Příběh vozu ŠKODA 1203 odráží specifika centrálně řízeného hospodářství poválečného Československa. Již od druhé poloviny 50. let vyvíjený moderně koncipovaný lehký užitkový automobil s praktickou jednoprostorovou karoserií se do výroby podařilo prosadit až v roce 1968. Premiéru měl vůz v sobotu 14. září 1968 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, který se odehrál ve stínu okupace Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Kromě již známých typů vozů ŠKODA v provedení pro modelový rok 1969 budila v Brně pozornost jediná skutečná novinka domácího automobilového průmyslu, a to právě lehký užitkový automobil ŠKODA 1203.
Lehký užitkový automobil s jednoprostorovou karoserií
Vývoj modelu Š 1203 přitom odstartoval již na jaře 1956, cesta k sériové výrobě byla ale vinou nepružného socialistického hospodářství dlouhá a značně trnitá. Od počátku se počítalo s uplatněním bezkapotové „trambusové“ koncepce karoserie, tedy jednoprostorového řešení s motorem umístěným v blízkosti předních sedadel. Tato dispozice umožnila lepší využití obestavěného prostoru. Karoserie vozu Š 1203 byla již samonosná, tedy bez tradičního rámu podvozku. V rámci unifikace výrobního sortimentu se ve voze ŠKODA 1203 uplatnila řada osvědčených komponentů, včetně motoru odvozeného z provedení Š 1202. Čtyřdobý zážehový čtyřválec OHV dával z objemu 1221 cm3 výkon 49 koní (39 kW). Prvky přístrojové desky a zadní svítilny patřily k nejnápadnějším prvkům sdíleným s osobním vozem ŠKODA 1000 MB. Právě velká poptávka po sedanech Š 1000 MB na domácím i na zahraničních trzích vedla již od poloviny roku 1967 k postupnému překládání produkce motorů pro Š 1202 a budoucí 1203 z hlavního závodu v Mladé Boleslavi do národního podniku Kovosmalt ve slovenské Trnavě, přejmenovaného na Trnavské automobilové závody.
Od dodávek k sanitkám
Sériová výroba automobilu ŠKODA 1203 se rozeběhla 20. listopadu 1968 v zásadně rekonstruovaném závodě Vrchlabí, po boku dále produkovaného předchůdce Š 1202. V úvodním roce byla „dvanáctsettrojka“ k dispozici jako dodávka, do 31. prosince vzniklo 192 kusů – plus tři mikrobusy. Později nabídku rozšířil bezpočet dalších verzí, od valníku přes montážní provedení po velmi rozšířené sanitní vozy. Základní dodávkový automobil kompaktních vnějších rozměrů 4520 x 1800 x 1900 mm uvezl při pohotovostní hmotnosti 1170 kilogramů až 950 kg nákladu. Dosahoval rychlosti 90 km/h při základní spotřebě 11 litrů benzinu na 100 km, tehdy měřené při ustálené rychlosti 60 km/h. Prostory pro posádku a náklad o objemu až 5,2 m3 byly navzájem odděleny částečně prosklenou mezistěnou. Kromě dvojice předních křídlových dveří byly k dispozici ještě jedny širší na pravém boku karoserie a horizontálně členěné dvoudílné v zádi.
Automobily ŠKODA 1203 byly prodávány výhradně „socialistickému sektoru“, tedy státním či družstevním podnikům a organizacím. Soukromí zájemci se dostávali až k vyřazeným ojetým automobilům, důvodem byl nejen nedostatek vozidel Š 1203, ale především jejich užitkový charakter: soukromé podnikání bylo totiž v socialistickém Československu nežádoucí. Kromě tuzemského trhu a dalších socialistických zemí byly „dvanáctsettrojky“ homologovány také pro provoz ve Francii, Belgii, ze vzdálenějších teritorií připomeňme například Egypt. Do zahraničí se od roku 1971 vydávaly také dva prodloužené speciály, přepravníky závodních automobilů ŠKODA 100 L, startujících v Mistrovství Evropy cestovních vozů.
V závodě Vrchlabí došlo k definitivnímu ukončení výroby automobilů ŠKODA 1203 v roce 1981, s celkovou bilancí 69 727 kusů. Poté, až do druhé poloviny 90. let, produkce s řadou technických úprav pokračovala v Trnavských automobilových závodech na Slovensku. Nejen díky takřka výlučnému postavení na domácím trhu lehkým užitkových vozidel, trvajícímu takřka čtvrt století, má model 1203 ve své vlasti bez nadsázky ikonický charakter. Nesmrtelnost mu zajistil i bezpočet „rolí“ v československé filmové a televizní produkci, od vozu docenta psychiatrie Chocholouška z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) po seriál Sanitka (1984-1985).