Jari-Matti Latvala hodlá v letošní sezoně použít taktiku, která přinesla titul Richardu Burnsovi - bude jezdit v klidu a hlavně sbírat body.
Až doposud se zdálo, že Latvala uměl s WRC jezdit jenom jedním stylem - "naplno". Ovšem už vstup do sezony, který se mu povedl nejvíc v historii, ukázal, že by se něco mohlo změnit. Jari-Matti Latvala chce teď nasadit umírněnější přístup. Ve Švédsku nechce vše vsadit na vítězství, k soutěži přistoupí daleko více takticky.
Stejně jako na Monte Carlu nepůjde Fin do úplného rizika. V rozhovoru pro server 'wrc.com' prozradil: "Když si všimnu, že nemám rychlost a důvěru na to, abych bojoval o vítězství, pak je pro mě důležitější celkový šampionát. Jakmile pochopím situaci, tak pojedu v klidu a získám body."
"Čtvrté nebo páté místo by mi zajistilo dobrou pozici pro Mexiko a tam to může být zase kompletně o něčem jiném," vylučuje loňský vice-mistr světa bezhlavý útok ve Švédsku na vítězství. Pokud by totiž na sněhu vyhrál, pravděpodobně by v Mexiku musel čistit trať. "Na druhou stranu vzdávat vítězství se nebudu, když bude na dosah."
Latvala se nehodlá honit za vítězstvími, důležitá je spolehlivost
Za změnou přístupu má stát jeho psycholog, Christoph Trier, se kterým spolupracuje. Poradil mu právě on koncept, který vedl v roce 2001 k titulu? "Je to tak, jako tehdy, když vyhrál titul Richard Burns.
Vyhrál jenom jednu soutěž za celou sezonu, ale byl velmi, opravdu velmi, stabilní. Já se budu letos řídit touto taktikou." My jen dodejme, že stejný přístup aplikoval Richard i v sezoně 2003, kdy po většinu sezony držel čelo tabulky, avšak nemoc mu už nedovolila ve Walesu zabojovat o druhý titul.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?