V roce 1968 vytvořil Citroën s italskou automobilkou Maserati joint venture, zaměřené na produkci motoru dostatečně výkonného pro projekt S, sportovního kupé zamýšleného jako vlajkovou loď francouzské značky. Projekt S začal jako sportovní varianta modelu DS už v ke konci 50. let, postupem času však přerostl ve zcela nově vyvinutý automobil.
Citroën SM, vůz využívající kombinaci nejlepších francouzských a italských technologií byl představen na Pařížském autosalonu v březnu 1970. Pod na tu dobu nezvykle aerodynamickou karosérii od Roberta Oprona se skrýval lehký hliníkový šestiválec o objemu 2.7 litru a výkonu 170 koní. Vůz využíval proslulé hydropneumatické odpružení umožňující nastavení světlé výšky. Posilovač řízení byl závislý na rychlosti vozidla a přední světla se automaticky regulovaly dle polohy zadní nápravy tak, aby byly vždy souběžně s vozovkou. I přes nižší výkon, než podobné vozy konkurence, se Citroën SM stal ve své době nejrychlejším vozem s pohonem přední nápravy, dokázal totiž jet až 220 km/h a to prý bez omezení komfortu v interiéru.
Citroën však nikdy nenabídl jinou variantu než dvoudveřové kupé. Čtyřdveřovou variantou se měla stát druhá generace Maserati Quattroporte, postavená na prodlouženém podvozku SM a to včetně hydropneumatického odpružení, doposud vyhrazeného jen pro Citroën. Pohon obstarávala 3 litrová verze motoru z SM, na rozdíl od všech ostatních generací Quattroporte posílající výkon na přední nápravu. Vzhledem ke krachu Citroënu a s tím souvisejícím koncem spolupráce mezi automobilkami se však Quattroporte II nedostalo do sériové výroby a vzniklo pouze asi 14 prototypů.
Nedostatku karosářských verzí Citroënu SM však využili nezávislí úpravci, zejména pařížský karosář Henri Chapron. Ten už dříve na základě Citroënu DS vytvořil kabrio verzi, které nakonec vzniklo téměř čtyři sta kusů a také speciální prodlouženou limuzínu pro francouzského prezidenta. Stejně tak i nové SM se u Chaprona dočkalo své otevřené verze, nazvané SM Mylord, na rozdíl od DS však tentokrát Citroën výrobu oficiálně nepodpořil, protože považoval střechu za nezbytnou součást pro strukturální integritu vozu. Citroën SM Mylord tak nakonec vyjel jen v pěti exemplářích.
Na zakázku francouzské vlády u Chaprona vznikly v roce 1972 dva kusy otevřené čtyřdvéřové verze SM Présidentielle, nahrazující zastaralý přehlídkový kabriolet Talbot Lago T26 Record. Poprvé se představily v květnu 72 při návštěvě královny Elizabeth II v Paříži, kde ji přivítal tehdejší prezident Georges Pompidou. Standardní SM bylo u Chaprona rozříznuto a prodlouženo o 52 cm, zadní část kromě světel vytvořena zcela nová, o 19 cm delší než u kupé. I takto dlouhé vozidlo dostalo funkční stahovací koženou střechu, Chapron však také kvůli ní musel rozšířit vůz od předních dveří po záď, kam se vměstnal složitý systém stahování střechy. Dalším důvodem pro rozšíření bylo samozřejmě poskytnout dostatek místa státníkům na zadní sedačce vozu. I přes takto rozsáhlé úpravy se podařilo zvýšit hmotnost vozu jen o 300 kg, na necelé dvě tuny. Postaveny byly údajně tři kusy, z nichž dva sloužily vládním účelům až do roku 2007.
Na základě SM nabídla Carrosserie Chapron ještě jednu verzi, nazvanou SM Opéra. Tehdy již 86 letý Henri Chapron se rozhodl využít zkušeností a nástrojů z vývoje prezidentského kabrioletu pro stavbu vozu, který tehdy ve Francii nikdo nevyráběl – luxusního sedanu. Stejně jako u Présidentielle se i u Opéry podvozek standardního SM rozřízl na půl a prodloužil o 29 cm. Zásadním rozdílem se samozřejmě stala pevná a jen velmi pozvolna se svažující střecha, vyvedená obvykle v jiném odstínu barvy než zbytek karosérie. Záď designově vychází z prezidentské verze a využívá pouze světla z kupé, i zde se však SPZ nachází nad nimi.
Sedan s celkovou délkou 5190 cm se nabízel se silnější variantou motoru V6 s elektronickým vstřikováním, o výkonu 178 koní a s cenou začínající na 165 tisíc franků. Výkony byly i díky minimálnímu navýšení hmotnosti srovnatelné s kupé a Opéra tak patřila k nejrychlejším sedanům své doby. Interiér byl vyveden obvykle v hnědé kůži, pokrývající kromě sedaček i dveře a volant.
Vzhledem ke krachu Citroënu a ukončení výroby standardního SM se projekt SM Opéra ukončil v roce 1975 po výrobě pouhých osmi kusů. Čtyři kusy byly prodány do Španělska, tři zůstaly ve Francii a jedno si objednal klient až z Haiti. Dnes jde o jedny z nejdražších variant SM a pokud se objeví v prodeji jde o částky ve stovkách tisíc EUR.
Zatímco Citroën se z krize dostal spojením s Peugeotem a i Maserati se na požadavek italské vlády dočkalo záchrany, Carrosserie Chapron se dnešních dnů nedočkala. Po smrti Henriho Chaprona se karosárna pod vedením jeho vdovy věnovala úpravám vozů od PSA, v roce 1985 však zbankrotovala.