Legacy SUS (Sport Utility Sedan) si svou premiéru odbylo v roce 1998 a od začátku bylo jasné, že se do prodeje dostane jen velmi omezený počet kusů, navíc cíleně jen pro severoamerický trh. Základní myšlenka, stojící za tímto modelem, byla stejná jako u Legacy Outback – tedy přizvednout světlou výšku na 185 mm, přidat plastové obložení, chránící nárazníky a spodní část dveří, nazout 15palcová kola do vysokoprofilových pneumatik Michelin XW4 a vydat se na nezpevněné cesty.
Kromě dobrodužně vypadajících změn dostalo SUS rovněž velké kruhové mlhovky, zadní spoiler a nasávací otvor na kapotu. Ten byl přidán i přesto, že k pohonu sloužil pouze atmosférický zážehový čtyřválec o objemu 2.5 litru. Jeho 167 koní bylo dostupných při 5600 ot./min, točivý moment 220 Nm potom vrcholil při 4000 ot./min. Samozřejmostí byl permanentní pohon všech čtyř kol, na něž sílu přenášel čtyřstupňový automat s měničem točivého momentu.
Že nesedíte v úplně standardním Legacy dokazovala i kabina s dělenými zadními opěradly, vyhřívanými sedadly, zrcátky a zadním sklem nebo lepším audiosystémem. Ještě lépe na tom bylo provedení Limited s koženým čalouněním, dřevěným obložením, střešním oknem a CD přehrávačem. V základních bodech se ale SUS vůbec neliší od Outbacku s karosérií kombi, neřkuli běžného sedanu, z jehož provedení GT vychází.
Základní cena byla 23 890 dolarů, lépe vybavené provedení Limited přišlo dokonce na 26 090 dolarů. Za tuto cenu jste mohli pro srovnání dostat Audi A4 quattro s přeplňovanou osmnáctistovkou, která nabídla vedle lepší image také manuální převodovku a lepší dynamiku. Jak ale uvádějí dobové testy, Legacy SUS byla radost řídit. Oproti konvenčnímu Audi navíc nabízelo něco navíc v podobě stylu rychle rostoucí kategorie SUV. Výroba SUS skončila o rok později, nástupce byl však již na cestě.
Na detroitském autosalonu z kraje roku 1999 měl totiž premiéru Outback Sedan, svým názvem již plnohodnotně zařazený k praktičtějšímu kombi. Subaru se navíc díky úspěchu předchůdce rozhodlo řadu Outback osamostatnit i názvem (pořád ale vychází z modelu Legacy). Stejně jako Legacy SUS i jeho nástupce byl nabízen pouze na severoamerickém trhu. Možná proto o něm mnoho Evropanů dodnes vůbec neví.
Recept na tvorbu 4683 mm dlouhého Outbacku Sedan byl stejný jako u kombi i Legacy SUS. Opět tedy došlo, oproti běžnému Legacy, ke zvýšení světlé výšky na 185 mm i na instalaci ochranného obložení nárazníků a spodní části dveří, respektive velkých mlhovek s krycí mřížkou. Jelikož byl sedan nabízen pouze ve výbavové linii Limited, nabídla kabina veškerý luxus, na nějž jste u tehdejších vozů Subaru mohli narazit. Oproti předchůdci se pak zlepšila ergonomie i kvalita materiálů, překvapivě nicméně zmizela dělená zadní opěradla.
Pod kapotou se v době uvedení na trh objevil pouze 2.5litrový zážehový čtyřválec o výkonu 167 koní s točivým momentem 225 Nm. Na všechna kola transferoval sílu pětistupňový manuál nebo čtyřstupňový automat. O rok později dostalo kombi standardně zadní samosvorný diferenciál, který ale sedan minul. Napříč celou řadou tak byl alespoň uveden třílitrový zážehový šestiválec o výkonu 215 koní, spojený s manuální i automatickou převodovkou. Ve druhém případě bylo možné objednat systém VDC, kombinující stabilizaci s kontrolou trakce.
S blížícím se koncem výroby a klesající popularitou sedanu byla jeho nabídka lehce okleštěná. Od modelového roku 2002 tak byly obě motorizace vybaveny pouze automatickou převodovkou. Takto se Outback nabízel až do roku 2004, kdy jej jako modelový rok 2005 vystřídala úplně nová generace. Pokud se ptáte na ceny sedanu, tak ty se po celou dobu prodeje pohybovaly pod 26 tisíci dolary za čtyřválec a mezi zhruba 28 až 30 tisíci dolary za šestiválec.
Také třetí generace Outbacku se představila jako kombi a sedan, nadále ale platila výlučnost tříprostorové karosérie pro USA. Světlá výška oproti minulé generaci porostla na 220 mm, celková délka poskočila na 4729 mm a výraznou proměnou prošel i design. Zmizelo například kontrastní obložení spodní části karosérie, s nímž se vytratila i část aury Outbacku. Alespoň velké mlhovky v předním nárazníku a zadní spoiler sedanu zůstal.
Po představení byl sedan dostupný pouze s třílitrovým zážehovým šestiválcem o výkonu 254 koní, který spolupracoval s pětistupňovým automatem Sportshift a samozřejmě pohonem všech kol. Volitelně zůstal k dispozici systém VDC. V roce 2005 (modelový rok 2006) přibyl do nabídky sedanu atmosférický zážehový čtyřválec o objemu 2.5 litru s výkonem 177 koní, které na všechna kola přenášel pětistupňový manuál nebo čtyřstupňový automat. Sedanu se bohužel vyhnula přeplňovaná verze čtyřválce, původem z Imprezy WRX.
Kabina Outbacku s novou generací opět prošla ergonomickou i kvalitativní (r)evolucí, když se v ní objevila mimo jiné elektricky stavitelná přední sedadla, přepracované rádio, klimatizace nebo nový tříramenný kožený multifunkční volant Momo (standard pro šestiválec). Z prostředního zadního sedadla šlo vytvořit pohodlnou loketní opěrku, případně dokonce průvlak na lyže nebo jiné delší předměty. Od modelového roku 2006 byla tříprostorová karosérie k dispozici ve vrcholném provedení L.L. Bean s hlídáním tlaku v pneumatikách, střešním oknem a dalšími luxusními prvky výbavy.
Prodeje Outbacku Sedan, s cenami přes 30 tisíc dolarů, však byly, navzdory nesporným kvalitám a výjimečnosti, hodně slabé. Subaru se tak rozhodlo jeho výrobu ukončit s nástupem Outbacku modelového roku 2008 (to se psal rok 2007). K obnově nabídky terénního sedanu zatím nedošlo, i přesto zůstává japonský model jedním z mála automobilů s tímto typem karosérie. Dnes na odkaz Outbacku Sedan, a ještě před ním amerického AMC Eagle, navazuje Volvo S60 Cross Country. Existuje ale velká šance, že podobně jako tento japonský „experiment“ upadne i švédský model v zapomnění.
Zdroj: Car & Driver, autoblog.com, edmunds.com