Jan Mikulík „Připravuje se comeback i nová soutěž“

Randy historic racing klub, zkus nám jej představit... Kdo za něj závodil a jakých výrazných výsledků dosáhl?

„Randy historic racing klub jsem založil s Filipem Randýskem v roce 2013 a postupem času se k našim aktivitám připojovali další jezdci s historickými vozy. K těm větším úspěchům v počátcích klubu patří vítězství v kategorii 3 z roku 2015 v MČR historických vozů. Další úspěchy se vztahují ke spolupráci s Petrem Vrajem juniorem, když jsme v roce 2016 a 2017 s Petrem vyhráli třídu 18 v rallysprintovém mistrovství. K tomu náleží i celkové hodnocení tříd 14 – 18, tedy bývalý Pohár ČR v rally, a zde jsme jednou vyhráli a jednou byli druzí. V roce 2018 jsem spojil síly s Petrem Němcem a bylo z toho opět první místo v kategorii 3 MČR historických vozů. V průběhu let za klub startovaly i další posádky. S červenou Škodou 100 to byli bratři Michal a Jirka Nedbalovi, kdy Michala si budou příznivci rally spojovat s videozáznamy z rally, které tvořil pod přezdívkou Nedbis. Dílčí starty pod hlavičkou klubu absolvovala také posádka Tomáš Reger - Martin Pešl s jejich Škodou 110 R.“

Ty jsi v podvědomí fanoušků rally pasován hlavně do role spolujezdce, ale na svém kontě máš i několik startů za volantem, přibliž nám je...

„Téhle otázce bych se raději vyhnul (smích). Musím přiznat, že i řízení závodních aut mne baví, ale rozhodně nedosahuji jezdecké úrovně těch, které naviguji. Sedí mi spíše slabší auta, s těmi celkem i něco zajedu. Ale když jsem vyzkoušel třeba Hondu Civic VTi v úpravě pro třídu V, tak jsem jasně viděl, že to auto neuřídím. Dodnes si pamatuji, jak se mi sevřely půlky vždy, když jsem řadil pátý rychlostní stupeň. V tu chvíli jsem věděl, že jedu 140 km/h a honda pořád zrychlovala (smích). Přesto všechno se mi pár pohárů podařilo získat… Tím bych ale tuto odpověď velice rád a rychle uzavřel (smích).“

Čtení not ti jde mnohem líp (tedy pokud to beru s ohledem na počet získaných pohárů), komu všemu jsi diktoval rozpis? Kdo tě poslouchal a kdo ne a s kým byl největší adrenalin?

„Nebudu se pokoušet jmenovat všechny, protože bych určitě na někoho zapomněl. Asi nejdůležitějším jezdcem pro mne byl Adam Kobliha. S Adamem jsme v roce 2004 dělali první krůčky v rally, společně jsme se všechno učili a sbírali první zkušenosti. Velkou část z toho, co dodnes používám při tvorbě rozpisu a učím další jezdce, jsme vlastně vytvořili tehdy spolu.

Osobně si myslím, že poslouchá každý jezdec, jen už je rozdíl, kdo si z toho co vezme k srdci. Proto to kolikrát byl adrenalin, i když jsme nejeli moc rychle (smích). Rozhodně mezi největší zážitky považuji horizonty na Janišově s Petrem Vrajem, který tam „fáčko“ postavil na dvě kola. Čerstvě si teď vybavuji i neuvěřitelnou palbu s „žigulem“ vedle Petra Němce ve sjezdu na Všeminu při letošní Kopné. Nemůžu taky zapomenout na některé průjezdy s Dominikem Stříteským v cupovém opelu, kdy jsem rychle litoval vyslovené věty, že to půjde držet (smích).“

Dominik Stříteský, jak moc tě těší, že jsi mohl být u začátků tohoto talentovaného jezdce?

„Na úvod musím říct, že fakt, že se naše cesty zkřížily, byla velká náhoda. Já jsem v průběhu sezony 2018 chtěl omezit závodění, protože mám malou dceru a chtěl jsem být víc otcem než závodníkem. Jenže na konci roku 2018 mi zavolal kamarád Martin Fabián, že nějaký Dominik Stříteský shání spolujezdce na Rally Jeseníky. Popravdě, když jsem Domču uviděl poprvé, tak mi hlavou proběhlo: „No ty vole, co to je za mlaďocha? Ten nás někde rozbije.“ (smích).  Ale už při první erzetě na sprintu v Jeseníkách mi bylo jasné, že tento kluk moc dobře ví, co dělá. Když pak Dominik řešil, s kým pojede další sezonu, tak jsem přehodnotil své rozhodnutí o omezení závodění a v roce 2019 jsme startovali společně. Tedy kromě dvou závodů v Německu, které už pro mne byly nad rámec mých časových možností. Po různých peripetiích jsem měl s Dominikem odjet i následující sezónu, ale mé problémy se zády, které se vloni dost zhoršily, mi znemožňovaly podávat v autě stoprocentní výkon, a tak se mě nakonec povedlo vyměnit za Ondru Krajču. Na dobu s Dominikem vzpomínám rád. V autě i mimo něj s ním byla vždy dobrá zábava, ale zároveň je to i jezdec s profesionálním přístupem k závodům. Jediný, koho mohu srovnat s Dominikem, byl Adam Kobliha. Za mne osobně právě tyto dva jezdce počítám za jedny z největších talentů v české rally za poslední dekádu.“

Velký adrenalin je jistě i u Petra Němce, ostatně letošní Kopná toho byla důkazem...

„S Petrem už jsem jel se starší a slabší verzí „žigula“ a už tehdy to bylo hodně zajímavé. Auto, které jsme jeli letos, je lehčí, výkonnější a hlavně má 5-ti kvaltový hewland, takže požitek ze svezení byl zase o kus větší. Kopná měla posloužit jako test nově postaveného vozu. Od první erzety se nám dařilo zajíždět moc pěkné časy a po tom, co v předposlední rychlostní zkoušce vypadl Vlastimil Neumann, jsme šli do vedení. Na závěrečné zkoušce jsme si naše postavení už s přehledem pohlídali. Před soutěží jsme si říkali, že bude fajn, když pojedeme stejně rychle, jako ostatní žigulíky, takže z celkového vítězství mám velkou radost. Jízda s Petrem byl opět velký zážitek a hned po závodě jsme začali vymýšlet, kde se ještě svezeme.“

Pomalu začínají prosakovat zprávy o návratu jednoho divokého mladého valašského jezdce na rychlostní zkoušky, zkus prozradit víc... Přímo se nabízí otázka - co máš ještě letos v plánu? A co zástupci RHRK?

„Ano je to tak, plánujeme několik startů s Petrem Vrajem. Původně jsme chtěli jet Valašskou rally, ale protože chceme jet hlavně pro diváky, tak jsme si řekli, že počkáme až se současná situace kolem covidu trochu zlepší. Proto jsou teď v plánu Hustopeče a pak bychom chtěli startovat na Barum rally. Pro letošní rok plánujeme ještě jeden zahraniční start. Bohužel vzhledem k tomu, že se celý svět potýká s pandemii covidu, v tuto chvíli není jasné, jestli se nám náš sen o startu na Rally Legend v San Marinu podaří uskutečnit. Na Hustopečích by se pak pod hlavičkou RHRK měla objevit ještě jedna posádka. Žigula, ve kterém jsme s Petrem jeli Kopnou, bude řídit Matěj Kamenec a navigovat ho bude Petra Němcová.“

Role jezdce a spolujezdce je ti ovšem málo, neboť ses pustil i do pořádání motoristické akce. Představ nám ji...

„Nápad na uspořádání téhle akce mi vnukl můj kamarád Ondra Bija. Když jsme totiž cvičně trénovali s Dominikem psaní rozpisu, tak už nám začaly docházet klasické erzety v okolí. Proto jsem zavzpomínal na dobu, kdy jsem si jako malý kluk vymýšlel vlastní rychlostní zkoušky. Když jsem to pak jednou zmínil před Ondrou, tak mi říkal, že bych měl uspořádat vlastní soutěž. Já se do toho pustil a 17. 7. 2021 se už pojede 2. ročník Rallydesign BOAS Záhoří. BOASka, tudíž branně orientační automobilová soutěž, je závod pro každého, kdo vlastní řidičské oprávnění a jede se v sériovém autě. První část tohoto závodu je zaměřena na orientaci, takže posádky dostanou itinerář a musejí za daný čas dojet z bodu A do bodu B. Je to vlastně jako takový přejezd mezi erzetami, jen jsou na trase rozmístěny průjezdní body označené písmeny a trasa je poněkud zamotanější. Po této části se pojede jízda zručnosti, což je hlavně slalom mezi kužely, jak dopředu tak i dozadu. Pak couvání do garáže a na konci třeba i přesnost zastavení, a to vše samozřejmě na čas. Do zpestření závodu jistě patří i další úkoly, kdy se střílí ze vzduchovky, píše test z autoškoly a dělá se výměna kola na čas. Kdo by měl zájem se zúčastnit, tak zvláštní ustanovení a přihlášku najde na stránce BOAS Záhoří na facebooku. Kdo nemá facebook, ať píše na email boaszahori@email.cz informace mu pošleme.“ 

Vzkaz fanouškům...

„Chtěl bych jim vzkázat, že se na ně moc těším a doufám, že se budou bavit stejně jako my.“