Smutná Třebíč pohledem Jana Jelínka

Pro Jana Jelínka a Miroslava Kotěnu se však nejen závěr, ale i celá soutěž nesla v nepříliš pohodovém duchu a ani po jejím ukončení není v týmu klid a ta správná atmosféra.

Honzo, jaká pro tebe byla letošní Horácká rally? Musím říct, že rychlé úseky ve 200 km/h na vytočenou pětku mi nikdy moc neseděly a ani sedět nebudou. Mám raději techničtější erzety. V Třebíči mi po seznámení s tratí bylo jasné, že nás nečeká z mého pohledu nic zvláště příjemného. Jeli jsme tu navíc po několikaleté přestávce a taková palba hned na úvod mi vůbec nedělala radost. Aby člověk dojel pro dobrý výsledek, musel na to šlápnout opravdu pořádně a už první erzeta to svým průměrem přes 120 km/h jen dokazuje. Řekl bych, že to bylo často spíše o odvaze než o soutěžení. A mnohé další úseky na tom nebyly o moc lépe. Moc nechápu třeba smysl úvodu Přibyslavické RZ, kde se jede obrovskou rychlostí po rozskákané silničce, klouzavém asfaltu plném písku, pochopitelně v aleji staletých stromů, které trčí po obou stranách až do silnice. Nevím, jak je možné, že se tady pořád závodí, když se tu už stalo v minulých letech několik těžkých havárií, např. posádky A. Tlusťák – V. Dědic, která zde kdysi totálně zlikvidovala Civica. Tenkrát ale měli obrovské štěstí, když ve velké rychlosti trefili strom naštěstí jen motorem a urazili celý předek auta. Skončilo to tehdy „jen“ těžkým zraněním, raději ale nedomýšlet, jak by to dopadlo v případě nárazu dveřmi. Pokud v podobném úseku nastane problém, a na vině nemusí být vždy jen posádka (jak ukazuje čelní náraz do stromu v tomtéž úseku, když se A. Bergerovi před lety ustřihl na jeho Felicii čep), je pravděpodobnost, že skončí tragicky, až příliš velká. Chápu sice pořadatele, že stavět tratě není nic jednoduchého, ale rally by měla být atraktivní pro jezdce i diváky, plná zajímavých míst. Měli bychom si to všichni užít a ne se koukat mezi stromy na to, jak kolem profičí auto ve stoosmdesáti. Navíc mám pocit, že i diváků bylo v Třebíči nějak málo a celkově některé úseky a časové rozestupy mezi erzetami poněkud nešťastně řešené. Z mého pohledu je proto trochu otázkou k zamyšlení, jestli má smysl soutěž v takovéto podobě pořádat, navíc v rámci velkého mistrovství.

Po Horácké Rally se rozpoutala debata o opětovném založení Asociace jezdců, protože někteří z vás už v průběhu rally naznačovali, že jsou "dálniční" úseky v alejích stromů docela nebezpečné. Jak se na nápad s asociací díváš ty? Je to hodně těžká otázka. Upřímně si zatím moc neumím představit, jak konkrétně by taková asociace fungovala, jak a kde bychom se domlouvali, kdo by ji vedl apod. To ale určitě neznamená, že bych se od toho chtěl nějak distancovat a zamést to pod stůl. Jak už jsem naznačoval, průběh Třebíče mě i přes konečné solidní umístění nepotěšil. A velká tragedie jen potvrzuje to, že se toho dá určitě udělat více. Je ale potřeba se nějak domluvit na pravidlech a hlavně dát dohromady posádky, což je podle mě dost náročný úkol. Ale pokud projekt například na popud Tomáše Singera vznikne, určitě ho podpořím a zapojím se do něj. Doposud jsem si většinou na nic nestěžoval a snažil se všechny situace na rally překousnout a řešit po svém – ale pravdou je, že mnohé věci by mohly být řešeny lépe. A pokud Asociace nás jezdců nebo jiný podobný projekt třeba jen částečně pomůže tomu, že se zmírní následky byť jen jediné havárie podobné té v Třebíči, tak budu rád. Na závěr bych tu měl ještě jeden návrh pro pořadatele a činovníky, kteří mají na starosti schvalování a bezpečnost erzet: Pokud v Třebíči některý z úseků mezi stromy opět uzavřete, rád vás tam půjdu třeba na horizont RZ 13 naplno svézt, abyste si udělali i z našeho pohledu obrázek o tom, jestli je trať v takové podobě bezpečná nebo není. V některých místech jsem si pravda moc jistý nebyl, ale na druhou stranu – na dráhu šachového hráče se zatím také nechystám…

Ondřej Carda | media sevice AUTOLINE Rally Team