Martinu Vopatřilovi stihl během závodu tleskat i navigátor

„Závod jsme měli pod kontrolou od začátku do konce, třebaže po celou dobu jsem měl pocit, že nejedeme úplně ideálně. Před každou erzetou jsem čekal, kdy nám soupeři konečně naloží. A ono nic,“ již s úsměvem vzpomíná Vopatřil. „Ale měli jsme slušné tempo a náskok plynule navyšovali.“

Závod si užíval i jeho spolujezdec Karel Voltner. „V jedné zatáčce jsme musel Martinovi místo čtení rozpisu tleskat, když krizové místo jezdecky bravurně na ruční brzdu zvládl a efektním vyjetím roztleskal i všechny přítomné fanoušky,“ poznamenal Karel Voltner.

Kouzlo víkendové soutěže umocnila jízda pod světly. „Jen první zkouška byla bez světelné rampy. Další byla zrušená a pak již byla tma jako v pytli. Bez dobrého rozpisu by byl člověk ztracený,“ konstatoval vítěz pohárového pelotonu vozů Opel, kterému jízda za tmy nedělá problém. „Naopak ji mám rád, tato specifická část patří mezi mé oblíbené,“ zopakoval.

Třebaže se nakonec odjela jen polovina naplánovaých „erzet“ zpocený a unavený byl dost. „S pocením nemám problém, to bych byl asi i po jedné vložce. Závod nyní byl náročnější na únavu. I přes všechny odklady se vše táhlo, dozávodili jsme až někdy po půl druhé a slavnostní vyhlášení proběhlo až někdy po třetí hodině ranní. V tomto to byla pro mě premiéra,“ přiznal.

A protože na druhý den již nezávodil, mohl si pospat. „Domů jsem vyrazil až po obědě. Horší to měli mechanici, neboť jeden ze tří vozů jel i v sobotu. Moc toho nenaspali, necelé čtyři hodiny. Asi podobně, jako to mají na Barumce ze soboty na neděli,“ připomněl.

A právě domácí podnik bude dalším, už čtvrtým v sedmidílném pohárovém seriálu. „Moc se na něj těšíme, je to vždy takový malý vrchol sezony. Jede se doma, před partnery, rodinou a kamarády. Musíme vůz pořádně připravit a pokusit se co nejlépe uspět. Rád bych své šesté vystoupení na domácí soutěži proměnil v úspěch,“ dodal odhodlaně Martin Vopatřil.