Mýty o vodíkovém pohonu

Mýtus č. 1: Vodíkové auto není v Česku kde plnit, protože tu nejsou čerpací stanice

Před pár týdny se otevřela první veřejná čerpací stanice na vodík v Česku, a sice v Praze na Barrandově. Postupně se budou přidávat další místa po celé republice. Další vodíková pumpa by měla vzniknout opět v síti čerpacích stanic Orlen Benzina v Litvínově. Do roku 2030 chce mít jen skupina Orlen Unipetrol ve své síti Orlen Benzina v Česku tři desítky stanic, celkem by jich mohlo být podle plánu ministerstva dopravy zhruba 80.

Mýtus č. 2: Auto je nebezpečné, protože vodík je hořlavá látka

Vodík je sice extrémně hořlavá látka, ovšem aby vytvořil výbušnou směs, potřebuje kyslík. „Vodíkové nádrže Toyoty Mirai prošly opravdu náročnými testy, během nichž se do nich zkoušelo střílet, zapalovat je, vyhazovat je do vzduchu, ale všem těmto pokusům nádrže bez problémů odolaly. Kdyby přece jen došlo k úniku vodíku, po celém autě jsou senzory, které okamžitě zajistí uzavření přívodu vodíku. Pokud by došlo například k nehodě a auto začalo hořet, automaticky naopak dojde k povolení ventilu, aby došlo ke kontrolovanému hoření a nikoli k výbuchu,“ popisuje produktový manažer Toyoty Václav Zikmund.

Mýtus č. 3: Vodík z nádrže samovolně uniká

Protože je vodík těkavá látka, která dokáže unikat i velmi malou skulinou, je Mirai vybavena hi-tech nádržemi, které zajišťují maximální těsnost, pevnost a odolnost. Musí také vydržet obrovský tlak při tankování. Rozhodně se tedy nestane, že vůz natankujete a za pár dní palivo jen tak zmizí. Naopak vodíkový pohon má oproti klasickému elektromobilu výhodu, že se z něj energie neztrácí ani v mínus třiceti stupních. Vodík energii uchovává konstantně a nepodléhá extrémním výkyvům teplot.

Mýtus č. 4: Energie z vodíku je slepá cesta, protože ji nejde využít plošně

Už v tuto chvíli se ve světe používají vodíkové vysokozdvižné vozíky, drony, lodě a autobusy. V přístavu v Los Angeles se testují vodíková nákladní auta a vlaky na vodík už dokonce zahájily svůj provoz v sousedním Německu. Přemýšlí se o vodíkových elektrokolech a pracuje se dokonce i na vývoji vodíkových motorů pro dopravní letadla. Toyota dokonce staví celé město Woven City poháněné energií z vodíku.

Mýtus č. 5: Proč rovnou nevyužít elektřinu, než nejdříve vyrobit vodík a teprve z něj elektřinu

Vodík se vyrábí několika různými způsoby. Je častým vedlejším produktem petrochemického průmyslu. Tento vedlejší produkt, který by se zbytečně spálil, je možné odpovídajícím způsobem vyčistit a využít pro automobilový průmysl. Jde tedy o krásnou ukázku recyklace. V zemích, kde hodně fouká, se vyrábí takzvaný čistý vodík z větrných elektráren. Při silném větru se totiž vyrobí elektřiny až příliš mnoho, přičemž se nedá skladovat, nelze ji poslat do elektrické sítě, protože by se přetížila, a tak se využije při elektrolýze vody, klidně i mořské, při níž se vyrábí vodík. Různými cisternami nebo třeba potrubími se pak pošle vodík tam, kde je potřeba.

Mýtus č. 6: Provoz je dražší než u benzínového auta

Zaváděcí cena jednoho kilogramu vodíku je na samoobslužné stanici v Praze 278 Kč. Plná nádrž vodíku vyjde v tuto chvíli zhruba na stejnou částku jako nádrž benzínu, tedy asi na 1600 Kč. Řada prognóz však uvádí, že s rozvojem vodíkové infrastruktury by cena vodíku měla postupně klesat. 

Mýtus č. 7: Tankování je strašně pomalé

Není. Čerpání jednoho kilogramu vodíku, na který dojedete zhruba sto kilometrů, trvá řádově minutu. Kapacita nádrže je necelých šest kilogramů, a tak máte natankováno doslova za pár minut. Na jednu nádrž ujede Mirai až 650 kilometrů, i když její rekord je 1360 kilometrů na jediné tankování.

Mýtus č. 8: V Česku je Mirai dražší než v jiných evropských zemích

Není. Vůz musí stát všude úplně stejně. Při přepočtu může záležet na aktuálním kurzu, ale evropské země musí mít jednotnou ceníkovou cenu v eurech. U ostatních modelů se ceny mohou v závislosti na trhu lišit, aby v dané zemi byly schopné konkurovat. V případě Mirai ale jde o unikátní technologii, proto se prodává se stejnou cenou.