Úspěšná premiérová sezona s Citroënem Lukáše Frány

Než se pustíme do rozborky letošní sezony… Ty jsi celkově trošku vyrostl… Jak je těžké naskládat tvé centimetry do auta?

„Měřím 198 centimetrů. Má výška má své výhody, třeba pokud stojíš někde v davu. Ale naopak má i své nevýhody. Třeba právě v soutěžních automobilech je to docela složité. Například v Citroënu jsem si upravoval posed dva týdny, než jsem byl spokojený. Tedy abych toto tvrzení upřesnil…líp už to opravdu nejde. Občas je docela náročné poskládat se do auta.  Přijde mi, že všechny vozy jsou stavěné na výšku jezdců do 180 centimetrů“.

Lukáši tvá letošní sezona je hned z několika pohledů jako z říše snů. Začněme třeba tím, že jsi dokončil všechny soutěže, do kterých jsi odstartoval. 

„Ano, mohu říct, že s letošní sezonou jsem spokojený. Hlavně tedy, a to beru jako největší vítězství, se nám začalo dařit dokončovat soutěže na cílové rampě“.                       

To jsi neměl v průběhu roku žádné technické problémy?      

„Lhal bych, kdybych řekl, že jsme jeli zcela bez problémů. Jeden problém nás postihl na domácí Rally Šumava. Již na shakedownu auto zhaslo a nešlo nastartovat. Proto nás mechanici odtáhli do servisu, tam se povedlo vůz nastartovat a my se vydali zpět na „shake“. K naší nelibosti však nastal ten samý problém, chvilku auto jelo, potom zase ne a my byli zoufalí a nevěděli, kde je problém. V servisu nám stávkující auto dělalo velké vrásky na čele. Čas do startu rychle ubýval a my pořád nemohli najít chybu. Možností, kde eventuálně vznikl problém, byla spousta, ale vše se zdálo být v pořádku. Až potom, a to opravdu za pět minut dvanáct, se závada v podobě překlesaných kabelů a uvolněného konektoru našla a my mohli nastoupit do soutěže. Další potíže se váží pro změnu k Rally Hustopeče, kde nás potrápilo řazení, přesněji podřazování. Až doma na dílně jsme zjistili, že na vině byla elektronika. Jinak jsme v průběhu roku nic vážného nezaznamenali, bylo pár drobných problémů, ale ty nás buď jen nějak omezily, nebo zpomalily“.

Nastoupil jsi v kompletním seriálu závodů velkého mistráku, kde jsi vždy skončil na „bedně“. Z toho musíš být určitě nadšený…         

„Nadšený z výsledků rozhodně jsem. Ale jak už jsem řekl, nejvíce mne těší, že jsme vše v pořádku zvládli a vždy dojeli až na cílovou rampu. Poháry za umístění už byly jen takový příjemný bonus. V předchozích sezonách jsme taky měli často našlápnuto k pěkným výsledkům, ale technické problémy a časté odstupování nám to zhatily. Letos jsme si vše vynahradili“.

V konečném účtování jsi ale obsadil stříbrnou příčku ve třídě 5, pouhé tři body za Václavem Stejskalem. To asi naštve…         

„Samozřejmě, že mne hodně zamrzelo, že jsme skončili „až“ druzí. Hlavně to je v podtextu s tím, že po většinu letošní sezony jsme třídu průběžně vedli. Na zlínské Barum rally se mělo rozhodnout, kdo z nás bude mistr – zda já, nebo Venca. No a Barumka vyšla lépe Vencovi a mistrovský titul je v rukou toho lepšího. Tímto Vencovi gratuluji k celkovému vítězství ve třídě. Na druhou stranu zase není špatné být nakonec za vicemistrem ČR ve 2WD. Venca měl navrch, a to jsme věděli celou sezonu. Honil se o první místa v absolutním pořadí ve dvoukolkách. Pro nás ovšem byla letošní sezona premiérová na seznámení s novou technikou, a proto jsme koukali hlavně na sebe. Auto stálo hodně peněz a náš rozpočet byl omezený. Nemohl jsem si tedy dovolit chybu a někde Citroën rozbít. Rezervy tam proto pochopitelně byly a já o nich vím, ale nechtěl jsem podstupovat nějaká větší rizika. Bylo to hodně o tom nenechat se unést a mít jasno. Václav měl před námi tři sezony náskok v seznámení s jeho Renaultem Clio R3T a také to ze začátku neměl vůbec jednoduché. Bereme vše sportovně, vyhrál prostě ten lepší“.

Pokud zůstaneme v Česku, tak ve dvoukolkách jsi obsadil nepopulární čtvrtou příčku. Tady pohár utekl…

„Patrně vycházíš z výsledků na stránkách Autoklubu. Já ale pořádně nevím, jaké místo jsme nakonec obsadili. V oficiálních výsledcích, které jsou na stránkách Autoklubu, jsme sice čtvrtí, ale co jsme si sami počítali, a je i na eWRC, tak podle těchto výpočtů bychom měli být šestí. Ono na tom stejně ani moc nesejde. Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budeme atakovat taková pěkná místa, patrně bych mu moc nevěřil. V Česku je rally opravdu na vysoké úrovni a kategorie dvoukolek bývá hojně obsazena. Je zde obrovská konkurence a plno špičkových jezdců s velkým potenciálem. Kluci zde letí opravdu hodně rychle a klobouk dolů před nimi. Proto bylo pro nás velkým překvapením, že před posledním závodem mistráku, zlínskou Barumkou, jsme dokonce figurovali na úžasném třetím místě v průběžné klasifikaci této kategorie. Myslím, že tento výsledek nebyl překvapením jen pro nás. Vše ale bylo zásluhou spolehlivé jízdy a dokončování závodů na bodovaných příčkách“.

Který z těch letošních závodů se ti nejvíce podařil, a který ti naopak moc nevyšel?    

„Ani nevím, jak teď odpovědět… I když se nějaký závod moc nedařil, nakonec dopadl docela dobře a tím, že jsme z celkem osmi závodů všechny dokončili, a ještě měli poháry, tak se povedly všechny“.

Chuť sis spravil ve slovenském mistrovství. Kde se zrodil plán startovat u našich východních sousedů?

„Zase tak špatnou chuť jsem neměl, ba naopak. Je pravda, že na Slovensku to klaplo. Plán se začal rodit postupně. Na Valašskou rally a Rally Hustopeče jsme se přihlásili jak do českého, tak i slovenského mistrovství. Valašku jsme ve třídě vyhráli a ve skupině 2WD jsme skončili třetí. Rally mezi vinicemi jsme vyhráli jak ve dvoukolkách, tak i ve třídě. Následně jsme po očku sledovali průběh slovenského mistrovství a i po dalších odjetých soutěžích vypadaly naše šance na dobrý výsledek pořád hodně dobře. K rozhodnutí startovat na Slovensku svým způsobem pomohla zrušená soutěž v Příbrami. Nakonec jsme rozhodli, že to zkusíme a vyrazíme na poslední dva závody Rally Velký Krtíš a Košice. Ve finále vše vyšlo a my se tak můžeme radovat z titulu mistrů ve třídě a vícemistrů ve skupině 2WD“.

Vítězství ve třídě a druhý v kategorii 2WD se jistě cení. Jak hodnotíš úroveň slovenských závodů?     

„I z tohoto výsledku mám pochopitelně obrovskou radost. Úroveň soutěží na Slovensku je dobrá. Co je ale slabší, je konkurence. Až na výjimky se s tou českou nedá srovnat. Přesto se mi u našich východních sousedů hodně líbilo a na nic si nestěžuji. Tratě mají krásné a těžké“.

Na letošní sezonu jsi přezbrojil, kdy z Renaultu Clio jsi přešel do Citroënu DS3 R3T Max. Podle výsledků asi super auto a dobře ti sedlo.        

„Dé eS trojka je opravdu moderní a špičková technika z dílen Citroën racing. Jestli mě toto auto sedlo, se zase až tak říci nedá. Citroën je složitý na nastavení a řízení, ale zde má velké možnosti rozsahu. Vše se ale pořád ještě učíme. Důležité je pro nás vhodně nastavovat a tím správně využívat vlastnosti a potenciál vozu. Je to ale běh na dlouhou trať. Přechod z Clia do DS3 je obrovský. Může za to mimo jiné i skok z atmosférického vozu do turbového a ten rozdíl je opravdu hodně veliký. Na co jsem byl zvyklý za předchozí roky, bylo rázem jinak. Koupili jsme náročné auto o čemž jsem se sám přesvědčil i po debatách s jezdci, co měli a mají s Citroënem DS3, nebo s vozem kategorie R3T, zkušenosti. Já ale mám rád výzvy a vše se dá naučit. Akorát někdy vše nejde tak rychle, jak si člověk přeje“.

Jak vidíš svou sezonu v příštím roce? Kdy a kde tě uvidíme?  

„Já doufám, že se nám podaří sehnat finance a sponzory, abychom mohli v příštím roce opět závodit a tím třeba ještě vylepšit naše výsledky. Prioritní bude pro nás domácí velký mistrák a k tomu plánujeme i starty na Slovensku. A pokud by zbyly nějaké finance, rádi bychom se postavili na start nějaké evropské soutěže“.

Poděkování…

„Chtěl bych využít příležitost a poděkovat ze všeho nejvíc mému tátovi a celé rodině za obrovskou podporu. Bez nich by to opravdu nešlo, hrozně si toho vážím. Dále bych chtěl poděkovat… je tady Pan Odvárka“?? Pavlovi, který si vedle mě sedne, ať v autě v běžném provozu, nebo při závodech a vždy funguje na výbornou. Tady přiznám, že to se mnou nemá občas lehké. Mé díky patří i našim šikovným mechanikům, kteří obětují svůj volný čas a dělají pro nás maximum, nejen při závodech. Všichni jsou super banda a společně tvoříme skvělý tým, který bych nikdy nechtěl vyměnit. A v děkování nesmím zapomenout ani na sponzory, obchodní partnery a skvělé fanoušky. No prostě všem, kteří nám jakýmkoliv způsobem pomohli - díky!!!“