Se zimním obdobím se blíží doba, kdy na silnice a chodníky vyjedou sypače s tunovými zásobami posypové soli. Většina lidí je za posypané silnice i chodníky vděčná, jen někteří řidiči lamentují nad urychlenou korozí svých letitých vozů. Najdou se mezi námi však i tací, pro které je solení jedna velká pohroma. Podle posledních výzkumů je totiž stále patrnější, že posypová sůl se stává pro přírodu jedem.
Na téma upozornil americký web Jalopnik, který si všiml výzkumu amerických ekologů a ochránců přírody, podle kterých se posypová sůl začíná stávat výrazným znečišťovatelem životního prostředí a je potřeba zvažovat další alternativy.
Dokud sněží, je sůl vítaným pomocníkem, který na silnicích zachraňuje životy. Málokdo už si však uvědomuje, že posypová sůl zůstává v přírodě i dlouho poté, co zimní období skončí. Během jarních tání je pak splavována do přírody, zejména do vodních toků, kde zůstává dlouhou dobu. K znehodnocení až 19 litrů pitné vody přitom stačí jen jedna čajová lžička soli. A její následné odbourávání je velice komplikované.
Solení navíc výrazným způsobem ovlivňuje i život v tocích, jezerech a rybnících, jak upozorňuje Steven Brady, odborný asistent na katedře biologie na vysoké škole Southern Connecticut State University. Podle jeho slov je znečištění v některých oblastech už tak vážné, že sůl ve vodě cítíte již při pouhém ochutnání vody.
Brady a další jeho kolegové už na dopady solení upozornily místní úřady a v současné době se snaží pracovat na způsobu, jak solení zcela nahradit nebo alespoň omezit.
Jak vážný celý problém je ukazuje i pohled do historie. Solení silnic v USA začalo v padesátých letech a již v šedesátých letech byl zaznamenán zvýšený podíl soli v tocích poblíž dálnic. Úřady zodpovědné za geologický průzkum navíc upozornily, že míra soli ve vodních tocích se markantně zvýšila v 84% sledovaných toků, což má na vodu dramatické dopady.
Jedna studie navíc poukázala na skutečnost, kdy 70% použité posypové soli v oblasti Twin Cities, zhruba 350000 tun za rok, skončilo ve vodním systému, kde mohlo ovlivnit jak vodní život, tak kvalitu pitné vody. V reakci na to už oblast Twin Cities, i další podobně zasažené oblasti ve státě Minnesota, přijaly zvláštní opatření, mezi kterými nechybí vyšší využívání písku nebo cílené solení pouze vybraných úseků.
Ke snaze zmírnit následky solení silnic se navíc přidávají další americké státy nebo oblasti, kde se snaží minimalizovat použití soli pouze na nejvytíženější komunikace nebo na problémové úseky. Výzkumy navíc ukazují, že i minimální solení stále výrazně zvyšuje bezpečnost.
Brady pak uznává, že i z ekologického hlediska je omezené solení vybraných úseků rozhodně přijatelnější, než solení plošné. Sám si prý uvědomuje, jak komplexním úkolem je udržet bezpečnost na silnicích a zároveň udržovat zdravé životní prostředí, ale podle všech dostupných informací je prý jasné, že dříve nebo později budeme muset sůl něčím nahradit, neboť životnímu prostředí rozhodně neprospívá.
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?