Airbagy jsou dnes nedílnou součástí výbavy automobilu od těch nejmenších až po nejluxusnější limuzíny. Rozdílný je jejich počet, některé modely mají jen čelní, jiné přidávají také boční, okenní, kolenní nebo dokonce pásové. Jak ale vzduchový vak funguje? A víte, jak se mu správně říká?
Airbag vznikl, podle údajů nejen na Wikipedii, původně už v roce 1951, kdy si jej nechal patentovat John W. Hetrick. Použitelný se stal ale teprve o šestnáct let později, kdy Allen Breed vyvinul a následně prodal automobilce Chrysler nárazový senzor, bez nějž by vzduchový vak nemohl správně fungovat. Přesto se prvním sériově vyráběným automobilem s airbagem nestal Chrysler, ale v roce 1974 Oldsmobile Toronado (dva roky před tím vyrobil Chevrolet sérii modelů Caprice a Impala s airbagy). V Americe ale byla tato bezpečnostní pomůcka stále spíše brána jako náhražka pásů, odtud označení Air Cushion Restraint System (zkráceně ACRS), v překladu zádržný systém ve formě vzduchového polštáře. Postupně ale začaly automobilky měnit názor a airbag se dočkal označení Supplemental Restraint System, tedy doplněk zádržného systému. Tím jsou myšleny bezpečnostní pásy, s jejichž propojením přišel především Mercedes u třídy S (W126). Odtud je na krytu airbagu také označení SRS, to kdybyste náhodou nevěděli.
Dnes tedy vedle airbagu řidiče máme i airbag spolujezdce, boční airbagy (poprvé Volvo 850 v roce 1994), hlavové airbagy (ve standardní výbavě poprvé BMW řady 5 a 7 od roku 1998), kolenní airbag (poprvé Kia Sportage první generace) nebo airbagy v bezpečnostních pásech (nejprve experimentálně Mercedes, v sériovém voze poprvé Lexus LFA). Existuje i několik zajímavých typů vzduchových vaků – kolem opěrek hlav vzadu, s nímž přišla Toyota iQ, přímo v sedadlech na ochranu pánve, který jako první rovněž nabídlo mini iQ, mezi zadními sedadly, s čímž přišla Toyota, nebo pro chodce v přední kapotě, jehož první sériové využití má na svědomí Volvo V40 v roce 2012. Nyní se ale vrátíme k čelním airbagům. Jak vůbec fungují? To na svém webu dobře popisuje společnost Takata, jeden z předních světových výrobců airbagů. Názornou ukázku pak předvádí na videu National Geographic.
Každý airbag se skládá ze samotného vaku, generátoru plynu (jinak by se airbag nenafoukl) a řídící elektroniky, jejíž součástí je nárazový senzor. Samotná činnost celé mašinérie začíná zhruba 3 milisekundy po nárazu, kdy nárazový senzor vyšle hlášení do řídící jednotky vozu. Ta asi 15 milisekund po nárazu vyhodnotí, jestli je náraz tak tvrdý, že je nutné aktivovat airbagy. Pokud ano, řídící jednotky vyšle signál generátoru plynu (jinými slovy také inflátoru). Ten je zhruba 20 milisekund po nárazu aktivován roznětkou, čímž vznikne chemická reakce, která podnítí tvorbu plynu, jenž nafoukne airbag. Jeho objem je v nafouknutém stavu 50 až 60 litrů u předních vaků a 90 až 120 litrů u předních bočních vaků.
Po 40 milisekundách zaznamenají náraz také cestující a začne jejich pohyb směrem vpřed. Vzduchový vak už je ale připraven (pouze v součinnosti s bezpečnostními pásy) absorbovat náraz těla a ochránit jej před vážnějšími zraněními (v plném rozsahu se toto stane po 120 milisekundách od nárazu). Mimochodem, doba nafouknutí airbagu řidiče je 20 až 30 milisekund, u airbagu spolujezdce je to 30 až 40 milisekund. Pro srovnání – mrknutí oka vyžaduje 100 až 200 milisekund. Důležité je na závěr rovněž zmínit, že každý airbag má vlastní nárazový senzor, při nehodě se tak nemusí aktivovat všechny vaky ve voze, ale jen jejich část, kde je potřeba absorbovat náraz.
Mercedes-Benz oznámil prudký propad zisku za druhé čtvrtletí letošního roku. Automobilka přiznává, že hlavními důvody jsou dodatečná cla v USA a oslabující prodej v Číně. Kvůli tomu německý výrobce luxusních aut přehodnocuje svůj výhled tržeb na celý rok a očekává jejich výrazný pokles. Informují o tom agentury AFP a Reuters.
S bezpečností dětí na cestách není radno experimentovat. Autosedačka je jedním z nejdůležitějších vybavení pro rodiče a výběr té pravé ovlivní ochranu vašich nejmenších během jízdy. Mezi mnoha značkami, které jsou na trhu autosedaček k mání, vynikají tři z nich – RÖMER, CYBEX a RECARO. Proč jsou mezi rodiči i odborníky v oblasti bezpečnosti tak oblíbené? Čtěte dál!
Elektrifikace postupuje a do měst se kromě velkých SUV začínají tlačit i elektromobily výrazně kompaktnějších rozměrů. Hyundai Inster je jedním z nich – čistě elektrický prcek, který vsází na originální design, užitečnou výbavu a kompaktní rozměry usnadňující městské jízdy. Dokáže však obstát i mimo městské prostředí? A jaká je jeho reálná konkurenceschopnost při ceně, která v našem případě přesáhla hranici 800 tisíc korun?
Tento týden se podíváme na zoubek zánovní Toyotě ProAce. Jedná se o 7 místnou dodávku v nejvyšší výbavě, která je levnější alternativou k Multivanu či Mercedesu třídy V. Mimo bohatou výbavu nabízí také solidní dynamiku i spotřebu a pořádnou porci praktičnosti. Má smysl sáhnout po starší verzi s nízkým nájezdem nebo se vyplatí připlatit si za zcela nové auto?
Společnost Tesla je podle nově podaných regulačních dokumentů v Číně připravena uvést na trh novou verzi svého Modelu 3. Neoficiálně označovaný jako Model 3+ má elektromobil nabídnout rekordní dojezd až 800 kilometrů podle čínského cyklu CLTC, což by z něj učinilo nejdéle jedoucí vůz značky Tesla. Tento údaj výrazně překonává dosavadní verzi Modelu 3 Long Range AWD, která v Číně dosahuje maximálního dojezdu 713 km.
Plug-in hybridy jsou zajímavým kompromisem mezi elektromobily a spalovacími vozy – z obou světů si berou to dobré. Model DS 7 jsme již testovali a to jak v nejvýkonnější verzi s 360 koňmi, tak opak v podobě naftového provedení v základní výbavě Pallas. Do dnešní recenze dorazila akční zvýhodněná verze Edition France se středně silným plug-in hybridním pohonem. Vyplatí se příplatek 400 tisíc za svižný plug-in hybrid proti naftovému základu?
Trh s novými automobily prošel za poslední roky poměrně turbulentním obdobím. Mizí mnoho tradičních modelů, řeší se emise a pozornost se soustředí na vozy typu SUV či elektromobily. Negativem je všeobecný nárůst cen nových aut a proto je skvělá zpráva, že zde existuje velké množství lehce ojetých automobilů, které jsou často o více, než třetinu levnější a nabízí mnoho prostoru za přijatelnou cenu. Přesně to je případ tohoto šikovně postaveného Mercedesu.
Každé vozidlo, se kterým vyrážíte na pozemní komunikace, musí mít sjednané alespoň nějaké pojištění. To se označuje jako povinné ručení a je klíčovou součástí odpovědného provozování motorového vozidla. Jeho sjednání je nejen zákonnou povinností, ale také ochranou před finančními následky potenciálních škod, proto si ho nezapomeňte sjednat a vybrat si nejen to nejvýhodnější, ale i nejlepší. Jak na to?