V době vypuknutí první světové války si carská armáda uvědomovala své nedostatky v mechanizaci. Rozhodla se proto začít s vytvářením jednotek složených z obrněných automobilů s kulomety. Ruský průmysl na tom ale nebyl dobře, což vedlo k hledání vhodných vozidel v zahraničí. Volba nakonec padla na společnost Austin Motor Company, která pro požadavky Ruska navrhla nový model.
První série obrněných vozidel Austin byla postavena na šasi osobního vozu s pohonem zadní nápravy. Kola byla původně dřevěná s pneumatikami. Pro bojové účely bylo možné je nahradit klasickými koly s plnohodnotnými pneumatikami. Dva kulomety typu Maxim byly namontovány po stranách ve dvou oddělených věžích za kabinou řidiče. Hlavní ochranu vozidla tvořily 3-4 milimetry silné pancéřové pláty. Posádku tvořily čtyři osoby - řidič, velitel a dva střelci.
Prvních 48 vozů bylo objednáno v září 1914. Po jejich dodání ale bylo zjištěno, že pancéřování je příliš slabé a neposkytuje posádce dostatečnou ochranu. Většina vozidel tak dostala silnější pancéřové plechy, jejichž hmotnost se negativně projevila na jízdních vozidlech vozidla a občas dokonce deformovala i rám. I přes počáteční neduhy si ale pancéřované Austiny získaly oblibu, což vedlo k dalším třem objednávkám.
Během objednávky v roce 1915 dostali rusové 60 vozidel 2. série. Tato série už byla postavena na podvozku náklaďáku se silnějším šasi a výkonnějším motorem. K dalším změnám patřilo zesílení pancíře, úprava kabiny řidiče pro lepší střelbu z věží, přídavné pancéřování na kulometech a úpravu karoserie.
V roce 1916 přišla další dodávka šedesáti vozidel, tentokrát v třetí sérií. Ta se od druhé odlišovala upravenou karoserií, neprůstřelným sklem u řidiče a odstraněním bočních okének. Poslední, čtvrtá série, která byla vybavena posíleným šasi a dvojitou montáží kol na zadní nápravě, nebyla kvůli událostem v roce 1917 nikdy dodána.
Samostatnou výrobu těchto vozidel zkoušeli spustit i přímo v Rusku. V roce 1916 došlo k objednání 60 podvozků společnosti Austin, které byly použity u třetí série. Práce na ruských obrněncích však byly kvůli únorové revoluci zastaveny. Výroba se rozjela až v roce 1918. Celkem bylo vyrobeno 33 vozidel označovaných jako "Ruský Austin", později se vžilo označení "Austin-Putilov"
Dvanáct kabin určených pro stavbu Austinů se dočkalo umístění na polopásový podvozek Kégresse. Tyto vozy pak nesly označení Austin-Kégresse. Jejich výroba byla zastavena již v roce 1920 pro nedostatek materiálů.
S obrněnými vozidly Austin měli bohaté zkušenosti i Českoslovenští legionáři. Mnoho jich museli zničit, některé se jim však podařilo ukořistit a použít v bojích. Tato vozidla byla také často přesouvána pomocí známých obrněných vlaků. Na jednu stranu tak mohli legionáři vozidla rychle a efektivně přepravovat, na druhé straně sloužila vozidla na vlaku jako účinný bojový a obranný prostředek.