Luxusní sovětská limuzína ZIL-114 byla představena v roce 1970 jakožto nástupce zastaralého ZILu-111, který se vyráběl již od roku 1958.
Pod kapotou stočtrnáctky se nacházel osmiválec o objemu 6,959 cm3 s výkonem 300 koní a kroutícím momentem 559 Nm. Na kola byl výkon přenášen pomocí automatické převodovky. Ta byla v prvních letech výroby pouze dvourychlostní, později ji nahradila převodovka třírychlostní. I přes svou váhu více jak tří tun dokázala tahle pýcha sovětského průmyslu uhánět rychlostí až 200 km/h.
O komfort vysokých pohlavárů režimu se staral přepracovaný podvozek. Přední zavěšení bylo řešeno nápravou s torzní tyčí. Zadní náprava byla tuhá a o odpružení se staraly listové pružiny. Brzdění měly na starost výhradně kotoučové brzdy. Šlo tak o první sovětské vozidlo, které používalo kotoučové brzdy na obou nápravách.
Uvnitř vozu čekala na cestující luxusní výbava zahrnující prémiové čalounění, klimatizaci, elektrická okénka, centrální zamykání, atd. S kočírováním tohoto 630 centimetrů dlouhého a 3.085 kilogramů vážícího monstra pomáhal řidiči posilovač řízení.
Výroba ZIL-114 probíhala až do konce sedmdesátých let, kdy byl nahrazen novějším a ještě větším modelem ZIL-4101. Celkově bylo vyrobeno 150 kusů modelu 114 v různých úpravách. Například verze 114K měla karoserii landaulet - tzn. že zadní část vozu byla otevřená. Tyto varianty se používaly například při přehlídkách. Jiné dva modely ZIL-114 dostaly střešní nástavbu a sloužily jako ambulance pod označením ZIL-114EA.
Blízkým příbuzným modelu 114 byl vůz ZIL-117. Ten měl sice podobné tvary, byl však podstatně kratší a vypadal jako klasický sedan. Zatímco ZIL-114 fungoval jako oficiální státnický automobil určený k přepravě vysokých komunistických funkcionářů, ZIL-117 převážel méně důležité úředníky nebo plnil roli doprovodného vozidla.