V roce 1940 napadlo konstruktéry v automobilce GAZ něco originálního, co doposud zřejmě nikdo další nezkusil. Karoserii standardního sedanu GAZ 11 totiž posadili na zvýšený podvozek s pohonem všech čtyř kol. Tím se vůz, nazvaný GAZ 61-73, stal prvním sedanem s pohonem 4x4 a jedním z prvních sériově vyráběných aut s tímto pohonem. I přes relativní neúspěch svého prvního crossoveru se GAZ nenechal odradit a deset let po ukončení výroby GAZ 61-73 přišel nový model se stejným konceptem. Tou dobou už devět let vyráběný sedan GAZ M20 Poběda dostal pohon 4x4 z legendárního GAZ 69, se kterým už standardní vůz sdílel motor a převodovku. Jen pro nový vůz, nazvaný GAZ M-72, vznikla nová zadní náprava a karosérie byla vyztužena na 14 místech, aby vydržela větší namáhání v terénu. Takto vzniklé vozidlo se stalo prvním vozem na světě s pohonem 4x4 a samonosnou karosérií.
Ve stejnou dobu jako M-72 byl ale ve vývoji i další terénní vůz s civilní karosérií, nazvaný M-73. Na rozdíl od M-72 si M-73 vzal základ v malém sedanu Moskvič 402 od automobilky MZMA, později známé jako AZLK. Z Moskviče pocházel zkrácený podvozek, motor, brzdy a další díly, speciálně pro vůz bylo vyvinuto nové zavěšení, třírychlostní převodovka a tuhé nápravy - vše inspirované u GAZ 69, pouze v menší velikosti. Čtyřválec s postranními ventily o objemu 1220 cm2 poskytoval jen 35 koní. Maximální rychlost byla 85 km/h a kombinovaná spotřeba 13,5 l/100km.
Důvodem pro vznik poněkud netradičního vozu byla tehdejší politika nového vůdce Sovětského Svazu, Nikity Chruščova. Ten se rozhodl vyřešit nedostatek jídla ve svazu zvýšením zemědělské produkce země pomocí zužitkování rozsáhlých travnatých stepí, takzvaných celin. Ty byly od roku 1954 rozorávány do rozměrných polí zvaných hony a používány k pěstování obilí. Aby měli pracovníci na rozsáhlých pozemcích vhodný dopravní prostředek, schopný rychle překonávat vzdálenosti v terénu, byl zahájen vývoj M-73.
Nejzajímavější na voze byla z moderního pohledu jeho karosérie. Sověti se totiž rozhodli pro malé kupé o dvou dveřích a sedačkách, tedy pro terénní vůz nevídanou kombinaci. Jediné, co se do té doby vzhledově byť jen přiblížilo M-73, bylo japonské Kurogane typ 95. To se v jedné z verzí také nabízelo v konfiguraci o dvou sedačkách, avšak pouze s otevřenou karoserií. Vzhledem k definici kupé jako vozu s uzavřenou dvoudveřovou karosérií je tak M73 prvním SUV kupé v historii.
V prosinci 1954 však byly dokončeny dva prototypy M-73, kromě kupé i velmi podobný pick-up, který nabídl nevelkou úložnou plochu namísto krátké svažité zádě s rezervou u kupé. Obě verze měly jednoduchý design, inspirovaný Moskvičem.
V únoru a březnu následujícího roku proběhlo testování obou prototypů v požadovaných podmínkách. Testy prokázaly, že vůz nabízí vynikající prostupnost terénem - zejména ve sněhu a bahně a to i ve srovnání se silnějším M-72. To bylo jednak díky nižší hmotnosti M-73, která vážila pouhých 1081 kg, a také využití speciálních širších pneumatik do terénu, které pomohly s lepším rozložením hmotnosti. Byly však nalezeny také nedostatky. Nedostatečná těsnost motoru, kabiny a brzd snižovala schopnosti provozu v mokřadech. Stejně tak maximální rychlost 85 km/h byla považována za zbytečnost a při úpravách vozů se změnil převodový poměr převodovky. To sice snížilo maximálku na 70 km/h, ale pomohlo k lepšímu zrychlení. Kromě toho byla kritizována i stále vysoká hmotnost vozidla vzhledem k jeho velikosti a také nedostatek místa v kabině. Problémy dělala i 6 voltová elektronika původem z Moskviče, méně spolehlivá než 12 voltová v M-72.
Vzhledem k tomu, že GAZ v té době neměl dostatečné kapacity pro výrobu dalšího modelu, byl další vývoj převeden do MZMA. To pokračovalo s vývojem, avšak místo karosérie z prototypu se na prodloužený podvozek M-73 dostala karosérie ze sériového Moskviče 402. Tak vznikl Moskvič 410, občas nazývaný první crossover, a také jeho varianta kombi Moskvič 411. Tyto vozy měly i díky pneumatikám do terénu světlou výšku 220 mm, dokázaly projet brod až půl metru hluboký a vyjet stoupání 33 stupňů. Kvůli vyššímu těžišti se však také zvýšila náchylnost k převrácení ve vyšších rychlostech. Dohromady bylo vyrobeno kolem 12 tisíc kusů ve všech verzích.
Automobil vzhledem velmi podobný prototypu M-73 se dostal do sériové produkce až o celých 40 let později, kdy Suzuki uvedlo na trh model X-90. Dvoumístné kupé na podvozku Suzuki Vitara však bohužel bylo od počátku považováno za poněkud kontroverzní design a nikdy se nedočkalo většího úspěchu. Dnes se však považuje za raritu a jeho ceny překvapivě stoupají.