Minařík racing v Hustopečích bohatý na poháry

Stejně jako v loňské sezóně i letos byla Rally Hustopeče součástí slovenského mistrovství. I díky tomu převzali pořadatelé do soutěže 119 posádek, pro které byla připravena trať s dvanácti rychlostními zkouškami rozdělenými do dvou etap. Tým Lubomíra Minaříka měl ve startovní listině hned patero zastoupení. Nejvýše se ve výsledcích dostal René Dohnal navigovaný Romanem Švecem. Valašská posádka pravidelně usedá do Peugeotu 208 R2 a ani mezi vinicemi neudělali kluci změnu. Třída 6 měla na startu rekordní počet třiadvaceti posádek. René s Romanem si závod užívali a bojovali o přední příčky nejenom ve třídě, ale také v dalších kategoriích. Na cílové rampě byla posádka klasifikována na 17. místě v MČR. Stříbrné příčky patří navíc Dohnalovi se Švecem ve třídě 6, dvoukolkách, Peugeot cupu a kategorii junior. „Rallye Hustopeče je moje oblíbená soutěž. Užil jsem si ji v minulých letech jak jako řidič, tak jako spolujezdec, takže moc dobře vím, jak strašně těžká je. Povrchy jsou neuvěřitelně zrádné, navíc vše komplikují protikaty. O to více musím smeknout před Rendovým fantastickým výkonem. Jeli jsme do poslední chvíle o vítězství a Renda prokázal, jak skvěle umí jet hlavou – když nám v poslední vložce přestávaly fungovat pneumatiky, skvěle se situaci přizpůsobil a dokázal nás ve výborném čase dostat do cíle. Opravdu vysoká jezdecká! Myslím, že mohu hovořit za nás oba, když řeknu, že Hustopeče byly zatím naše nejrychlejší soutěž. Jsem opravdu rád, že je zpět Rendova jezdecká jistota a sebedůvěra. Už teď se těším na souboje s přáteli ze třídy 6 na Rallye Bohemia,“ uvedl po soutěži Roman Švec.

Rally mezi vinicemi si nechtěli nechat ujít ani Petr Krajča s Janem Houštěm a modrožlutým Renaultem Clio. Posádka reprezentující Želechovické paseky je zařazena do třídy 8 a zde měla deset soupeřů. Petr „Balvan“ Krajča sváděl krásné souboje s Michalem Vaňharou o vítězství ve třídě a po předposlední zkoušce byl na čele s náskokem 2,3 vteřiny na svého zlínského soka. Závěrečná erzeta ovšem vyšla lépe soupeři, a tudíž Krajča s Houštěm brali v cíli ve třídě 8 stříbro, ve dvoukolkách obsadili 11. místo a v absolutní klasifikaci MČR byli 31. Pasekáři byli přihlášeni i do slovenského mistrovství a zde vyhráli třídu 8, ve dvoukolkách byli druzí a v absolutní klasifikaci SK získali 13. místo.

Velký mistrák je prioritní pro Milana Obadala. Na sedadlo spolujezdce do Renaultu Clio Sport usedl zkušený Martin Kouřil. Nově složená posádka byla zapsána do třídy 5, kde startovalo devět soutěžních dvojic. Po absolvování poslední, dvanácté rychlostní zkoušky si Obadal s Kouřilem dojeli v rámci klasifikace MČR pro 3. místo ve třídě, 28. místo ve dvoukolkách a v absolutním pořadí patří posádce 50. příčka. Je ovšem důležité poznamenat, že výsledek ovlivnil defekt pravé přední pneumatiky na šesté erzetě. 

Zklamaný z úvodu rally byl jistě Pavol Cireň. Také tento jezdec usedává do Renaultu Clio Sport, ovšem tentokráte nebyl k dispozici model Max. Rodák z Revúce slyšel diktát z úst Marcela Hranky, ovšem v páteční etapě měl spolujezdec pramálo práce. Důvod byl prostý, posádka musela opustit soutěž po úvodní rychlostní zkoušce pro poškozenou poloosu. Do druhé etapy slovenská posádka nastoupila a bojovala o částečné body za etapu. Zkoušku před koncem soutěže byla na druhém místě ve třídě SK 5, ale dva výlety na poslední erzetě znamenaly propad na konečnou třetí příčku. Body si připsal Pavol s Marcelem i za 7. místo ve slovenských dvoukolkách.

A na závěr ohlédnutí za hustopečskou rally máme to nejkrásnější v týmu Minařík racing – ryze dámskou posádku Michaela Debnárová – Lucia Laurincová. Obě krásky startovaly v Hustopečích v loňském roce a i tehdy to bylo s vozem Renault Clio. Rozdíl mezi oběma ročníky byl pouze ve třídě, kdy vloni jely v pětkách, kdežto letos v osmičkách. Michaela si s Lucií závod užívaly, o čemž svědčí následující slova. „Po naší loňské premiéře v Hustopečích jsme se na tento závod ve vinicích velmi těšily. Jsou zde nádherné rychlostní zkoušky, kde se střídá asfalt, přejezdy lesem, šotolina, rychlé úseky přechází do technických, krásná noční etapa a nezapomenutelná atmosféra.

Po rozcvičce na shakedownu jsme si kvůli šotolinovým úsekům nechaly trochu změkčit podvozek a odvážně jsme se pustily do první rychlostní zkoušky. Po okruhové zkoušce jsme byly pozitivně naladěné do dalších erzet závodu, ale v časové kontrole před 2. RZ nám bylo oznámeno, že rychlostka je zrušena. Jezdci nasadili od začátku velmi vysoké tempo, což mělo za následek množství havárií, a to pro nás bohužel znamenalo, že jsme odjely pouze dvě z šesti rychlostních zkoušek první etapy. Po čtyřech zrušených erzetách nás opustila bojová nálada, dolehla na nás únava a závěrečný test z noční sekce jsme projely s vidinou blížící se postele. Uzavřené parkoviště jsme opouštěly ve dvě hodiny ráno a za pár hodin nás čekal druhý soutěžní den.

Když prioritní posádka našeho týmu Majerčák – Kušnier předčasně odstoupila ze závodu pro poruchu převodovky, zněla naše úloha jasně: neudělat chybu a reprezentovat L Racing team na cílové rampě.

V průběhu sobotní části závodu jsme si počínaly víc než dobře, Renault Clio nás poslouchal a vše fungovalo podle představ. Jízda nám dělala radost. Náladu nám nezkazil ani volný průjezd jediné zrušené sobotní zkoušky, o to víc jsme se těšily na její druhý průjezd, který uzavíral celou soutěž. Už po prvních kilometrech jsem začala mít chvilkami zvláštní pocit, ale příčinu podivného chování auta jsem nedokázala odhalit. To se ale po několika kilometrech záhadně ztratilo. Když se tento zvláštní moment opakoval potřetí, oznámila jsem Lucce, že na tempu zvolníme. Do cíle bylo daleko a myšlenka, že bychom odstavily auto na poslední zkoušce, nepřicházela v úvahu. Později jsme zjistily, že ze spojkového válce unikala kapalina. Nastala pro mne nová stresová situace, ale vzdát rally jsem nechtěla. Po celkem vtipném telefonátu s mechaniky jsme se přece jen dobelhaly do časovky před servis, kdy už na palubní desce blikaly červené výstrahy. V tu chvíli jsem věděla, že za deset minut se toho moc stihnout nedá a je zde hrozba, že ze servisu neodjedeme. Proto musel přijít plán B, jak absolvovat přejezd k rampě a následně do úpéčka. I když jsme dostaly půl minutovou penalizaci za pozdní příjezd do poslední časové kontroly, umístily jsme se na krásném třetím místě ve třídě 8.

Jedno velké „děkuji“ patří mé dokonalé spolujezdkyni Lucce Laurincové za bojovného ducha a psychickou podporu, abychom auto na cílovou rampu za každou cenu dovezly. Taktéž děkuji celému Minařík racing teamu za skvěle odvedenou práci, L Racing teamu za projevenou důvěru a podporu a v neposlední řadě mému příteli Milanovi, bez kterého bychom tuto krásnou, ale náročnou soutěž neabsolvovaly,“ podělila se o zážitky Michaela Debnárová. Pro úplnost doplňuji umístění posádky Debnárová – Laurincová: 3. místo třída SK 8, 10. místo 2WD SK, a v absolutní klasifikaci slovenského mistrovství obsadila děvčata 22. místo a do výčtu úspěchů patří i 1. místo v kategorii ladies.