Americký institut pro bezpečnost na silnicích poslal proti bariéře několik vozů. Nešlo však o běžný crash test, ale o nárazový test s malým přesahem, který dělá problémy.
Roli organizací jako IIHS nebo EuroNCAP, které se zaměřují na měření bezpečností vozů nárazovými testy, jistě nelze bagatelizovat. Kritici nicméně varují, že přemíra testování může vést k tvorbě vozů bezpečných jen naoko, tedy vytvořených přesně tak, aby vyhověly v normovaných testech na úkor těch nenormovaných, kterých se nicméně v reálném provozu stává většina. Tento problém lze řešit jedině změnami v metodikách testů, což je zase problematické pro srovnatelnost výsledků. Zbývá tak jen rozšiřování palety zkoušených parametrů, což je však přirozeně finančně nákladné.
Touto cestou se vydal americký institut pro bezpečnost na silnicích (IIHS), který se rozhodl pro zavedení nového testu. Je jím test s malým přesahem. Již jsme informovali o první várce takto testovaných vozů, nyní tu mám várku druhou.
Malý přesah je pro vozy problematický. Hlavní bezpečnostní struktura se nachází mezi koly, což pro standardní 40% přesah stačí. Nestačí to však pro přesah patnáctiprocentní, který využívá IIHS. Náraz je navíc veden do pevné překážky. Vůz by se správně měl po překážce sklouznout tak, aby nebyla bořena bezpečnostní struktura kabiny. Ta je tvořena zejména rámy kolem dveří a pro bezpečnost je klíčová, neboť jakékoliv vniknutí do tohoto prostoru je považováno za rizikové.
Není-li bezpečností struktura dobře řešena, může k takovému průniku dojít. Poté dojde k ohnutí přístrojové desky včetně volantu směrem do středu vozu. Ohnutí samotné přístrojové desky je menší problém, ačkoliv zde může dojít k poranění nohou a rukou. Největší problém je, že spolu s volantem je odkloněn také airbag. Vzhledem k tomu, že moderní zádržné systémy s aktivací airbagu přímo počítají, dochází ke střetu hlavy řidiče s přístrojovou deskou, nyní ještě vysunutou. Tento střed může mít velmi vážné následky.
Testu se tentokrát zúčastnilo 18 vozů. Nejlepšího hodnocení dosáhly dva z nich, Honda Accord a Suzuki Kizashi.
Hodnocení akceptovatelné získaly vozy (dle pořadí v testu) Ford Fusion (do Evropy by měl dorazit jako Mondeo), dvoudveřová Honda Accord, Kia Optima, Nissan Altima, Nissan Maxima, Subaru Legacy, Subaru Outback, Dodge Averger, Chrysler 200, Mazda 6 a Volkswagen Passat.
Nedostatečnou ochranu nabízejí podle testů vozy Hyundai Sonata, Chevrolet Malibu a Volkswagen Jetta. Největšími propadáky jsou pak modely od Toyoty - Camry a Prius v (u nás jako Prius+).
K dispozici jsou u všech testů videa, naleznete je na oficiálním kanále IIHS. Níže přikládáme tři videa, první je průvodní, ukazuje rozdíly mezi třemi vozy na opačných koncích žebříčku. Pod ním vkládáme dvě videa ukazující celý průběh testu nejlepšího vozu a nejhoršího vozu.
Honda Accord
Toyota Prius v (neboli Prius+)
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?