jako příplatková výbava se za druhu řadu sedadel mohla namontovat i třetí, se dvěma sedačkami otočenými proti směru jízdy. I v tomto Matra předběhla dobu, tři řady sedadel se staly standardem pro SUV a MPV až dlouhá léta po Ranchu.
Pod kapotu vozu prodávaného jako Matra Simca Rancho se dostal pouze jeden motor z nabídky hatchbacku 1100. Čtyřválec OHV 6Y, známý jako Moteur Poissy podle továrny Simcy kde vznikal, o objemu 1.4 litru a výkonu 84 koní. To vzhledem k aerodynamice vozu připomínajícího cihlu stačilo na maximální rychlost kolem 150 km/h a zrychlení z nuly na sto za asi 14 sekund.
Během následujících let se Rancho nabízelo v limitovaných edicích, které zahrnovaly další specializovanou výbavu typickou pro off roady. Na vůz se tak montovaly například dodatečné reflektory před A sloupky, které však mohly být zapnuty jen při vypnutém motoru. Na přední nárazník se mohl namontovat naviják a některé edice dostaly náhradní kolo na zahrádku.
Počáteční reakce na vůz byly zmatené, nic podobného se tehdy v Evropě nenabízelo. Zákazníci si však Rancho oblíbili, zejména pro jeho stylový vzhled a nabídku místa. S cenou o 20% nižší než Land Rover se z vozu stal hit a malá Matra byla schopna prodat téměř 58 tisíc kusů. Nízké náklady na vývoj navíc znamenaly vysokou marži. Během následujících let se vůz dočkal několika vylepšení, hlavně však v roce 1980 změnil jméno na Talbot Matra Rancho, vzhledem k převzetí evropského Chrysleru skupinou PSA a převedením všech modelů pod novou značku Talbot.
Kromě standardní verze Rancha se nabízela i kabrio verze nazvaná Decouvrable. Vyvýšená nástavba přišla o své prosklení a střechu a nahradila jej plátěná střecha s vyhrnovacími boky. Zadní sedačky dostaly vinylové potahy kvůli případnému zmoknutí. Dohromady však vzniklo jen kolem 200 kusů otevřené verze. V omezeném množství vznikala i užitková verze Rancho AS bez zadních sedaček, díky čemuž se na vůz nevztahovaly tehdejší daně na osobní vozidlo.
U Matry mezitím probíhaly práce i na nástupci Rancha, projektu P18. Nový model se vzdálil terénnímu pojetí a zaměřil se spíše na místo v interiéru. Na podvozku Talbotu Solara postavila Matra ocelový skelet na která byly namontované laminátové panely karosérie. Objemná karosérie s krátkou přídí nabídla tři řady sedaček a místo pro sedm pasažérů. PSA se však projekt nezamlouval kvůli vysokým finančním požadavkům na rozjetí výroby a Matru odmítnul. Ta jej proto nabídla Renaultu, který upravený vůz uvedl v roce 1984 jako Renault Espace, vyráběný však stále v továrně Matry v Romorantin.