Ve znamení Stopy Valašské zimy - 4.díl

Na RZ 6 jsme na startu zastaveni, opět zablokovaná trať. Tak po pěti minutách vyrážíme s informací, že nahoře je naházený na trať sníh. Za hranicí lesa nás překvapuje hustá mlha, která stále houstne, nejlepší je hláška spolujezdce : „Bacha mlha, a ty vole někde tam je retardér:“ ( Tak hustou mlhu jsem dlouho neviděl), mlha zhoustla, tak jsem lehce ubral, ale v rámci soustředění jsem jaksi zapomněl, že asfalt v tom místě klouže i v létě za sucha a tak retardér probržujeme, couvání a zpět na trať, naštěstí se retardér neposunul. Další retardér projíždíme na pozdní brzdy tak jak se má. Další opatrně, sníh diváci naházeli až někde 3 zatáčky před cílem, takže pořád plná 2,3 opět mírný drift v poslední pravé a jsme v cíli. Opět ten nešťastný jeden retardér, ale nyní bez penalizace.

 

RZ 5

 

Cestou na Rakovou přichází zprava od špionů Brčka s Blážou, že Raková je jen na vodě, a sněhové koleje jen těsně před cílem a že máme potáhnout. Tím se tedy řídíme, jedeme na hranici možností sebe i vozidla. Auto se na horizontech nadlehčuje, podvozek ale vše zvládá. U křížku jdeme pozdě na brzdy, ale rozhodl jsem se brzdit až těsně před kaluží v zatáčce, což se daří, takže v začátku zatáčky mám plnou dvojku a jedeme dál po efektním rozstříknutí kaluže. Cestou přes horizonty k lesu už se lehce bojím, ale neubírám, všímám asi asi 140 v hodině, retardér, rychlou pravou letíme jak „kameň“, a tak se soustředím na jízdu, že ani nepostřehnu Brčka. Retardér a sjezd k cíli, Ondra hlásí vody moc, a já odpovídám, že to poberou pneu a držím plný plyn. V cíli jsme o 17 vteřin rychleji než při prvním průjezdu a jsme naprosto nadšení. (Tuto RZ jsem si z mého pohledu hrozně moc užil. Z auta už víc vytlačit opravdu nešlo)

RZ 7 Raková - víc už to moc nešlo

Poslední zkouška je opět na pile. Vypůjčili jsme si trochu z legendárního diktátu pánů Drotára a Bánociho, takže se bavíme, poslední dvě tři zatáčky vysílám auto bokem, jelikož David Zemaník z JNK natáčí a prý máme něco předvést, což také děláme. Jsme v cíli, jsme nadšeni. V cíli pak s Brčkem fotíme momentky, jsme unavení ale nadšení. Čtvrtý start, počtvrté cíl, a pocit konečně pořádného sportování. (Jelikož jsme si naší spolupráci vyzkoušeli již v Rudicích, tak jsme byli na Stopu perfektně připravení a sehraní. Snad se postavíme na start i příští rok. Tímto bych chtěl poděkovat pilotu za perfektní sport a svezení  )Petr Kulhánek ještě stihne udělat pár záběrů a spolu s Vlčkovými jdeme na guláš.

 

RZ 8 opět pro kameru

 

Čekáme na výsledky, klábosíme se soupeři a krátíme si čas sledováním předchozích ročníku na DVD. Po asi dvou hodinách, kdy jak mi říká Ondra už potřetí padá hlava, tak v rámci zachování její celistvosti, opouštíme sokolovnu a jdeme na penzion. Cestou se ještě stavuji u Tondy Babíka zjistit na kolik by přišla replika tohoto našeho stroje v měřítku 1:43. A předběžně se domlouváme, co a jak si pošleme. Ondra dnes odjíždí s tátou ještě na házenou do Zubří. Vzbouzíme Huga, který se už vyspal a odjíždí pro díly k Fiatům (850,600 aj.) on je totiž šílenec do Italů. Ondra i Hugo jsou pryč. Snažím se fandit našim tenistům v Davis Cupu, ale po dvou baloncích usínám. Za dvě hodiny je Hugo zpět, čučíme na tenis. Pak nás hlad vyžene do restaurace na večeři. Po ní následuje ještě asi hodinové fandění tenistům a příprava na After Party do Sudu ve Slušovicích (taková RZ9 :-)), kam nás veze Bláža s tím, že za hodinu dojde. Nedojde ani do 4:30, kdy to tam opouštíme, jediný, kdo za námi došel, byla Evča, čím jí děkuji za to, že jako jediná slíbila, že přijde a opravdu dorazila, což se o dalších asi deseti dalších lidech říct nedá. Ostatní, asi sušili boty. No neva, příště to zopakujeme. Jo ještě po cestě taxikem, jsem se ze zadního sedadla snažil popohánět diktátem šoféra, a vysvětloval jsem mu, že horizont full znamená plný plyn, moc to nechápal. Ráno budíček v 9:30 já střízliv, Hugo ani ne, takže odjezd asi až v jednu. Cestou zastávka vyložit díly na Fiaty ve Frýdku Místku, u kolegy který staví Abarth, ale o tom až někdy příště. Po dojezdu domů, skvělé večeři mé ženy následovalo usnutí a vzbuzení se až v pondělí v 7ráno a do hurá do práce.

Letošní Stopa Valašské zimy, byla pořadatelsky velmi pěkně udělaná, nikde se nečekalo a hlavně, diváci, a bylo jich přes déšť docela dost, byli tamže měli být za což jim děkuji a doufám, že i při velkých závodech budou takto disciplinovaní.

 

Radost v cíli - Solbergovský syndrom :-)

 

Za podporu děkuji Královehradeckému rally klubu – za opravu řízení, Rallyzone.cz, Fotobrčko.cz, EBF s.r.o. – výrobci příslušenství ke stavebním strojům, Centru bezpečné jizdy Libros panu Ing. Dalimilu Fričovi za možnost testování, Motolevel.cz, Racing Systém s.r.o. , Michalu Jančíkovi, Michalovi Hugo Hurdesovi za lak a garáž, Autodíly HP CAR Zlín a Pneuservis Walter Zlín Štípa, pořadatelům a asi dalších 50 věci, rodině a především své drahé ženě Tereze, která mne na závody a do garáže pouští a podporuje.

 

 

 

Doufám, že Vás čtení o tom, jak se chystají na závody a jak závody prožívají amatéři, nenudilo. Chystáme se stejně jako profesionálové, akorát na to nemáme tolik mechaniků a prostředků, nahrazuje to nadšení, kamarádství a taková nějaká potřeba být po roce zase spolu. Jedno je jisté, to kamarádství se ve větších a velkých závodech vytrácí a to je špatně, ale o tom na jiném místě. Až letos jsme zjistili, že jezdit umíme, ale chceme zrychlit, takže chystáme překvapení, ale o tom až příště.

 

Dalším článkem bude reportáž z naší účasti na Invo Czech Walašské Rally Show 2013 již brzy a přihláška na 100Pu Valašské zimy 2014 odeslána...

  //