Píše se rok 1991, Mazda MX-5 je na trhu už druhým rokem, a nejstarší japonská automobilka Daihatsu právě na frankfurtském autosalonu odhalila stříbrný dvoumístný roadster X-021. Auto na první pohled velice podobné Mazdě, avšak s délkou 3584 milimetrů a rozvorem 2250 milimetrů znatelně menší než ona. A taky s velice krátkým převisy karosérie, což není u sportovních aut běžné dodnes.
Mnozí opěvují MX-5 za její velice nízkou hmotnost, v porovnání s X-021 ale i ona působí jako „otesánek.“ Daihatsu totiž dostalo do vínku hliníkový prostorový rám a laminátové díly karosérie, na váze se tak objevila cifra 701 kilogramů. Pod dlouhou přední kapotou bychom našli zážehovou šestnáctistovku se šestnácti ventily, produkující 142 koní při 6600 ot./min a 155 Nm při 5000 ot./min. Že je to více než u Mazdy? Nejvýmluvnější bude asi poměr výkon/hmotnost – MX-5 má 8,6 kilogramů na jednoho koně výkonu, X-021 5 kilogramů na jednoho koně výkonu. Tady už se dostáváme do teritoria Porsche 911 a podobně silných automobilů.
Stranou zájmu konstruktérů nezůstal ani podvozek s rameny zavěšení ve tvaru písmene A na obou koncích. Kontakt s vozovkou obstarávala 15palcová kola s pneumatikami Dunlop Performa 8000 o velikosti 195/50, které tehdy před pětadvaceti lety zrovna slavily svou premiéru. Zastavit roadster měly kotouče s ABS. Pětistupňová manuální převodovka přenášela sílu na zadní nápravu, což přispělo k maximální rychlosti 200 km/h. Hodnoty zrychlení si bohužel Daihatsu nechalo pro sebe.
Design karosérie nemusí být po chuti každému. Vždyť přední část s kulatými světly může leckomu připomínat už zmiňované modely Porsche, krátké zadní části dominují čtyři malé kruhové reflektory, sdružené po dvojicích. Frankfurtský kousek dostal plátěnou stahovací střechu, na ženevském autosalonu v roce 1992 představený žlutý koncept měl pevnou střechu. Mezi tím došlo ještě na odhalené šasi modelu, prezentované v Tokiu koncem roku 1991.
Kabina byla, podobně jako u MX-5, poměrně strohá, orientovaná na řidiče. Byl tu volant s airbagem, krátká hlavice řadící páky a dvě anatomické sedačky Recaro. Hliníkové dekory už nejsou tolik důležité. Americký magazín Road & Track, který v roce 1992 dostal možnost otestovat X-021 na trati Daihatsu nedaleko Kjóta, poukázal na menší rozměry sedadel i nedostatek místa v oblasti nohou, naopak na hlavu bylo ve verzi s plátěnou i pevnou střechou místa dostatek.
Test rovněž vyzdvihuje jízdní vlastnosti a možnost ovládat vůz v zatáčkách pomocí plynového pedálu. Výborná byla též dynamika a odezva plynového pedálu, respektive řízení. V přímém porovnání s MX-5 tak na první pohled všechno vypadá srovnatelně, ne-li lépe. Asi se tedy ptáte, proč se auto nedostalo do sériové výroby, zvláště, když se mohlo jednat o fungující zbraň pro návrat na náročný americký trh. Protože se Daihatsu rozhodlo raději věnovat autům třídy kei pro japonský trh. A právě na základech této kategorie také začátkem 21. století vznikl roadster Copen, nepřímý příbuzný X-021.
Zdroj: Road & Track, Jalopnik